Návrh Bruselu na omezení bankéřských bonusů na úroveň ročního platu zatím Evropským parlamentem neprošel. Přesto vzbudil vášnivou debatu. Zahraniční komentátoři mají pro takové opatření v pokrizové kocovině vesměs pochopení. Skoro se však zdá, jako by názory z jednotlivých zemí reflektovaly postoje tamních vlád.
Pro stoupence tržního hospodářství je to nemožné: stát by měl zasahovat do platových výměrů? Přesto chce EU schválit nové nařízení, které umožní omezení výplat bonusů ve finanční branži. Plán, který v úterý kvůli Britům (zatím) neprošel, zní následovně: bonusy nebudou smět v budoucnu přesáhnout výši ročního platu, s výjimkou vlastníků, potažmo společníků s rozhodovací většinou, takže dotyční dostanou ještě více než dosud.
Čistý populismus? Jistě, ale bohužel nezbytný. Záchranou (zestátněním) bank odtekly tučné miliardy. (Že v případě Rakouska to byla politika, kdo přivedl banky do problémů, je jiná otázka.) Platy rakouských top manažerů jsou však v mezinárodním srovnání spíše přiměřené, v rámci Evropy se nacházejí ve spodní třetině.
Jinde však byly špičkovým manažerům vysázeny roční platy, bonusy a odstupné ve výši, která již není v relaci k výkonu a riziku. Čerstvým příkladem budiž končící prezident dozorčí rady Novartisu, který měl inkasovat 58 milionů eur za to, že nebude pracovat pro konkurenci. Po vlně protestů se toho vzdal. Ve Švýcarsku se bude 3. března o manažerských bonusech hlasovat v referendu. Téma zásahu státu do platů šéfů zemi oprávněně polarizuje. Když ale mnozí ztrácejí soudnost, není alternativy, jak zachovat sociální smír.
Kurier: Nepříliš elegantní, ale nutné
Der Standard: Pro bonusové stropy
Samotné výplaty bonusů sice nespustily krizi, ale manažerské gáže odvislé od výkonu ve finančním sektoru vytvořily prostředí, ve kterém se vyplatilo podstupovat šílená rizika. K takovému shodnému výsledku došla vyšetřování americké vlády i Evropské komise.
A tak byly za kolaps Lehman Brothers a pád AIG spoluodpovědné manažerské chyby „vynucené“ štědrým systémem vyplácení bonusů na Wall Street. Přes tato zjištění se s odměnami bankéřů ani v USA ani v EU nedělo nic. Nyní má unie šanci změnit nemocný systém, který odměňuje hazard a trestá uvážlivost. Samozřejmě že je věcí vlastníka firmy, jak bude své lidi odměňovat. Jenže erár stály záchrany bank stovky miliard eur.
Když už je kdejaká banka prohlášena za systémově důležitou, musí mít politika právo činit systém stabilním. Kromě toho je narýsování hranic pro bonusy také chytrým politickým tahem. Vztek na bankéře je na starém kontinentu stále enormní, což je vzhledem k úsporným politikám zavedeným vládami pochopitelné.
Evropa potřebuje banky, kterým mohou občané důvěřovat. V opačném případě finanční systém kolabuje. Vrácení bonusů na snesitelnou úroveň by mohl být první krok k obecnému usmíření.
Financial Times: Špatné znamení pro Británii
Zdá se, že idea stropu pro bankéřské bonusy je přijatelná pro dostatek členských států EU, aby návrh prošel. Voliči rozčilení na banky mohou tleskat. Je to však prohra zdravého rozumu a také Británie, jejíž bankovní sektor je na odstřel.
Finanční krize přesvědčivě ukázala, že managementy bank neodhadnou vždy nejlépe načasování výplat bonusů.
Ale politici jsou špatnou náhražkou trhu. Jistě, daňoví poplatníci mají své podíly v bonusech bankéřů, protože až příliš mnoho bank bylo zachráněno vládami. Proto jsou třeba mnohem přísnější pravidla pro kapitálovou přiměřenost, výši hotovosti, rizikové investice a – ano – bonusy, které jsou součástí odměn.
V zásadě tyto cíle splňuje čtvrtý návrh Směrnice o kapitálové přiměřenosti, na němž nyní hledají shodu národní vlády a Evropský parlament. Bonusový strop, který do směrnice zapracoval z vlastní iniciativy parlament, je tomu však vzdálen. Pokud bude působnost rozšířena i na hedgeové fondy a fondy soukromého kapitálu, efekt bude ještě horší.
Návrh je zkrátka směsicí populismu a ignorance. A dobře odhaluje své architekty. Francie a Německo jej podporují, ačkoli vědí, jak moc je škodlivý. Že potrestán bude model bankovnictví londýnské City, je vítězstvím pro jejich interpretaci, že krize byla patologií „anglosaského“ finančnictví, zatímco vlastní bankovní modely mohou snadno vyvinit.
International Herald Tribune: Evropa je blíže stropu
Je těžké si představit, že by teď nějaký evropský politik riskoval ztrátu voličské přízně příslibem zachování bankéřských platů, což vysvětluje tlak Evropského parlamentu na nejtvrdší restrikce bankovních bonusů od vypuknutí finanční krize.
Snaha parlamentu odráží veřejnou poptávku po odkrývání výše bankéřských výplat. Vedlejším efektem je však podpora zavedení globální bankovní regulace ve prospěch budoucí stability sektoru. To je ostatně zájem Německa, které ve věci bonusů změnilo názor. Britská vláda, hájící jen v zákulisí zájmy londýnské City, se v této debatě ocitla na vedlejší koleji.
Její představa, že bonusový strop může mít zvrácený efekt ve zvýšení měsíčních platů bankéřů a že zamezí možnosti vracet bonusy v případě špatných manažerských výkonů, zůstala nevyslyšena. Je ale pochopitelné, že v čase antibankéřských nálad vláda vsadila na tichou diplomacii. Frontu proti ořezání bonusů tak táhla jen byznysová média. Allister Heath na webu City A. M. například prorokuje, že strop bude „katastrofou pro Londýn“, a dodává, že ministr financí Osborne byl „zjevně příliš vyděšen náladou společnosti na to, aby Bruselu oponoval“.
Čtěte také:
Platy bankéřů od roku 2007 vzrostly o 37 procent, mizí však odměny
Die Presse: Proč Messi může a Winterkorn ne?
