Boss

6. 4. 2004

Vicepremiérka Wu Ji má železnou vůli. Na washingtonských jednáních se jí bude hodit.

V pekingských kulturních kruzích je Wu Ji známá jako Železná lady a tuto přezdívku si jistě nevysloužila tím, že by se vyhýbala konfrontacím. V mládí byla jednou z mála žen, které studovaly Pekingský petrochemický institut a získaly inženýrský titul. Brzy poté nastoupila na místo technika v ropné rafinerii v odlehlém Lan-čou a do roku 1983 se v tomto uzavřeném, převážně mužském, odvětví vyšplhala na post nejvyššího komunistického funkcionáře a de facto šéfa společnosti Yanshan Petrochemical.
Poté se Wu vrhla i do divokého světa čínské politiky. Začala jako pekingská místostarostka, dnes je vicepremiérkou a nejvyšší obchodní vyjednavačkou a také jedinou ženou ve čtyřiadvacetičlenném čínském politbyru. Její známí tvrdí, že klíč ke vzestupu spočívá v umíněné tvrdošíjnosti, pohotovosti a přímosti, která je na samém vrcholku pekingské moci vzácná. „Ke svým přátelům je velmi milá a vstřícná,“ usmívá se Lin Ši-pej, studijní referentka z dob jejích univerzitních studií, která je s Wu stále v kontaktu, „Ale ke svým oponentům je jako ze železa.“
Tento přístup se jí bude jistě hodit, až bude čelit nejnovější výzvě. V půlce dubna povede obchodní rozhovory s americkými vládními představiteli a ti jsou s blížícím se datem prezidentských voleb stále rozhořčenější z úbytku pracovních míst ve své zemi. Společná americko-čínská obchodní komise každoročně zasedala na nižší úrovni, nyní však byla jednání přesunuta na úroveň ministerstev, takže Wu povede jednání s americkým ministrem obchodu Donaldem L. Evansem a obchodním zmocněncem Robertem B. Zoellickem.
Jedním z důvodů ke zvýšení priority byla stížnost USA u Světové obchodní organizace, že Peking chrání svůj průmysl výroby polovodičů v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Mezi další ožehavé problémy patří obavy z nekontrolovatelného pirátství a ilegálního kopírování všeho možného, od brzdových destiček a předních skel automobilů až po Viagru a nahrávky Sexu ve městě na DVD, dále dohadování o čínské normy v oblasti proprietárních elektronických komunikačních čipů (USA se bojí, že cizinci budou vytlačeni z čínského trhu) a znepokojení z hluboce podhodnocené čínské měny, která dává tamním výrobcům nespravedlivou výhodu proti zahraničním konkurentům. „Naše země řeší problémy v některých velmi významných oblastech,” přiznává Robert Kapp, prezident Americko-čínské obchodní rady ve Washingtonu, „A pokud jde o neshody v oblasti obchodu, spadají většinou do kompetence Wu Ji.”

Bojové přípravy.

V tomto souboji půjde o hodně. Od loňského léta už byla v Pekingu celá řada amerických delegací a 13. dubna se tam chystá viceprezident Dick Cheney. Zatím však vyslanci příliš nepořídili. Washington chce mnohem přísnější postihování pirátství a falšování, než je Peking ochoten nabídnout, a již dlouho si stěžuje na to, že zahraniční firmy, které chtějí na čínský trh, se musí dělit o své technologie s místními partnery. Představitelé americké vlády tvrdí, že Číně už ustoupili dost, než se rozhoupala k plnění svých závazků vyplývajících z přistoupení k WTO. Takže až pětašedesátiletá Wu přistane na březích řeky Potomac, zjistí, že Washington je připraven bojovat. „Ani naše tolerance totiž není bez hranic,” konstatuje Grant D. Aldonas, náměstek ministra obchodu, který už s Wu mnohokrát jednal.
Není nic jednoduššího než ze všeho obvinit Čínu. Její obchodní přebytek s USA se podle amerických údajů loni vyšplhal ze 103 miliard dolarů na 124 miliard. Výrobní síla asijské země ve všem od oblečení až po televize navíc způsobila, že jí Američané dávají vinu za problémy vlastních dělníků. Americká odborová centrála AFL-CIO obvinila 16. března Peking z tolerování nedůstojných pracovních podmínek – včetně zákazu nezávislých odborů – jež poskytují Číně nespravedlivou obchodní výhodu. Odboráři už mají i řešení: represivní cla na dovoz z Číny dosahující až 77 procent. A jejich návrh je čím dál populárnější. „V Číně nepochybně panují nedůstojné pracovní podmínky,” hřímá demokratický senátor ze Severní Dakoty Byron L. Dorgan. „Ovlivňuje to nějak americké dělníky? Rozhodně.”
S rozbouřenou atmosférou bude mít Wu ve Spojených státech plné ruce práce. Ani její strana však nehodlá dělat ústupky. Kde se američtí obchodníci rozčilují nad nespravedlivou výhodou, vidí čínské firmy pouze systém, který jim dává šanci proti gigantickým rivalům ze zámoří. Stačí se podívat na politiku refundace většiny DPH uvalené na polovodiče vyráběné na čínském území, která WTO rozhýbala. Stejnou daňovou úlevu mohou využít i zahraniční společnosti, pokud budou své čipy vyrábět v Číně. Pro ně ovšem představuje součást kampaně, která je má přimět založit společné podniky s místními výrobci a předat jim své technologie. Importované čipy takto zvýhodněné nejsou. Čínští přestavitelé tvrdí, že je to jedině spravedlivé, protože vybrané peníze jsou určeny na výzkum a vývoj. „Tyto slevy mají chránit náš průmysl, který je dosud v plenkách,” potvrzuje Li Ke, ředitel informačního útvaru Sdružení čínského polovodičového průmyslu. „Nelze říct, že by šlo o diskriminační daňovou politiku.”
Wu zase ve Washingtonu předloží námitky čínské strany. Jedna z nejstarších se týká omezení exportu takzvaných technologií s dvojím použitím ze Spojených států do Číny. Jde o zboží, které může sloužit civilním i vojenským účelům a mezi něž patří rychlé počítače a některé šifrovací programy. Zrušte tato omezení, radí Peking, a obchodní deficit klesne. USA navíc nedávno uvalily různé kvóty, tarify a antidumpingová cla na vybrané čínské vývozní artikly, konkrétně na barevné televize a bavlněné podprsenky, a zvažuje uvalení celních tarifů převyšujících 400 procent i na dřevěné ložnice. Wu nejspíš prohlásí, že tato omezení musí padnout. „Tyto kroky se příčí zásadám WTO a jsou vůči čínským firmám nespravedlivé,” rozčiluje se Li Juši, viceprezident Čínské akademie mezinárodního obchodu a hospodářské spolupráce při ministerstvu obchodu.

Zmírňování napětí.

Wu je sice značně populární, ale část z těch, kdo jí dali důvěru, už zklamala. Někteří kritici tvrdí, že jako vedoucí čínské delegace vyjednávající členství ve Světové obchodní organizaci zaprodala těžce zkoušená odvětví, jako je zemědělství, když souhlasila s nižšími cly na dovoz obilí, ovoce a zeleniny. „Některé kompromisy byly zbytečné,” tvrdí jistý postgraduální student mezinárodních vztahů na Pekingské univerzitě. „Já osobně o ní nemám příliš vysoké mínění.”
Ať už Wu rádi máte, nebo nemáte, o jejích schopnostech můžete jen těžko pochybovat. Na rozdíl od jiných funkcionářů pochází z poměrně skromných poměrů. Její rodina neměla politický vliv, a tak postupovala po stranickém žebříčku jen na základě svých zásluh. Rodiče nebyli rolníci, ale příslušníci inteligence z města Wu-chan ve střední Číně, daleko od mocenských kruhů čínské metropole. Po absolvování oboru petrochemické technologie si Wu odsloužila 26 let v čínském ropném a plynárenském průmyslu, z tohoto tři roky v odlehlé západní provincii Kan-su. Její praktický přístup upoutal bývalého politického vůdce Teng Siao-Pchinga, který ji v roce 1988 jmenoval místostarostkou Pekingu a v roce 1991 náměstkyní ministra obchodu. „Teng hledal schopné technokraty – a to ona rozhodně je,” vysvětluje Cheng Li, profesor politologie na Hamilton College v Clintonu ve státě New York. Ačkoli chodí na koncerty Pekingského symfonického orchestru a jednou týdně hraje tenis, neprovdaná Wu je „přímočará a dlouhé hodiny pracuje,” prozrazuje Li.
Poprvé na sebe Wu skutečně upozornila jako náměstkyně ministra obchodu. Po svém jmenování stála v čele delegací do Washingtonu, které měly uzavřít smlouvy o zamezení padělání značkového zboží a otevření čínského trhu americkým společnostem. Hned zpočátku si udělala jméno svou tvrdošíjností, někdy až nekompromisní. „Byla zkušenou vyjednavačkou,” uznává Aldonas z amerického ministerstva obchodu. „To znamená, že dokázala devatenácti různými způsoby opakovat stále totéž a odrážet požadavky USA, dokud se nedospělo k rozhodnutí na vyšší úrovni.”
Uznání si však získala i schopností zmírňovat napětí svým poněkud sžíravým smyslem pro humor. Když jednou američtí vyjednavači tlačili na Číňany, aby tvrdě zakročili proti pirátům okrádajícím nadnárodní korporace prodejem nelegálně kopírovaného softwaru a hudby, kontrovala Wu tím, že americká muzea jsou plná kulturních památek uloupených z Číny. Svým způsobem jen odváděla pozornost, ale zároveň si svým výrokem vysloužila velký obdiv doma a respekt amerických představitelů. Ačkoli využívá tlumočnických služeb, umí anglicky dost na to, aby většinou rozuměla a mohla v pravou chvíli utrousit jednu, dvě trefné poznámky. A navzdory své reputaci má Wu i svou lidskou stránku. „Nepřenáší spory na osobní úroveň,” svěřuje se Charlene Barshefskyová, která zastávala funkci obchodního zmocněnce v Clintonově vládě a jednala s čínskou delegací o podmínkách jejich přistoupení k WTO. Vybavuje si hlavně ručně barvený šátek, který jí Wu tehdy darovala. „Když sedí proti vám u vyjednávacího stolu, dokáže být tvrdá jako skála, a potom udělá něco tak pozorného,” oceňuje Barshefskyová.
Díky své pověsti tvrdě pracující, schopné ženy stoupala Wu na politickém nebi Číny stále výš a dostávala úkoly daleko přesahující oblast obchodu. V průběhu loňské krize kolem SARS ji prezident Chu Ťin-tchao a premiér Wen Ťia-pao pověřili řešením mimořádné situace, včetně mobilizace týmů zdravotních inspektorů a koordinace celonárodního systému zdravotního zpravodajství. Za své zásluhy byla jmenována ministryní zdravotnictví a tuto funkci zastává dosud. Od té doby si vysloužila chválu za snahu o řešení různých problémů, od problematiky HIV/AIDS až po upadající zdravotní péči na čínském venkově. Wu Ji se nebojí podnikat odvážné kroky. Byla například první vysokou funkcionářkou, která navštívila Gaa Jao-ťie, starého lékaře, který jako první ukázal, jak vážným problémem se stal AIDS na čínském venkově, a kterého nervózní místní úřady dočasně internovaly. „Ona je typem člověka, který dokáže problémy opravdu řešit,” uznává jeden z představitelů čínského Střediska pro kontrolu a prevenci infekčních chorob v Pekingu.
Skutečnou specializací Wu však vždy byl obchod a její práce v této oblasti může mít nakonec největší dopad na budoucnost Číny. Jistě, Čína i USA se budou snažit prezentovat washingtonské rozhovory jako úspěch, ale rozbouřené vášně kolem amerických prezidentských voleb mohu podstatně ztížit možnost vzájemné domluvy. „Obě strany půjdou tvrdě za svými zájmy,” prorokuje Wang Jong, ředitel Střediska mezinárodní politickou ekonomii Pekingské univerzity. Spojené státy jsou pro Čínu druhým největším obchodním partnerem a Peking si jen ztěží může dovolit rozpoutat obchodní válku napříč Pacifikem. Železná lady je však rozhodně připravena bojovat. Horké křeslo ve Washingtonu Loni stoupl americký obchodní deficit vůči Číně na 124 miliard dolarů a Washington bude na Wu Ji tlačit v následujících oblastech:
• politika označovaná Spojenými státy za daňovou diskriminaci dovážených polovodičů
• čínské normy týkající se proprietárních technologií, které podle USA poškozují zahraniční dodavatele
• nekontrolovatelné ilegální kopírování všeho, od brzdových destiček a Viagry až po hollywoodské trháky
• špatné pracovní podmínky čínských dělníků, které americké odbory považují za příčinu nehorázně levné práce
• revalvace jüanu, která by zdražila čínský vývoz

Zdroj: BusinessWeek

Wu Ji Na rozdíl od pekingské mocenské elity vystoupala vzhůru díky svým zásluhám
Místo narození: Wu-chan, provincie Chu-pej
Věk: 65
Vzdělání: Pekingský petrochemický institut, inženýrka
Počátky kariéry: technická pracovnice ropné rafinerie, náměstkyně ředitele pekingské ropné rafinerie Dongfanghong, náměstkyně generálního ředitele a tajemnice strany v pekingské společnosti Yanshan Petrochemical
Politická kariéra: místostarostka Pekingu v letech 1988-91, ministryně zahraničního obchodu a hospodářské spolupráce v letech 1993-98, od roku 2002 členka politbyra a od loňského roku vicepremiérka a ministryně zdravotnictví