Boom, nebo neboom?

Rusko má k centru globálního finančnictví daleko

Na petrohradském ekonomickém fóru, které se konalo v polovině června, hojně zaznívala hlášení, jež měla dosvědčit nebývalou investiční přitažlivost Ruska. Povzbuzen vlastnoručně vyrobenou statistikou oznámil nový prezident Dmitrij Medveděv, že se Rusko co nevidět stane „centrem světového finančnictví“. Zprávy o tom, že se zahraniční investice o překot valí do Ruska, se staly důležitým prvkem tamní oficiální propagandy. Nejeden západní podnikatel, má-li lehký sklon k cynismu, sdílí názor, že i navzdory bohulibým řečičkám o lidských právech a jiným pitominkám, světový byznys putinskému Rusku věří a je ochoten do něho masivně investovat. Jenže dobrá znalost poměrů nahlodává tuto poněkud mystickou víru. V roce 2007 objem přímých zahraničních investic (PZI) činil dle údajů Rosstatu (Ruský statistický úřad) takřka 28 miliard dolarů. Toto číslo jako hotový zázrak s pýchou vynášejí úředníci. Stačí se však na ně podívat pod drobnohledem, aby mu hodně ubylo na zázračnosti. Skoro polovinu z této magické částky tvoří investice do těžby palivo-energetických nerostných surovin, jež do Ruska natekly z Nizozemska. Nikdo však jmenovitě nezná žádnou nizozemskou společnost, která by loni vložila do ruského těžařského průmyslu oněch takřka třináct miliard dolarů. Ba naopak, jediný případ loňského velkého obchodu v této branži byl nucený odprodej podílu Royal Dutch Shell v projektu Sachalin-2 ruskému monopolistovi Gazpromu, což v praxi znamenalo odchod Nizozemců z ruského trhu. Pro znalce však není tajemstvím, že Gazprom má v Nizozemsku dvě „dcerky“, jejichž prostřednictvím byla celá transakce provedena. A proto vznikl dojem deváté vlny nizozemského kapitálu, skutečné asi stejně jako létající Holanďan.
Dalších téměř šest miliard dolarů bylo do Ruska převedeno z Kypru. Nebudeme marnit čas dokazováním, že i tyto peníze mají ve skutečnosti ruský původ. Odečteme-li nizozemské a kyperské „zahraniční investice“, zbude méně než deset miliard dolarů přivábených do Ruska v roce 2007. Z toho čtyři miliardy připadly na nákup nemovitostí, stavebnictví a drobný obchod. Žádný zvláštní důvod k přehnané pýše to nezavdává, neboť investice do tohoto odvětví mají krátkodobou povahu. Mnohem důležitější by pro Rusko bylo nasměrovat přímé zahraniční investice do dlouhodobější modernizace výrobních kapacit a infrastruktury, jenže právě na tato odvětví připadlo loni pouhých 5,5 miliardy dolarů. Není to přespříliš. Navíc i v tomto čísle jsou šikovně schovány reinvestované ruské peníze proprané pomocí firem registrovaných v Nizozemsku, Švýcarsku, Velké Británii a Lucembursku. Nejinak vypadají i výsledky prvního čtvrtletí letošního roku. Objem PZI ve srovnání se stejným obdobím loňského roku se snížil o 30 procent, a pokud odečteme neutichající hlad přestrojených „Holanďanů“ po ruských energetických surovinách a zájem všetečných „kyperských ostrovanů“ o drobné spekulace s moskevskými nemovitostmi, zbudou žalostné tři miliardy dolarů, které reálně natekly do sektoru. O žádném boomu přímých zahraničních investic v Rusku nemůže být ani řeč. Ekonomové, kteří využívají papírovou statistiku pro zdůvodnění svých závěrů o dynamickém vývoji ruského hospodářství, pracují ve skutečnosti s mýdlovou bublinou.
Neméně zaráží struktura kumulovaných PZI dle stavu z konce března 2008: z oficiálně udávaných zhruba 107 miliard dolarů více než polovina připadá na Kypr, Britské Panenské ostrovy a již zmíněné „létající Holanďany“. Zbytek - něco přes 51 miliard - tvoří čtyři procenta ruského HDP. Pro srovnání: stejný ukazatel v Číně, Německu, Francii, Kanadě činí přes dvacet procent HDP, ve Spojených státech amerických, Itálii nebo Brazílii třináct až patnáct procent a ve Velké Británii přes 40 procent HDP! Střízlivější pohled na celkový objem PZI přesouvá Rusko z dvanáctého místa ve světě, jež si nárokuje, na mnohem skromnější 37. příčku. Nabízí se závěr řízný jako studená sprcha: Zahraniční investoři se zdráhají nakupovat ruská aktiva! Důvodem je neuspokojivé investiční klima a státní intervence do hospodářství, jež uzavírají pro zahraniční kapitál vrátka do důležitých odvětví. Riziko se nebojí podstoupit jen spekulativní kapitál. Vracejí se také peníze vyvezené Rusy do ciziny v dřívějších dobách. Skutečnost, že ruští podnikatelé investují své prostředky ve vlasti raději jménem offshorových společností, rádoby zahraničních, svědčí o jejich bytostné nedůvěře k ruským institucím, především k zárukám vlastnických práv. Na pozadí poměrně skromných úspěchů Ruska v této oblasti různá umravňovací poučení na adresu USA, jakož i nárokovaná vůdčí role v modernizaci globálního finančnictví, o které básnil na petrohradském fóru prezident Medveděv, vypadají jaksi nemístně.