Menu Zavřít

Bouřlivé klima

23. 7. 2010
Autor: Euro.cz

Komentář

Cejch jednou vypálený už nezmizí. Ani když se prokáže, že za to může křivé obvinění. Středověkou zkušenost zažili i klimatologové z Východoanglické univerzity, kteří byli nespravedlivě obviněni z falšování údajů. Svět raději uvěřil zlodějům jejich soukromých e-mailů než vědecké bezúhonnosti učenců z tohoto prestižního pracoviště v klimatickém oboru.
Neznámým zlodějům se podařilo všechno. Ukrást tisíce soukromých elektronických dopisů, smotat z nich vážná obvinění z „nepravdivých tvrzení, jež často neměla žádnou oporu ve výzkumu“ (EURO 7/2010), zkrátka zpochybnit vědecké práce upozorňující na rizika klimatické změny a na podíl lidských činností na této změně. Tisk, televize, rádia a po mediální masáži i veřejnost byly na jejich straně.
Klimatologové čekali na svou vědeckou satisfakci více než půl roku. Poslední z několika nezávislých šetření skončilo tento měsíc a sir Muir Russell, jenž komisi vedl, ubezpečil veřejnost, že není důvod pochybovat o poctivosti a důkladnosti prověřovaných vědců. Předložil závěrečnou zprávu, v níž to na 160 stranách dokládá. Jenže ta teď nikoho nezajímá. „Climategate“ byl atraktivní, když vpálil doprostřed příprav prosincové konference v Kodani. A po ní, když házel špínu na bezúhonné vědce a zpochybňoval rizika klimatické změny. Teď se nelze dočíst ani to, jestli pokračuje vyšetřování krádeží. A zda je naděje, že se svět někdy dozví jméno agentury, která zrežírovala zdiskreditování klimatických prognóz.
Cíl dohody o snižování lidského podílu na dalším oteplování planety se přitom před Kodaní jevil tak blízko. Evropští politici až příliš tlačili na pilu, aby se připravila účinná dohoda, a leckomu se to už možná začalo zajídat. Aféra Climategate byla tím ventilem, kterým kde kdo mohl uniknout. Že nic nedělám pro snižování vlastních emisí? Vždyť je to stejně celé jen podfuk!
V Česku tento pohodlný únik od reality přetrvává. Lidé se daleko víc než dřív vyhýbají rozmluvám o klimatické změně. Proč by se zabývali něčím, co ztratilo na vážnosti?
Ti sečtělí pro to měli ještě jeden vážný signál: Ředitel „okradených“ klimatologů, kteří byli ve svých soukromých emailech prostořecí a nebrali si před nikým a ničím servítky, odstoupil. To přece v Česku nemůže znamenat nic jiného než přiznání viny. Proč čekat na odvolání?
Jenže stalo se to ve Velké Británii. Odstoupivší ředitel Phil Jones půl roku trpělivě čekal, než dopracují zmíněné komise. Ty ho od všech vykonstruovaných podezření očistily. A tak mohli zástupci výboru pro vědu a technologii Dolní sněmovny Jonese doporučit, aby byl znovu uveden do funkce. Do lepší funkce, pro něho nově zřízené, na místo ředitele výzkumu. Tím zbavili jeho i jeho podřízené povinnosti odpovídat na zvědavé dopisy veřejnosti, jimiž byli v době Climategate zaplavováni. Už je nic nebude odvádět od výzkumné práce.
Jediné, co komise vědcům z Východoanglické univerzity vytkly, byla totiž neochota poskytovat vyžádané údaje a naplňovat zákon o přístupu veřejnosti k informacím. Ne, že by nějaké informace tajili, všechny byly dostupné na internetu. Ale byli liknaví a nevstřícní při jejich prezentování. Ačkoli veřejnost poutaly víc vědecké skandály než nové poznatky, výzkum se nezastavil. A například badatel John Cook prezentoval lidský vliv na oteplování pozorováním shora, z vesmíru. Patřičné údaje mu nezávisle na sobě poskytlo několik satelitů. Prokázalo se, že žádoucí únik infračerveného záření alias tepla do vesmíru se podstatně snižuje na vlnových délkách, v nichž pohlcují záření skleníkové plyny – oxid uhličitý a metan. Charakterizoval to jako přímý experimentální důkaz o významném zvýšení skleníkového efektu na Zemi.
Klima vyžaduje naši trvalou pozornost. A tento text má ambice obnovit důvěru ve vědecké poznatky o něm. A nemůže ji naleptat ani tolikrát citovaný chybný údaj o konci himálájských ledovců v roce 2035 ve zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu o změně klimatu (IPCC). Náš klimatolog a hvězdář Jan Hollan to s oblibou komentuje: „V publikaci o třech tisících stranách je půl věty a jedno číslo špatně. Jsem ochoten se vsadit, že četnost chyb v textech mých, vašich i kteréhokoli jiného redaktora je mnohonásobně větší.“

  • Našli jste v článku chybu?
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).