Pražské gastronomické panorama se před pár měsíci rozšířilo o bosenskou restauraci, která pod tajemným názvem Louka lu nahradila na Újezdě někdejší hospodu. Hned z ulice se definuje jako středomořská, houpající se bárky v přístavu na poutači tomu nasvědčují. Ukazuje se však, že dekoratérova fantazie sahá mnohem dál než k zaběhaným klišé tohoto typu. Na pozadí až řecké modři a červeně, jež oživují stěny, mobiliář i textilie, se v interiéru otvírají falešné okenice, vykukují na nás balkonky, líně vegetují kočičí plastiky a houpají se lodní zvony. Kdo se podívá ke stropu, spatří dokonce opuštěný stolek námořníkovy milé, která si teskně šije svatební šaty. Navzdory této pro někoho nesourodé všehochuti je patrné, že majitelé se do zútulnění svého „děťátka“ vložili celou duší. Domácký ráz podniku vynalézavě zdůrazňují kostkované ubrusy a košile obsluhujícího personálu. Přes chladné podzimní počasí jsou všechna okna dokořán, sluníčko k tomu pravda svádí, ale představa studeného odchovu u oběda nás spíše odradila, a tak prosíme o nápravu. Horkokrevným jižanům sice chvíli trvá, než nám naši zimomřivost uvěří, ale pak hned ochotně přispěchají s dekami a posléze i s mírnou úpravou interiéru, kterou zavírání okenic vyžaduje. Úplné zahřátí je korunováno vřelou minestrone, již jsme si spolu s pečenými paprikami zvolily za předkrm. Záhy po objednání nám milá servírka přináší oranžový proutěný košíček s domácím chlebem, na náš vkus maličko příliš mastným, a dvě mističky s bílým a oranžovým sýrem (připomínajícím liptovskou bryndzovou pomazánku, obohacenou o příjemně pikantní česnek). Spokojeně žvýkáme chléb s pomazánkou a studujeme nabídku vín. Ta je značná, leč na celou láhev se opravdu v pravé poledne necítíme, a tak nám nezbývá než si dát skleničku italského stolního (ovšem jak záhy zjišťujeme, velmi slušné kvality).
Polévka je donesena v utěšeném lavórku z bílého porcelánu, nenápadného, leč elegantního designu, který tu – jak se ukáže – charakterizuje všechno servírovací nádobí. Svou vůní i chutí polévka maně připomene poslední dovolenou na Jadranu; pod správně okatou oranžovou hladinou se skrývají kousky brambor, mrkve, fazolek a červených a zelených paprik, chutě jsou přímočaré a nedeformované dochucovadly, konzistence spíše řidší, avšak dodané množství zkrátka nelze zvládnout… leda jako hlavní chod…
Prázdniny u moře pokračují i v případě paprik plněných zeleninou. Zvolily jsme je jako zajímavou variantu obvyklých pečených nebo plněných sýrem. Hned první pohled na dvě buclaté bílé papriky, napěchované proužky mrkve, paprik, brambor, rajčete, cibule a česneku, nám naznačuje, že jsme rozhodně tentokrát nesáhly vedle. Navíc je v kuchyni vtipně naaranžovali do jakéhosi stohu, jednu na druhou. Výborné autentické papriky (jak příjemná změna oproti často i v „etnických“ restauracích používaným globálním, z nichž ty tmavě zelené po tepelné úpravě ještě ke všemu zhořknou) jsou mírně ožehlé grilováním, které jim dodalo velmi příjemně „přičmoudlou“ příchuť. I zeleninová náplň je lahodná, chutná po kořenové složce zemitě, rajčata však do ní vnášejí ten patřičný středomořský říz. Je to skvělé, jásáme, a jsme v příjemném očekávání věcí příštích.
Druhé chody jsme si objednaly ve znění mořský ďas pečený v peci s citronovou kůrou, respektive grilovaná kuřecí prsa s fíkovou omáčkou a grilovanou zeleninou.
Kuřecí maso bylo bez velkých štráchů ogrilováno na ohni, což mu dodalo ten správný primitivní až pravěký ráz, po němž v naší zjemnělé společnosti tak často voláme. Nyní se, přizdobeno třemi snítkami tymiánu, hrdě opírá o hrst nasekaných ředkviček (po nichž kuchař zřejmě sáhl spíše ve snaze o barevný kontrast než o dobývání specifických chuťových valérů) a shlíží na zrnitou kaluž fíkové povahy. Místo očekávané nastavené zavařeniny sladké jako cumel však máme tu čest spíše s mixovanou ovocnou dření, která oplývá zajímavě pikantní chutí, aniž by sladce ulétala od masa, a dramaticky tak zvyšovala kontrast mezi oběma surovinami. Po dotažení olivovým olejem a hrubozrnnou solí je vskutku vše, jak má být. Přílohu v podobě grilované zeleniny připravil kuchař ze silnějších plátků lilku a cukety, jež s olejem ogriloval, a toto šťastné řešení uchovalo zelenině její suverénní chuť i šťavnatost a způsobilo, že po bramborách či rýži ani nevzdechneme.
Na druhém talíři přichází již na pohled lákavá kompozice, sestávající ze tří slušných kousků mořského ďasa, trůnících na lůžku z orestované zeleniny julienne (postupně identifikujeme mrkev, cibuli a cuketu), dozdobená pouze větvičkou voňavého tymiánu a pár cákanci balzamika. Ryba je vynikající, její bílé, jemné pružné masíčko nebylo nikterak znásilněno nějakým dominantním kořením, použitá citronová kůra se projevuje pouze decentně, jakoby až ve druhém plánu, nasládlá lahodná zeleninka je prima šťavnatá, a tak nám ke štěstí snad už (alespoň v tomto momentu) nic nechybí. Pečené brambory s rozmarýnem, jež jsme si objednaly jako přílohu, prakticky necháváme nedotčené. I když nejsou vůbec špatné, jen toho rozmarýnu jsme očekávaly více než malinkou štětičku.
Spokojeně sedíme a hodláme chvilku zažívat, když tu najednou dostáváme nečekanou pozornost podniku – a nutno dodat, že porce rozhodně není jen symbolická.
Dezert je jasným důkazem, že na Jadranu začíná Orient– jeho jádro tvoří známá baklava (zde v ořechové variantě), jež spočívá na tufahiji, tedy vařeném jablku s náplní z jemně mletých ořechů. Celá kreace je po orientálním způsobu zalita cukrovým sirupem a korunována karamelizovaným plátkem citronu a plodem physalis, mochyně peruánské. Maličko navinulé jablko příjemně oživuje jinak převládající sladkosladkou chuť, baklava je taková, jak ji máme rády, hodně ořechů a málo těsta, jen toho cukru by na náš vkus mohlo býti méně. Jenže takhle je to po balkánsku správně, s tím nic nenaděláme. Jedinou skutečnou výtkou proto budiž konstatování, že zrníčko a zbytek jaderníku v jablku neměly co dělat. Přiložený rozloupnutý fík – pardon, smokva! – svádí ovšem vyznění moučníku do veskrze příznivých kolejí, a je jakousi tečkou za naším debužírováním. Přesladký, ovšem vynikající moučník zaléváme hořkým lomcovákem a žádáme o účet, znějící tentokrát na 1100 Kč, což je částka, kterou bez mrknutí oka akceptujeme. Dostalo se nám výborných autentických pokrmů, obsluha byla profesionální, milá a pozorná, k naprosté spokojenosti nám chybělo pouhých pár stupínků Celsia, přes zavřená okna totiž z vedlejší místnosti otevřenými dveřmi přece vstupoval lezavý podzimní chlad a přímotop plus infrazářič na něj evidentně nestačily.
Louka lu
Adresa: Újezd 33, Praha 1
Tel.: 257 212 388
www.loukalu.eu
Otevírací doba: PO-NE 12-24
Počet míst: 36
Druh kuchyně: jadranská (bosenská)
Platební karty: všechny běžné
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, základy němčiny, italštiny
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie, Španělsko, Chorvatsko, Kypr, Makedonie, Gruzie
Hodnocení restaurace:
jídlo 48 bodů z 50
obsluha 19 bodů z 20
nápoje 9 bodů z 10
prostředí 8 bodů z 10
Kvalita/cena 10 bodů z 10
Celkem 94 bodů z 100
VALUE FOR MONEY
+ znamenitě připravené jadranské speciality
- útulný, leč podchlazený interiér
Výběr z jídelního lístku:
Sýr buráta s rucolou a ančovičkovým pestem 180 Kč
Soté z černých mušlí 120 Kč
Salát s pomerančů a fíků sypaný datlemi 100 Kč
Kalamáry grilované na lávovém grilu 220 Kč
Platýz grilovaný se zeleninou 410 Kč
Pleskavica, čevapčiči, jehněčí klobásy, telecí pod sačem,
pečené brambory (pro 2 osoby) 550 Kč
Jahody s balsamikovým octem a zeleným pepřem 80 Kč
Tufahia (vařené jablko s ořechovou náplní) 80 Kč
Výběr z vinného lístku :
Rulandské šedé, pozdní sběr, Vinné sklepy Lechovice 440,-
Graševina, Ažič, Chorvatsko 570,-
Tamada Tsindali 1999, Gruzie 330,-
La Laidiere – rosé, Bandol, Francie 880,-
Roqueta Cabernet Sauvignon Rosado, Španělsko 380,-
Chantecler, Cotes du Provence, Francie 390,-
Réserve de la Comtesse 2002, Pauillac 2eme GCC 1750,-
Ornellaia bolgheri, Supertoscana, Itálie 3900,-
Dingač 2002, Miličič, Chorvatsko 1100,-
