Kapitola LIV
Domeček jako recepce? * Podobnost čistě náhodná?
Domeček jako recepce
Náměstek ministra kultury Zdeněk Novák udělal skvělý kauf! Pořídil parcelu patnáctkrát levněji, než je v lokalitě zvykem - a to jenom za závazek, že si tam nechá postavit dům od firmy, která původně pozemek vlastnila. Co na tom?
Snad jen to, že tato firma (Archatt) a s ní personálně propojená firma (Omnia projekt) - podle Práva - získaly (podle práva?) od ministerstva kultury desítky zakázek na opravy kulturních památek za stovky milionů. Proto bychom se možná neměli vzrušovat ani v případě, pokud onen Novákovic dům vyjde nakonec levněji. Co když se klient zaváže třeba k tomu, že si údržbu domu po příštích 49 let nechá dělat zase a pouze od těchto firem?
U takto věrného zákazníka by nadto mohly přijít v úvahu také další bonusy. Co třeba výhodná zahraniční dovolená? Nebo podpora dětí na studiích? Vždyť to jsou potenciální klienti! Proto by měly vyrůstat v prostředí firmě nakloněném. Z tohoto pohledu by bylo nanejvýš vhodné, aby návrh a realizaci vnitřního vybavení domu provedly (na své náklady) tytéž firmy, neboť jde o rodinu skutečně oddaných a perspektivních zákazníků. Výsledný estetický vjem z domu by totiž byl pro firmy nejlepší reklamou!
Pak by bylo jistě logické, kdyby samy firmy kultivovaly také okolí domu. Vždyť by to dělaly vlastně samy pro sebe. Jako pěst na oko by ovšem působilo, kdyby pan náměstek vjížděl do jedné z garáží takto esteticky integrálně vyřešeného komplexu oprýskanou škodovkou. Musela by se pak najít cesta, jak tento estetický nesoulad vyřešit, třeba zápůjčkou esteticky zdařilejšího vozu, který by doplnil toto přímo už výtvarné dílo. Za to by však panu náměstkovi patrně měla náležet nějaká forma odškodnění, neboť by bylo možno důvodně předpokládat - dobrý obchodník musí zvládat i subtilní psychologické taje - že se pan náměstek mohl jen obtížně loučit se svým starým věrným vozem a používání zapůjčeného (firemního) vozu by pro něj mohlo být frustrující.
Snad by takovou jemnou psychologicky účinnou a hojivou náplastí byla třeba CCS karta. Každý reklamní agent potvrdí, že na výsledný estetický dojem mají ohromný vliv zejména spokojeně a bezstarostně vypadající lidé. To by bylo dobrým důvodem, aby se starosti paní Novákové staly starostmi firemními a ona by již neměla žádné a vypadala by přímo nádherně. Co na tom, že jde o firmy zřejmě specializované na rekonstrukci zřícenin.
Ale, moment! Co takhle zařadit Novákovic objekt, když už bude tak načančanej, mezi památkově chráněné? Pak už by se to dostalo do starého dobrého schématu a vše by šlo samospádem. Fantazii se meze nekladou, jde přece o klienta. A my daňoví poplatníci bychom se pak mohli chodit kochat tou krásou. Jen pozor, aby nám to nějaký žlučovitý závistivec, jemuž by to také připomnělo ono staré schéma, nepokazil přirovnáním Novákovic domečku k recepci, podle staré dobré definice: Recepce je, když lid ústy svých volených zástupců pojídá plody své práce.
Podobnost čistě náhodná?
V Sovětském svazu umřel 10. listopadu 1982 do té doby nesmrtelný generální tajemník ÚV KSSS Brežněv. Nastoupil po něm byvší náčelník KGB Andropov, šedá eminence Kremlu, avšak i ten brzy (9. února 1984) umřel a po něm nastoupil Černěnko. (Avšak 11. března 1985 tam už seděl Gorbačov, abychom rychle dokončili tuto story.) A právě střídání Andropova Černěnkem zřejmě urychlila událost, která se stala 1. září 1983. Tohoto dne byl nad Sachalinem sestřelen civilní Boening 747 společnosti Korean Air Lines na lince KE 007 New York - Anchorage - Soul. Oficiální teze zněla, že se letoun odchýlil od ohlášené trasy, pronikl do sovětského vzdušného prostoru a nereagoval na varování. Příslušný velitel sovětských leteckých sil proto vydal rozkaz k likvidaci narušitele a stíhačka Su-15 korejské civilní letadlo sestřelila. V troskách zahynulo 269 osob. Nehledě na množství nejasností a nepřesností, které oficiální teze obsahuje, objevila se tehdy zajímavá spekulace: Situace byla zaranžována do tragického vyústění úmyslně - a reakce sovětské protiletadlové obrany nebyla jediná možná - s cílem vybudit oprávněnou a mohutnou vlnu mezinárodních protestů, které podříznou Andropovovi větev. Skutečně, přežil jen o pět měsíců.
Minulý čtvrtek 23. listopadu 2006 zemřel v britské nemocnici bývalý agent KGB Litviněnko, který předtím neznámo kde požil neznámý prudký jed, podaný neznámo kým. Okamžitě se zdvihla vlna odporu, zejména od lidí, kterým je již dopředu vše jasné. Za vše může Putin. Aniž bychom se chtěli přít o oprávněnosti vyloučení či nevyloučení této možnosti, přece jen kdesi vzadu problikávají výstražné kontrolky, na nichž je starobylým písmem psáno: Qui bono? Ano, již byla vyslovena i zásadně odlišná hypotéza, kterou nikdo soudný nemůže apriori vyloučit. Kritický rozum to má proti fanatikovi těžké: Na rozdíl od něj neprosazuje jednu vymodlenou variantu, ale prověřuje všechny. Takže, jenom pro úplnost: Není na tom Putin teď trochu jako Andropov?
