BOUŘE VE SKLENICI VODKY

Oslabená pozice komunistů je šancí pro budoucího prezidenta

Největší poslaneckou frakcí ve 450členné dolní komoře ruského parlamentu i nadále zůstávají podle dostupných výsledků s necelými 25 procenty hlasů Zjuganovovi komunisté. Těsně za nimi se však překvapivě s necelými 24 procenty umístilo nové volební provládní hnutí Jed nota (nazývané také Medvěd) podporované premiérem Vladimirem Putinem. Blok bývalého premiéra Jevgenije Primakova a moskevského starosty Jurije Lužkova Vlast-Celé Rusko získal 13,12 procenta. Svaz pravicových sil blízký hnutí Jednota získal 8,6 proce nta, ultrapravicoví populisté Vladimira Žirinovského 6,04 procenta a liberální reformní hnutí Jabloko Grigorije Javlinského si připsalo 5,98 procenta.

Komunisté, kteří se svými spojenci ovládali Státní dumu od voleb v roce 1995, si tedy udrželi nadvládu. Avšak posílením provládních a proreformních hnutí je natolik okleštěna, že již nebude moci Kremlu znepříjemňovat život v takové míře, jak tomu bylo doposud.

V tomto duchu uvítal výsledky voleb jak prezident Boris Jelcin, tak i národem oblíbený premiér Putin, který je jako horký favorit Kremlu považován za jednoho z nejvážnějších prezidentských kandidátů při červnových volbách. Teprve jejich výsledek bude rozhodujícím faktorem, který ovlivní další směřování euroasijského kolosu. Duma totiž sice disponuje určitými pravomocemi, de facto je však svrchovaným vládcem Ruské federace prezident.

Od roku 1993, kdy byla přijata nová ruská ústava, jmenuje dolní komora parlamentu na návrh prezidenta předsedu vlády, může vyslovit kabinetu nedůvěru, přijímá federální zákony a předává je horní komoře - Radě federace a podává žaloby na prezide nta. Ten má však možnost rozpustit parlament, jestliže Státní duma nepřistoupí třikrát na jeho kandidáta pro premiérský post či pokusí-li se dvakrát během tří měsíců vynutit si hlasování o důvěře vlády.

Komunisty ovládaná duma se v posledních letech pokoušela ovlivňovat dění v zemi právě prostřednictvím blokování zákonů a prezidentových kandidátů na post premiéra. Pod hrozbou rozpuštění však byla většinou nucena před vůlí Kremlu nakonec k apitulovat.

Car je vysoko.

Prosincové volby do Státní dumy především posílily pozice prezidenta Jelcina a jeho věrných. Žádná z politických stran ani přirozených koalic není již sama o sobě tak silná, aby mohla úspěšně prosadit vyjádření nedůvěry vládě či jinak ohrožovat politiku Putinova kabinetu, tedy i samotného prezidenta Jelcina. Pro Rusko je tento výsledek o to důležitější, že ve volbách nešlo ani tak o obsazení samotné dumy, která má ve srovnání s prezidentem jen omezené pravomoci, ale o určitý barometr růstu či poklesu podpory voličů pro jednotlivé politické bloky a jejich kandidáty do červnových prezidentských voleb. Z tohoto pohledu je nejvýznamnější poměr sil především mezi dvěma nejžhavějšími kandidáty - Jevgenijem Primakovem a Vladimirem Putinem.

Komentáře většiny západních titulů výsledky parlamentních voleb zhodnotily spíše příznivě. Posun voličských nálad směrem k politickému středu a oslabení komunistů i ultrapravicových radikálů je považováno za dobrou zprávu. Raketový nástup pár měsíců starého hnutí Jednota, které ani nemá vlastní volební program, a slušný zisk hlasů u Svazu pravicových sil jako by signalizovaly určitý příklon v náladách obyvatel k pokračování ekonomické a polické transformace. Zárov eň však nelze přehlédnout, že hlavním předvolebním tématem úspěšných kandidátů nebyla ani tak ekonomická reforma či demokratizace společnosti, ale míra tvrdosti vůči „čečenským teroristům a důraz na obnovení velmocenského postavení Ruska. Kdo chtěl před voličem uspět, musel hrát především na růst upadajícího sebevědomí ruského národa. V této zkoušce mediální obratnosti překvapivě propadl zkušený a respektovaný politik, bývalý premiér, ministr zahraničí a dlouholetý šéf zahraniční ro zvědky Jevgenij Primakov. Politické uskupení Vlast-Celé Rusko, jehož je politickým lídrem spolu s populárním moskevským starostou Jurijem Lužkovem, získalo právě díky slabé mediální pozornosti překvapivě malou podporu voličů. To i přesto, že mělo značnou podporu bohatých ruských regionů - Moskvy a Petrohradu.

Starostové těchto dvou měst, kteří stáli za uskupením Vlast, se nyní i se svými sympatizanty z podnikatelských kruhů podle názoru listu The Economist ocitnou v souboji s Jelcinovým okolím bez ochranného politického krytí v dumě. Podobný osud povolebního štvance čeká se vší pravděpodobností i mediálního magnáta Vladimíra Gusinského, jehož televizní stanice NTV je jedinou velkou mediální opozicí vůči Kremlu.

Planeta Rusko.

Při prosincových parlamentních volbách to byla přitom právě média, která sehrála rozhodující roli při formování voličských preferencí. Na skutečnost, že mnohdy často neregulérní mediální kampaně dokázaly značně zmanipulovat voličské nálady, upozornil i tým pozorovatelů OBSE, kteří měli dohlížet na poctivost voleb. Jedině díky řízené mediální kampani se podařilo z povědomí lidí odsunout do pozadí dosavadní palcové titulky o hospodářské krizi, praní š pinavých peněz, zpronevěře zahraniční finanční pomoci a o kontech lidí z Jelcinova okolí ve švýcarských bankách. „Protiteroristická operace v Čečensku zaujala přední místo všech zpravodajských relací. Hlavní ruský televizní kanál ORT, kte rý je pod kontrolou mediálního magnáta a finančníka blízkého Kremlu Borise Berezovského, věnoval více než třicet procent svého vysílacího času politickému uskupení Jednota. Televizní diváci naladění na tento kanál také mohli nesčetněkrát vidět oblíb eného premiéra Putina, jak se otevřeně vyjadřuje ve prospěch tohoto hnutí. Silná mediální podpora spolu s úsilím Berezovského, který před volbami podnikal cesty do regionů, aby získal Jednotě podporu od místních politických i ekonomických bossů , dokázaly doslova za několik týdnů přesvědčit dostatek voličů.

Reformy až v létě.

Na oznámení výsledků parlamentních voleb zareagovaly příznivě nejen komentáře většiny západních sdělovacích prostředků, ale i moskevská burza. Úspěch Jelcinových přívrženců a proliberálních reformátorů výrazně zdvihl cen y akcií i několikanásobně zvýšil objem obchodů. Podobně zareagoval i kurs rublu, který oproti dolaru bezprostředně po oznámení výsledků voleb povyskočil o pět kopějek. To i přestože z vyjádření představitelů Státní dumy i ekonomických analytiků působících v Rusku je zřejmé, že od nové sněmovny nelze čekat žádné zásadní kroky směrem k potřebným ekonomickým reformám, především základní změně v systému výběru daní a daňové soustavy. Radikální pokrok nelze očekávat ani při potírání korupce a zprůhlednění celé ekonomiky. To jsou přitom první nezbytné kroky, které by měly vyvést ruskou ekonomiku z údolí stínů.

Po chmurných předpovědích, věštících počátkem roku 1999 brzký kolaps korupcí prolezlé a netransparentní ruské ekonomiky, následovalo díky vzestupu cen ropy, zemního plynu a prudkému poklesu hodnoty rublu její překvapivé lehké oživení. Hrubý domácí produkt by se měl podle prosincové analýzy Economist Intelligence Unit za rok 1999 zvýšit asi o 1,5 procenta, letos se očekává pokles tempa růstu asi na jedno procento. Domácí poptávka, která je zatím stále slabá, by mohla oživit až v roce 2001, což by mělo urychlit růst HDP k 2,5 procenta. Meziroční inflace by se měla ke konci roku 1999 pohybovat na přibližně čtyřiceti procentech s vyhlídkou na snížení ke třiceti procen tům letos. To však pouze za předpokladu, že se ruské vládě podaří přesvědčit Mezinárodní měnový fond, aby pokračoval v úvěrové pomoci Rusku, a že vláda zároveň nebude nucena v důsledku válečného konfliktu v Čečensku rozšířit rozpočto vé výdaje o nové položky. Udržení inflace na uzdě a zajištění stability měny ocenil ve svém prosincovém prohlášení i výkonný ředitel MMF Michel Camdessus. Zároveň však upozornil, že i přes určitý pokrok v oblasti makroekonomiky z bývá Rusku splnit to, co fondu slíbil, že učiní ve strukturálních reformách.

I přesto se Rusku zejména díky poklesu domácí poptávky a následnému snížení objemu dovozů a zároveň rostoucím cenám ropy a zemního plynu pro rok 1999 podaří dosáhnout obchodního přebytku ve výši 29 miliard dolarů, přebytek běžného účtu platební bilance by měl dosáhnout patnácti miliard dolarů s předpokládaným poklesem na třináct, respektive deset miliard, v následujících dvou letech. Federální rozpočet v příštích letech přitom bude silně zatížen obhospodařov áním a splácením části dluhů bývalého sovětského impéria.

Velkým problémem ruské ekonomiky zůstává stále také značně oslabená důvěra zahraničních investorů. Do země se sice v roce 1999 podařilo přitáhnout poměrně slušný objem přímých zahraničních investic ve výši zhruba 2,5 až tří miliard dolarů (proti 2,2 miliardy v roce 1998), ty však nebyly motivovány jen obnovenou důvěrou investorů. V důsledku devalvace měny a následné ztráty kupní síly domácího obyvatelstva začalo být pro ty, kteří považují ruský trh za své příští odbytiště, mnohem výhodnější přesunout část své produkce přímo do Ruska a vyrábět zde za místní ceny pro místní spotřebitele.