Světoznámý architekt Smiljan Radić navrhuje novou budovu v centru jihomoravského městečka Boskovice. Architekt je znám svým neotřelým přístupem, který má blízko k sochařské práci.
Chilský architekt navrhl v bývalém boskovickém židovském ghettu zalomený objekt, který má plnit různé funkce. Nahoře by mohlo být bydlení, v prvním patře by měly být klubovny a městská vybavenost, v přízemí potom garáže z poloviny zapuštěné do země.
„Čím víc se na Radićův návrh dívám, tím víc se mi líbí a víc ho chápu. Působí velmi přirozeně, protože je zapuštěný do země. Myslím, že by to mohla být i zajímavá investice, stavba je úsporná, nemuselo by to být drahé,“ dodává městský architekt Boskovic Zdeněk Fránek. O investorovi budovy totiž ještě není definitivně rozhodnuto, mohlo by jít o společnou investici soukromého investora s městem.
Radiće přivedl do Boskovic právě Fránek. „Představitelům města jsem slíbil, že se o Boskovicích bude mluvit, že Boskovice získají jakýsi pel světovosti, zaslouží si to,“ vysvětluje Fránek, proč známého architekta oslovil. Je přesvědčen, že byť i jedna významná stavba může zafungovat jako magnet v místě lokálního významu.
Každý den nový dům. Obří 3D tiskárna postaví vesnici pro chudé
„Já nad tím vlastně moc nepřemýšlím. Prostě jsem se sám sebe zeptal, jestli tu zakázku chci vzít. A chtěl jsem,“ odpovídá Radić na otázku, co jej přimělo přijet tvořit do Boskovic. Roli sehrálo patrně místo, kde má nová moderní budova vyrůst. „Pro mě je zásadní hlavně nic nepoškodit. Nebýt agresivní, vstoupit do toho místa klidně. Z pohledu mé kultury je hodně hotové, usazené. Hned vidíte, kde jsou vaše hranice zadání. U nás ty hranice většinou vidět nejsou, nevíte, co se s místem stane za deset let, protože krajina i město se hodně mění. A pak je tu hodně cítit čas – a to je moc dobře, protože máte kolem sebe hranice a nápady, ze kterých můžete vycházet, které v začátcích projektu pomáhají v rozhodování. Jiný architekt by možná chtěl víc volnosti, ale já to mám opačně: na pevném zadání, na jasných pravidlech se dá postavit pořádný projekt,“ říká Radić.
Radić se zařadil mezi světové hvězdy architektury vedle jmen jako Zaha Hadid, Norman Foster, Frank Gehry nebo Sou Fujimoto, když v roce 2014 vytvořil pro galerii Serpentine čtrnáctý pavilon. Uprostřed londýnských Kensingtonských zahrad před pěti lety přistála obří fazole inspirovaná pohádkou Oscara Wilda a vyvolala nadšení.
Praha papírová. Obytný Nuselák či věžáky na Příkopech zůstaly jen na rýsovacích prknech
Přečtěte si také:
Sakrální architektura může být moderní a potěšit i ducha bezvěrce
Jak stavět bez písku a zedníků: autor krtkodomu Pribila sází na přírodní materiály
Dům bez inženýrských sítí? Česká firma chce uspět v éře klimatických změn
