Dramatik Bertolt Brecht po povstání dělníků ve východním Německu v roce 1953 jízlivě poznamenal, že „když lid ztratil důvěru vlády“, bude snad pro vládu snazší „lid rozpustit a zvolit si jiný“.
Stejně se po červnovém referendu o brexitu cítí mnoho lidí ve Spojeném království. V zápalu kampaně před referendem Michael Gove, tehdy ministr spravedlnosti a vůdčí představitel tábora zastánců odchodu z EU, řekl: „Myslím, že lid této země už má dost expertů ze všemožných organizací známých pod zkratkami, kteří se neustále mýlí.“
Na mušce měl MMF či OECD a všechny další klany ekonomů, kteří prohlašovali, že vystoupení z Evropské unie poškodí britskou ekonomiku. Gove měl bohužel pravdu – ne v tom, co se stane s ekonomikou, ale v tom, že britští voliči si neváží ekonomů. Přes téměř jednomyslnou shodu odborníků, že brexit posune Británii do recese, voliči nehlasovali peněženkou, ale srdcem. Podle některých názorů vinu za výsledek referenda nesou samotní ekonomové, protože nedokázali hovořit jazykem, jemuž by obyčejní lidé rozuměli.
Prohloubení nerovností
Na této kritice jistě něco je, hlavním problémem ale nebylo příliš složité vyjadřování. Ekonomové vycházeli z předpokladu, že se Británii daří dobře, protože růst HDP je výrazně nad evropským průměrem a nezaměstnanost výrazně pod průměrem. Zdálo se samozřejmé, že členství v EU je pro Británii přínosné, zejména když jsme se vyhnuli přistoupení k euru, a nejsme tedy sešněrovaní měnovými a fiskálními uzly vázanými v Bruselu a Frankfurtu. Voliči mimo Londýn a jihovýchod Anglie to ale tak růžově neviděli. Důvody v nedávném projevu popsal hlavní ekonom britské centrální banky Andy Haldane.
Citoval statistiky, podle kterých britský HDP převyšuje předkrizový vrchol o sedm procent, zaměstnanost je vyšší o šest procent a bohatství se rozrostlo o 30 procent. Jenže, jak dodal, stagnuje národní důchod na hlavu. Medián reálných (inflačně očištěných) mezd se od roku 2005 téměř nezvýšil. Za vzestupem bohatství je hlavně nárůst cen nemovitostí v oblíbených místech, především v Londýně, a hodnoty zaměstnaneckých penzí. Nemáte-li to štěstí, že vlastníte nemovitost na jihovýchodě Anglie a máte zajištěný slušný důchod, vaše bohatství stagnuje nebo se zmenšuje.
Brexit by tyto nerovnosti mohl snadno ještě zhoršit. Vzniknou-li vnitroevropské obchodní bariéry a firmy se rozhodnou investovat jinde, aby měly přístup na evropský jednotný trh, ve znevýhodněných regionech možná úplně vymizejí hůře placená pracovní místa anebo ještě více klesnou mzdy. Takhle ale mluví odborníci a ti, kdo v kampani prosazovali odchod, na to mají odpověď: ekonomové Británii znevažují, aby dokázali, že jejich temné předpovědi byly správné. Jestliže se expertům nedalo důvěřovat před referendem, rozhodně jim nelze věřit ani teď.
Jak nezabít husu
Právě za těchto neblahých poměrů brzy započnou hovory o budoucím vztahu Británie s EU. Obzvlášť nepříznivé jsou pro londýnskou City. Zjevně existuje vazba mezi přístupem na jednotný trh, který si většina finančních firem vroucně přeje, a jednou z jeho hlavních podmínek: svobodou pohybu pro občany EU. Ta se ale ve zbytku Británie považuje za příčinu stagnace mezd. Výsledek, který prospěje Londýnu, je tedy třeba obhajovat obezřetně, jinak bude považován za obětování blahobytu většiny ve prospěch úzké skupiny. Nejsilnějším argumentem pro setrvání na jednotném trhu je to, že vydat londýnskou City všanc riziku by znamenalo ohrozit celou britskou ekonomiku.
Finanční služby sice představují jen tři procenta zaměstnanosti, ale tvoří 11 procent příjmů z daní. Zabít husu, která snáší zlatá daňová vejce, by bylo lehkomyslné: pokud hospodářství zpomalí, bude těchto výnosů naléhavě zapotřebí. Není proto divu, že libra se od hlasování o brexitu strmě propadla. Někteří tvrdí, že devalvace směnného kurzu zmenší obchodní deficit, protože britský export bude konkurenceschopnější. Zkušenost z roku 2008, kdy libra také prudce klesla, ukazuje, že tomu tak být nemusí. Londýnské finanční trhy tedy zažívají napjaté časy.
Nepříjemné ekonomické skutečnosti by nesmírně podezřívavé veřejnosti měli vysvětlit noví experti nedekorovaní opovrhovanými zkratkami jako MMF. Nikdo by neměl brát vážně Brechtův ironický návrh. Britský lid promluvil a je třeba najít cestu ke splnění jeho tužeb za co nejnižší možnou ekonomickou cenu.
Nejsilnějším argumentem pro setrvání na jednotném trhu je to, že vydat londýnskou City všanc riziku by znamenalo ohrozit celou britskou ekonomiku.
Howard Davies, Autor je předsedou představenstva Royal Bank of Scotland
Čtěte také:
