Senátor z vládní strany začal mluvit o všudypřítomné korupci; důležité politiky teď vyšetřuje policie
Když německý fotbalista Thomas Müller vstřelil na počátku důležitého zápasu předloňského mistrovství světa Brazilcům gól, ještě se nic hrozného nedělo.
O dvanáct minut později to ale Němci zopakovali a brazilský tým se úplně rozložil a před domácími diváky odešel s historickým ponížením. Proč připomínat dva roky staré fotbalové utkání? Protože během posledního roku vypadá brazilský veřejný život úplně stejně jako jejich fotbalisté onoho večera v Belo Horizonte - a ani k tomu nepotřebuje Němce.
„Všecko se to složilo najednou,“ citoval deník The New York Times senátora Delcídia do Amarala, jednoho z vůdců vládní Dělnické strany, kteří jsou teď protagonisty zdaleka nejrozsáhlejšího korupčního průšvihu nejen v historii Brazílie. Amaral ví, co říká. Sám v tom průšvihu sehrál roli Miroslava Kloseho, který ve zmiňovaném fotbalovém zápase dával druhý německý gól a brazilský kolaps bezprostředně způsobil.
Loni v listopadu už byla korupční aféra kolem Petrobrasu rozjetá do slušných obrátek. Prezidentka Dilma Rousseffová čelila pouličním protestům; její exkolegyně musela opustit místo předsedkyně představenstva ropné firmy, která přímo i nepřímo živí čtvrtinu brazilské ekonomiky. Několik níže postavených politiků i úředníků se ocitlo ve vazbě a dva bývalí prezidenti, mentor Rousseffové Luiz Inácio da Silva (známý jako Lula) a Fernando Collor, museli přetrpět návštěvu vyšetřovatelů, ač ještě bez větších následků. Ve srovnání s tím, co mělo následovat, to ale byla ještě legrace.
HOST DO DOMU
Tou dobou navštívil senátora Amarala v jeho apartmá v luxusním hotelu Královský tulipán v Brasilii, odkud je jen skok do vládních úřadů, čtyřiatřicetiletý herec Bernardo Cerveró. Žádal Amarala, aby dostal z vězení jeho otce Nestora Cervera, někdejšího člena představenstva Petrobrasu, krátce předtím odsouzeného za korumpování politiků.
Senátor byl ochotný. Řekl, že přesvědčí soudce, aby Cerverovi změnili trest na domácí vězení. Poradil také, jak se má hercův otec zbavit elektronického monitorovacího náramku, a nakonec slíbil zařídit letadlo – nejlepší je podle něj z Brazílie utíkat přes Paraguay, kdybyste někdy potřebovali tip člověka, který se vyzná. Zároveň přislíbil dodat rodině Cerverových milion dolarů plus apanáž 13 tisíc dolarů měsíčně – to aby před vyšetřovateli mlčeli o faktech, které by mohly ohrozit i senátora samotného.
Amaral věděl hodně, ale ne to podstatné.
Netušil, že si Bernardo Cerveró jejich rozhovor nahrává na mobilní telefon. S nahrávkou za senátorem do apartmá přišla jiná návštěva a už nebyla tak uctivá: vyšetřovatelé. Jak se jim záznam dostal do rukou, není dosud zřejmé. Na dveře zabušili v šest hodin ráno a Amarala zatkli. A dokázali získat, co jim dosud během vyšetřování chybělo: výpověď vysoce postaveného politika ochotného vypovídat proti vlastním lidem.
Umožnil to čerstvý zákon, jenž po americkém vzoru dovoluje vyšetřovatelům nabízet kandidátům na spolupráci snížení trestu.
Amaral té možnosti využil vrchovatě – a na málokom zůstala po jeho výpovědích nit suchá.
ZPÍVAJÍCÍ SENÁTOR
Senátor – první politik zatčený ve funkci od roku 1980 – mluvil o tom, jak prezident Lula zařídil mlčení vlivného podnikatele odsouzeného za kupování hlasů. Prozradil, jak viceprezident Michel Temer profitoval z nezákonných postupů při prodeji dotovaného etanolu. Práskl opozičního vůdce Aécia Nevese, že má lichtenštejnské bankovní konto, které úřadům nepřiznal. A co je nejdůležitější, mluvil obsáhle i o tom, jak ho prezidentka Rousseffová instruovala, aby přiměl vybraného soudce k propuštění jednoho člena vedení Petrobrasu.
Všichni dotčení Amaralova obvinění odmítají, ale škoda už se stala; vyšetřováni jsou skoro všichni důležití ústavní činitelé (viz graf) a více než polovina parlamentu. Vláda Dilmy Rousseffové si tak už neumí poradit s žádným z nejnaléhavějších trablů: rostoucí epidemií horečky dengue a nákazou virem zika; kulhající ekonomikou (viz graf) ani s přípravou na olympijské hry. Teď je zjevné, že jí na cokoli kromě záchrany sebe samé mnoho energie nezbude.
O autorovi| DANIEL DEYL deyl@mf.cz
