Oproti letošnímu Ryder Cupu bylo i mistrovství světa ve fotbale nuda
Američané si o sobě občas myslí, že jsou nejúspěšnějším národem. Svým způsobem vlastně mají pravdu. Došli až na ekonomický vrchol a na vlastním území nepoznali vojenskou porážku. Evropané jsou střízlivější. Jejich dějiny jsou úctyhodné, ale také poznamenané neustálými válkami.
Patří k světlým stránkám vztahů mezi Starým a Novým světem, že se kontinenty vyvarovaly bratrovražedných půtek. O to urputnější souboje spolu ale svádějí na sportovním poli. Golfový Ryder Cup mezi nimi patří už od roku 1927 k výjimečným událostem. Je něčím mezi olympiádou, Davis Cupem a mistrovstvím světa ve fotbale.
Zmoknete, určitě zmoknete
„Ve Walesu žijí milí lidé, kteří se od ostatních liší tím, že ve svých skříních mají širokou paletu oblečení, kterému se říká voděodolné,“ napsal jeden z komentátorů krátce po zahájení letošního Ryder Cupu. Jeho slova ovšem nečetla manželka kapitána amerického týmu Coreyho Pavina, jež vybrala voděodolné oblečení, které se ukázalo jako vodu propouštějící. Američané kvůli tomu v první den turnaje utratili pět tisíc liber v místním pro-shopu za kolekci nových bund a návleků na kalhoty.
Wales je vystaven nevlídnému atlantickému proudění a v říjnu je tu pravděpodobnost deštivých dní stoprocentní. I proto se hřiště resortu Celtic Manor u Newportu stavělo tak, aby případným proudům deště odolalo. Jenže hned v pátek 1. října spadlo tolik srážek, jako jich v říjnu naprší za deset dní dohromady. To žádné odvodňovací systémy nezvládnou. Poprvé v historii se proto dohrávalo v pondělí, čtvrtý den.
Stejně divoce, jako se měnily povětrnostní podmínky, měnilo se i skóre. První vítězství patřila týmu Spojených států, v sobotu večer už ale Evropané snížili na 4:6. Neděle přinesla zvrat pro žlutomodré evropské barvy, které rázem vedly 9,5:6,5, a pondělní začátek věštil triumf. Američané však zabojovali a Evropané znejistěli. Rozhodovalo se téměř nejdramatičtějším možným způsobem, v poslední hře a na předposlední jamce. Evropa vyhrála nejtěsnějším rozdílem 14,5 ku 13,5. Kdyby turnaj skončil nerozhodně, pohár Samuela Rydera si coby předchozí vítězové podrželi Američané.
S každou jamkou nová bitva
Ryder Cup je úplně jiný než ostatní golfové soutěže. Hraje se každé dva roky, střídavě v Evropě a ve Spojených státech. Pouze v letech 1939 až 1945 se akce nekonala kvůli válce a v roce 2001 ji posunuly o rok teroristické útoky z 11. září. Původně byl zápolením mezi Velkou Británií a Spojenými státy, v roce 1973 se k Britům přidali Irové a o šest let později se hraje USA versus Evropa.
Výjimečnost turnaje však nespočívá pouze v dlouhé historii. Zatímco golf je povahou indvidualistickým sportem, v Ryder Cupu jde o týmy. Hráči neberou žádnou odměnu, ale pokud si můžete do životopisu napsat „člen rydecupového týmu“, rovná se to státnímu vyznamenání. Ohromující je rovněž divácká podpora, které se vždy těší domácí tým.
Když hráči nastupovali na odpaliště páteční deštivé, sobotní slunečné nebo pondělní mlhavé ráno, vítaly je chorály slýchané snad jen na fotbalových tribunách. A to i když je golf navzdory výrazné demokratizaci posledních let stále mírně upjatým sportem a průniku plebejského chování se brání. Při Ryder Cupu se nicméně tyto hranice posouvají, působí silná skupinová identifikace. Diváci se díky tomu stávají dalším mužem v poli a hráči čerpají ze skandování davů energii.
Motorem napínavosti rydercupových zápasů není pouze rivalita mezi USA a Evropou. Zásadní je formát hry. Hra na jamky je soubojem muže proti muži, u Ryder Cupu dynamizovaná týmovým prvkem. Zatímco turnaje na rány mívají hluchá místa, při jamkovce ani televizní kamera neví, kam dřív skočit. Imitace archetypálních bojů tlupy proti tlupě, válečníka proti válečníkovi, je značná.
Navíc třeba Tiger Woods, který je jindy snímán při každé své ráně, je najednou stejně důležitý jako jeho kolegové. Napínavosti také nahrává fakt, že se snižují rozdíly ve výkonnosti hráčů. Schopnost utvořit kompatibilní duo je zásadní hlavně při takzvaných foursomech, kdy se dva hráči každého týmu střídají v ranách s jedním míčkem. Zápasy dvojic ostatně letošní Ryder Cup rozhodly, jelikož právě při nich Evropa získala klíčový náskok.
Individualismus proti evropanství
Od roku 1979, kdy se britsko-irský tým rozšířil na celoevropský, prohráli Evropané na domácí půdě jen dvakrát. Díky tomu, že třikrát zvítězili v USA, je celkové skóre po letošním roce 9 ku 7 (Evropané triumfovali osmkrát, jednou si pohár podrželi díky remíze). Čím to, že Evropané jsou v posledním čtvrtstoletí Američanům rovnocennými soupeři? A proč hrají tak dobře, když papírově lepší bývají hráči z USA?
I když v Evropě hraje golf pět milionů hráčů, ve Spojených státech je jich šestkrát tolik. Evropané nicméně v Ryder Cupu působí týmověji než Američané. I přes rozdílné národnosti se dokážou stmelit, v jejich různosti je síla. A také divácký půvab, protože vedle sebe nastupují rezervovaní Angličané, výbušnější Irové, emocionálnější Španělé či Italové anebo klidní Švédové a Němci. Americký individualismus je spíše na škodu.
Možná Evropany spojuje i duch evropanství – vědomí dlouhé společné historie. V každém případě je Ryder Cup jednou z mála platforem, na které se celá vyspělá Evropa spojuje upřímně a dobrovolně. Bez bruselských směrnic a bolavých kompromisů, bez snahy vytěžit pro sebe víc, než dostanou ti druzí. Výsledky podle toho také vypadají.
Woods a Ryder Cup
Tiger Woods se málem do amerického týmu nedostal. Letos nevyhrál ani jeden turnaj, kapitán Corey Pavin mu musel udělit divokou kartu. Dvě dvouhry s partnerem Stevem Strickerem vyhrál, ve třetí ale odešli s výpraskem – rozdíl šesti bodů byl vůbec největší během celého klání. Byl to také Stricker, který Woodse držel, nikoli naopak. Závěrečný singlový boj však Woods získal impozatní hrou včetně jednoho eaglu a šesti birdie v řadě. Je tedy Woods zpátky ve hře? Nezdá se, spíše krok po kroku stoupá k někdejší formě.
