Slovenským politikům a podnikatelům se propagace země příliš nevydařila
Každý čtvrtý slovenský policista trávil závěr minulého týdne v zasněžené Bratislavě. V jejích ulicích se sice příliš nevyznali a tvářili se poněkud zmateně, když jste se jich pokoušeli doptat na cestu, prezidenty George W. Bushe a Vladimira Putina se jim ale i přesto podařilo úspěšně uhlídat. I když, popravdě řečeno, nebylo moc před čím: zdálo se, že Slováci oba státníky přímo zbožňují. Euforie, kterou prožívali tisíce z nich při Bushově projevu na Hviezdoslavově náměstí, se podobala nadšení, s jakým přivítali Češi Bushova otce - „osvoboditele od komunismu“ - v roce 1990, při prvním výročí sametové revoluce, na pražském Václavském náměstí.
Slovenská inspirace.
George Bush mladší přijel patnáct let po návštěvě svého otce v bývalém Československu do Bratislavy jako posel demokracie a svobody. Pokusil se dokonce udělit lekci vládci Kremlu, kterého zahnal svými předchozími projevy v rámci evropského turné do defenzivy.
„Jednoho dne se příslib svobody dostane ke všem lidem a všem národům,“ prohlásil Bush ve své řeči ke Slovákům. A pak je přímo pochválil: „Svým příkladem inspirujete nedávno osvobozené a pomáháte tím při šíření svobody po celém světě“. Sklidil dlouhotrvající aplaus. Slováky pochválil Bush ještě několikrát, například za vojenskou pomoc na Balkáně, v Iráku a v Afghánistánu. Víza ale zatím zrušena nebudou.
Bush se po projevu v centru města vydal za Putinem. Jednali přes hodinu a půl a na následné tiskové konferenci ujistili veřejnost, že jsou a zůstávají partnery. Putin svoji verzi „ruské demokracie“, která by měla odpovídat současné ruské realitě, obhájil. Musel ale současně veřejně deklarovat, že „Rusko se před čtrnácti lety vydalo na cestu demokracie a v žádném případě to nehodlá zvrátit“. Bush byl spokojen a vzápětí odletěl do Washingtonu.
Putin se během tiskové konference ani jednou neusmál, Bushe oslovoval „můj partner“. Bush používal zásadně oslovení „Vladimir“.
Nemám zbraň.
Slováci si od summitu Bush-Putin vůbec hodně slibovali. Hlavně místní politici. Konečně se dostaneme na mapu světa a nebudou si nás plést se Slovinskem, říkali. Mysleli hlavně na to, že na Slovensko se kvůli summitu sjelo na 1500 novinářů z celého světa. Celá ta „legrace“ ale Slováky stála poměrně nezanedbatelnou částku – předběžné odhady uvádějí sumu mezi 200 a 300 miliony slovenských korun.
„Zapíše se Bratislava do historie?“ ptali se Slováci s očekáváním. Připomínali, že už v roce 1805 po bitvě u Slavkova byl v jejich nynějším hlavním městě uzavřen takzvaný Bratislavský mír mezi Rakouskem a Francií. Z prvního místa zpravodajství CNN je ale k jejich lítosti na chvíli vytlačila náhlá hospitalizace papeže Jana Pavla II.
Průzkumy veřejného mínění uvádějí, že konání summitu ruského a amerického prezidenta v Bratislavě podporovalo více než 60 procent Slováků. Na Bushův veřejný projev přišlo s americkými a slovenskými vlaječkami několik tisíc Slováků, mezi deseti a patnácti tisíci. Prakticky žádné protesty se nekonaly: policie musela vyvést pouze pět lidí – dva z nich pálili americkou vlajku a tři skandovali protiamerická hesla.
Jednání ruského a amerického prezidenta s nadšením prožívala zejména slovenská média. Novináři hovořili o „největší události v historii Slovenska“. Občas sklouzávali až do trapnosti: jedna celoplošná televizní stanice například v hlavních zprávách obsáhle vysvětlovala, že slovo summit znamená slovensky „setkanie“. Na jiném kanále zase moderátor oznamoval, že „hlavním cílem každé cesty amerického prezidenta je vrátit se do Washingtonu živý a zdravý“. Ve čtvrtečním ranním vysílání řešily televize zásadní problém: ptaly se diváků, který z obou prezidentů je pro ně „přitažlivější jako muž“.
Snad jen Slovenský rozhlas přistoupil k summitu s trochou nadhledu a dokonce ironie. Zaplatil si v novinách celostránkový inzerát na propagaci svého vlastního zpravodajství: velkými písmeny vytiskl překlad vět „Nemám zbraň“ a „Mám rád vašeho prezidenta“ do angličtiny a ruštiny.
Takové věty z krizového slovníku se opravdu mohly někdy hodit: centrum města obsadilo pět tisíc tři sta policistů, čtyři stovky hasičů a stejný počet vojáků. Ozbrojenci čas od času uzavírali také trasy, kudy projížděly kolony s politiky. Pomáhaly jim i desítky amerických a ruských tajných agentů. Byli nenápadní a byli všude. A ze střech je jistili ostřelovači. V ulicích bylo vidět i těžkou vojenskou techniku: obrněné transportéry a nákladní auta s vodními děly.
Většina řadových obyvatel Bratislavy ale zachovávala chladnou hlavu. Mimo centrum metropole mohli žít prakticky normálním životem. Policie se snažila především o to, aby bezpečnostní opatření nebyla příliš drastická, alespoň to tvrdilo její velení.
„Chránit prezidenty je možné dvěma způsoby: inteligentně a betonově,“ prohlásil šéf slovenské vládní ochranné služby Ján Packo. „Já jsem pro inteligentní formu. Tedy abychom zajistili bezpečnost a nechali žít i ty ostatní,“ dodal.
Pořádání summitu Bush – Putin donutilo Slováky dokonce ke změně vlastní legislativy. Přijali zákon, který umožňuje armádě v případě narušení slovenského vzdušného prostoru uneseným civilním letadlem jeho okamžité sestřelení. V rámci NATO se totiž po 11. září uplatňuje praxe, že každý stát si v případě útoku teroristů uneseným civilním letounem musí pomoci sám. Ve vzduchu proto byly slovenské MiGy-29, armáda přesunula směrem k Bratislavě i účinný systém protiraketové obrany sovětské výroby S-300.
V pohotovosti ale byly i české letecké síly. Od středečního odpoledne do čtvrtečního večera byl posílen systém protivzdušné obrany o dva nadzvukové letouny MiG-21 MFN a jeden záložní MiG-21 MF. Letouny ale operovaly pouze v českém vzdušném prostoru.
Tygr příliš nezaujal.
Organizátorům summitu se ovšem vůbec nepovedl pokus o masivní propagaci Slovenska před zahraničními žurnalisty. Prezident Hostitelského výboru summitu Ivan Štefanec chtěl Slovensko prezentovat jako „dravého reformního tygra“.
Místní politici a podnikatelé ale marně čekali na novináře na akcích, které pro ně uspořádali, stejně tak jako restauratéři v centru města. V tiskovém středisku na výstavišti Incheba například uspořádal konferenci prestižní Institut pro veřejné otázky. Kromě zástupců tří slovenských deníků a tiskové agentury TASR nedorazil nikdo další.
O chvíli později se chtěl slovenský ministr sociálních věcí Ĺubomír Kánik pochlubit úspěšnými reformami. Účast byla stejně slabá jako v předchozím případě: tři novináři.
O něco více zástupců médií dorazilo na další vládní akci spojenou s projevy ekonomů a podnikatelů, například ředitele US Steel Christophera J. Navetta. Kromě Slováků ale byl přítomen pouze jediný anglicky mluvící novinář.
