Máme novou Evropskou komisi. Východní Evropa významně posílila, Češi jako obvykle ostrouhali a u některých jmen budeme raději dělat, že tam nejsou
Od představení nových členů Evropské komise sice uplynulo jen několik dní, ale přesto je to dost na to, aby opadly první emoce. Co je špatně, jste se už nejspíš někde dočetli. Je ale na týmu JeanaClauda Junckera vůbec něco pozitivního? Je. Střední a východní Evropa se konečně dočkala okamžiku, kdy mizí hranice mezi takzvanými starými a novými členskými zeměmi. Čtyři ze sedmi místopředsedů pocházejí ze zemí, které se staly členy evropského společenství po roce 2004.
DOBRÁ A ŠPATNÁ ZPRÁVA Je to dobrá zpráva i pro liberálně smýšlející voliče. Noví místopředsedové z velké většiny patří ke křídlu politiků, kterým jsou bližší zdravé státní ? nance či menší regulace. Jsou to také lidé, kteří si daleko více váží svobody než mnozí jejich kolegové ze Západu. Socialisté tak při sestavování utrpěli největší porážku, jejich lobby evidentně nezafungovala a v Bruselu budeme mít komisi, jejíž politické srdce leží spíš napravo. Výsledek voleb do Evropského parlamentu Junckerova komise odráží lépe než komise Josého Manuela Barrosy.
V nové komisi bude celkem devět bývalých předsedů vlád a vicepremiérů, tři ministři zahraničí, dva ministři hospodářství a ? nancí a šest dalších ministrů od obrany po životní prostředí. Řada z nich veřejné funkce zastávala mnoho let a většinou se i osvědčila.
Tady můžeme taky hledat důvod, proč Češi v čele s Věrou Jourovou dopadli opět skoro nejhůř ze všech. Nominovali jsme státní úřednici, která se stala tváří pochybného hnutí v čele s nevyzpytatelným oligarchou.
Sklidili jsme, co jsme zaseli. Nevěřte politikům, že portfolio Jourové, které čítá spravedlnost, rovné příležitosti a ochranu spotřebitele, má nějakou váhu. Nemá. Historicky jsou to jen odřezky bývalých větších resortů s téměř nulovými pravomocemi.
Za pozornost stojí i českými médii poněkud opomíjená skutečnost, že komise má úplně nový systém práce. Jednotlivé resorty se budou zodpovídat jednotlivým místopředsedům.
Jourová tak bude muset skládat účty pravé ruce Junckera, kterou je eurokomisař pro lepší regulaci, institucionální vztahy a vládu práva Frans Timmermans. Končící nizozemský ministr zahraničí je mnohem výbušnější typ než Juncker a v komisi bude nepochybně hrát „zlého policajta“, čímž se její předseda nijak netají.
Jourovou tak nečeká jednoduché angažmá, kde by se mohla v klidu soustředit na české prezidentské volby, jichž by se údajně ráda zúčastnila. Můžeme jen doufat, že se jí podaří zazářit a udělat z nevýznamného resortu nepostradatelnou záležitost, tak jako se to podařilo eurokomisařce Viviane Redingové. Ale dost fantazie.
KÁMEN ÚRAZU Nová organizace práce ovšem zároveň znamená pro Junckerův tým nejvážnější ohrožení.
Jen těžko si dokážu představit, jak francouzský eurokomisař Pierre Moscovici (hospodářské a měnové záležitosti) a britský Jonathan Hill (? nanční stabilita a ? nanční služby) na slovo poslouchají nadřízené Východoevropany.
Evropská legislativa ostatně s ničím podobným ani nepočítá.
Kamenem úrazu jsou i některé osobnosti.
Jmenování bývalého francouzského ministra ? nancí Moscoviciho, který má podíl na současném francouzském marasmu, na mocný post, je Junckerova ostuda. Úplně stejné je to i v případě Němce Günthera Oettingera, který bude mít na starost digitální ekonomiku. Němec, jehož jazyková výbava kulhá na obě nohy, bude mimo jiné vést vyšetřování německého telekomunikačního regulátora. Vtipné.
Do nebe volající je pak jmenování Miguela Ariase Caneteho na post komisaře pro ochranu klimatu. Ten pro změnu odmítá obnovitelné zdroje, má podíl v těžařské společnosti a proslavil se i nevybíravými slovy na adresu žen. V současnosti si asi nikdo nedokáže představit, že by jeho nominaci schválil Evropský parlament. Pokud to ovšem od Junckera nebyl úmysl a nepoužil jej jako obětního beránka.
Opět tak máme Evropskou komisi, u níž vůbec nelze odhadnout, kterým směrem se vydá. V současné vyhrocené mezinárodní i ekonomické situaci to není zrovna šťastný tah. Britové by řekli: Bože, ochraňuj Evropu.
O autorovi| MICHAL P R pur@mf.cz
