Budoucí ruský prezident Vladimír Putin má jednoho silného nepřítele. Pokud ceny ropy nebudou v budoucnu rychle růst, nebude mít z čeho platit zkorumpovaný systém, který ho drží u moci, tvrdí Boris Němcov, ruský opoziční politik a bývalý vicepremiér, který vystoupil na letošní konferenci Forum 2000.
Foto: Jakub Stadler
Po letošním sjezdu vládní strany Jednotné Rusko je jasné, že příštím prezidentem bude opět Vladimír Putin a příštím premiérem bude nynější prezident Dmitrij Medveděv. Má v takových podmínkách vůbec smysl, aby se voleb účastnily i jiné strany?
Předně, my nemáme volby. U nás je to spíše zvláštní způsob pověření vedením země. Aby Putin udržel moc, mohl dělat svůj byznys a potlačoval svobodu, používá manipulaci. To je také důvod, proč naši Stranu lidové svobody ministerstvo spravedlnosti nezaregistrovalo, takže se ani nemůžeme voleb účastnit. Během Putinova vládnutí tento osud potkal spoustu opozičních stran.
Co jako opoziční politik můžete dělat?
Vydáváme zprávy o korupci za Putinovy vlády jako „Putin. Výsledky. 10 let“ nebo „Putin, korupce“. Té poslední se vydalo přes milion výtisků. Jsme aktivní na internetu, třeba na blogovém a komunitním serveru Live Journal. Pořádáme konference opozičních hnutí. Hlavně ale jde o pouliční protesty.
Internet pomohl svrhnout arabské režimy. Jak velký vliv má na politické dění v Rusku?
Internet nám pomáhá, třeba Live Journal, kde mám svou stránku, nebo nezávislé stránky jako Echo Moskvy. Jejich popularita roste kvůli cenzuře a propagandě v televizi. Lidé stejně jako za sovětských časů začínají chápat, že sledováním prvního programu Putinovy televize se nic nedozví. Aby se něco dozvěděli, musejí jít na opoziční stránky na internetu.
Bojíte se, že vláda vaše internetové aktivity omezí?
Ruská vláda kontroluje 75 procent provozu na internetu především prostřednictvím ruských vyhledávačů. Vláda se hodně inspirovala v Číně. Má speciální kybernetická oddělení a je připravena podnikat hackerské útoky na jiné internetové stránky. Stalo se to i Live Journal. Přesto pořád máme prostor pro publikování a šíření svých názorů.
Máte zakázáno účastnit se všech voleb?
Účastníme se alespoň místních voleb. I když někdy nevypadají moc svobodně. Federální volby znamenají skutečnou moc. Proto jsou pod plnou kontrolou Kremlu. Jenže Putin nemůže být všude, což opozici dává šanci účastnit se voleb alespoň na místní nebo regionální úrovni.
Sám jste kandidoval na starostu Soči, ale prohrál jste poměrně velkým rozdílem.
Ano, kandidoval jsem v roce 2009. A i ta porážka byla pro nás velkým úspěchem. Skončil jsem na druhém místě. Moje kampaň ale byla úřadům takovým trnem v oku, že umožnily hlasování ještě před oficiálním dnem voleb, kdy odevzdalo hlas 36 procent voličů. Už to byl určitý podvod. V den voleb jsem stejně dostal 24 procent hlasů. Přitom jsem neměl k dispozici ani sekundu v televizi, rádiu a žádný prostor v novinách. Mohl jsem vést kampaň jen na ulicích. Putin o mě dokonce prohlašoval, že jsem korejský špion, protože jsem nechtěl, aby moje rodné město bylo zničeno kvůli pořádání olympijských her. A Korejci proti Soči kandidovali. Dalším výsledkem voleb v Soči bylo, že Putin zrušil přímé volby starostů.
Putin tvrdí, že nynější opozice zavinila úpadek Ruska v 90. letech. Vy jste byl ve vládě, když Rusko v podstatě zbankrotovalo. Nemyslíte, že se kvůli tomu liberální politika v Rusku zdiskreditovala?
Upřímně řečeno, Rusko bylo po rozpadu Sovětského svazu v katastrofálním stavu. Navíc ceny ropy byly v té době velmi nízké. Ropa se tehdy prodávala za devět dolarů za barel, zatímco dnes stojí více než 100 dolarů za barel. Putinova propaganda, že 90. léta jsou ruskou dobou temna a chaosu, fungovala během jeho prvního a druhého funkčního období. Nemyslím si ale, že to může fungovat dnes.
Proč?
Lidé zapomínají. Zapomněli už na bolševickou revoluci. I lidé tady v Česku zapomínají, co se stalo v roce 1968. Jsem jediný politik, který působil v 90. letech a je nyní v opozici. Zbytek jde za Putinem.
I tak je ale synonymem pro liberální politiku v Rusku, rozkradení státního majetku během divoké privatizace či vzestup oligarchů jako byl Boris Berezovski.
S Berezovskim jsem bojoval, protože chtěl ovládnout plynárenský koncern Gazprom. Jako ministr jsem to odmítl. Bojoval jsem s ním i před soudem v Anglii. Putin byl Berezovského přítel. Proto se stal prezidentem. Teď má ale velké problémy vysvětlit, proč ho najednou považuje za jednoho z hlavních nepřátel. Potřebujeme nezkreslené informace o 90. letech. Já jsem zavedl pojem oligarchie a razil jsem zásadu, že s touto oligarchií je třeba bojovat. Proto se snažím vysvětlovat ve svých článcích či knize, co se tehdy skutečně dělo.
Jaká je vaše interpretace 90. let?
Po rozpadu Sovětského svazu bylo Rusko v hrozném ekonomickém stavu. Mělo absolutně nefunkční centrálně plánovanou ekonomiku. Sovětský svaz se nerozpadl kvůli americkému imperialismu, ale proto, že zbankrotoval. Překonat tuto krizi bylo neobyčejně složité. Museli jsme navíc zabránit občanské válce, jakou jsme viděli v Jugoslávii. Na rozdíl od Putina jsme neměli to štěstí, že by cena komodit byla vysoká. Přesto jsme vybudovali tržní a otevřenou ekonomiku. Zavedli jsme směnitelný rubl. Začali jsme s privatizací. Samozřejmě jsme měli hodně problémů s korupcí, to nepopírám. Ale zavedli jsme konkurenci a demokracii. Putin zrušil konkurenci, zrušil demokracii, zvýšil roli komodit, zejména ropy, v ekonomice. Nicméně základy úspěchu ruské ekonomiky v 21. století pocházejí právě z těch 90. let.
Pokud se ceny komodit udrží vysoko, existuje pro Putina nějaká reálná hrozba, která by ho mohla připravit o moc?
Když jsem byl ve vládě, počítali jsme s tím, že budeme mít vyrovnaný státní rozpočet, když bude ropa stát 20 dolarů za barel. V roce 2011 bude rozpočet vyrovnaný, jen pokud budeme ropu v průměru prodávat za 120 dolarů za barel. Putin vybudoval tak nákladný systém prolezlý korupcí, že nepotřebuje jen drahou ropu, ale potřebuje, aby cena ropy neustále rostla. Kdyby cena zůstala stabilní, bude to pro Putina velký problém, protože nebude mít z čeho platit své příznivce, nebude mít z čeho zachraňovat zbankrotovaný důchodový systém, nebude mít peníze na neustále rostoucí byrokracii.
