Špidlova strana ustoupila. Nechce vodu za sto korun.
Starosta Bystřice nad Pernštejnem a zároveň senátor Josef Novotný nejprve myslel, že jde o špatný vtip. O koaliční dohodě o zvýšení DPH pro vodné a stočné se stejně jako řadoví občané dozvěděl poprvé až z nedělních večerních zpráv. Na rozdíl od nich se však málem orosil. Město staví čistírnu za 140 milionů a může si to dovolit jen díky dotacím. Evropská unie ji zaplatí ze dvou třetin. Teď by to mohla odmítnout, protože ohlášené zvýšení DPH by zásadně změnilo podmínky schváleného finančního memoranda.
Město, které zatím počítalo, že mu z vlastních zdrojů a úvěrů bude na čistírnu stačit něco přes čtyřicet milionů korun, by si muselo obstarat dalších sto milionů. „V tom případě bychom museli občanům oznámit, že budou za vodu platit minimálně dvakrát víc než dosud,“ uvedl starosta Bystřice pro týdeník EURO.
Příliš velká nadsázka? Vůbec ne. Česká republika se v předstupních rozhovorech zavázala, že splní do roku 2010 požadavky Evropské unie na čištění odpadních vod. Města a obce musejí do té doby do modernizací a výstavby nových čistíren a kanalizačních sítí investovat na osmdesát miliard korun. Závazek se navíc týká i malých, často již nyní zadlužených obcí. Evropská unie slíbila, že na výstavbu jejich čistíren přednostně přispěje dotacemi. Pokud je ale nezískají, nemají vlastně jinou šanci než obrovské investice promítnout do cen vodného a stočného. „Kdyby Česká republika měla zmíněných 80 miliard hradit pouze z vlastních zdrojů a dopady takového způsobu financování promítnout do vodného a stočného, znamenalo by to nárůst ceny ke 100 korunám za kubík,“ uvádí se v materiálu meziresortní komise, která připravovala pro vládu podklady k jednání o financování závazku čištění odpadních vod. Nyní průměrná cena činí přibližně 40 korun.
Úspěšný lobbista.
Starosta Bystřice neváhal a v následujících dnech upozornil ministerstvo financí, že zdražení vody ohrozí dotace z Evropské unie. Dopis, který má týdeník EURO k dispozici, předal nejen ministru Sobotkovi, ale i dalším členům vlády a koaličním partnerům. „Přeřazením vodného a stočného do vyšší sazby DPH dojde k porušení všech dvanácti dosud podepsaných mezinárodních smluv. Česká republika tak sice vybere na daních o tři miliardy víc, ale přijde minimálně o deset miliard již schválených dotací,“ uvedl v něm.
Ministr Sobotka ve středu 12. února připustil, že jeho úředníci budou muset znovu vyčíslit dopady změny DPH u vody a vstupenek na kulturní akce. Poslanci klubu ČSSD pozdě večer oznámili, že nebudou trvat na zdražení vodného a stočného, a to výměnou za dohodu o zvýšení nájmů.
572 vrásek.
Bystřice nad Pernštejnem není zdaleka jediným městem, které čekají investice, jež převyšují jejich finanční možnosti. Z materiálu o strategii financování závazku vůči EU, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že příslušnou směrnici 91/271/EHS dnes neplní celkem 572 měst a obcí. Náklady na vybudování nových čistíren a kanalizací se v něm odhadují na 75 miliard korun. Kabinet předpokládá, že víc než polovinu z nich pokryjí dotace Evropské unie a z českých dotačních titulů. Zbytek zajistí města a obce: z vlastních zdrojů, nebo z úvěrů.
Směrnice Evropské unie č.91/271/EHS požaduje čistírny pro všechny obce nad 2000 obyvatel a u měst nad deset tisíc obyvatel nejen biologické, ale i chemické čištění odpadní vody. Náměstek ministra životního prostředí Tomáš Novotný týdeníku EURO potvrdil, že jinak nastoupí nemalé sankce. „Závazek platí a není šance, že by ho unie někomu odpustila.“ Za neplnění už EU vyměřila penále například Řecku, které do unijní pokladny platilo zhruba sto tisíc eur měsíčně.
Nečekali, vydělali.
Pokud města dotace získají, mají vystaráno. Unie je poskytuje od roku 2000, dosud je schválila pro dvanáct projektů. Jihlava byla mezi prvními a nyní připravuje výběrové řízení. Na rekonstrukci čistírny a kanalizační sítě, což je investice za půl miliardy korun, dostala z fondu ISPA přes 300 milionů korun. Téměř dvacet milionů pokryje dotace ze Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a dalších dvacet půjčka SFŽP s dvouprocentním úrokem. Z vlastních zdrojů hradí zhruba 150 milionů korun a tvrdí, že proto nemusí výrazně zvyšovat cenu vody. „Při tomto financování můžeme i do budoucna počítat s přiměřeným zvyšováním cen,“ říká místostarosta Josef Kodet. Vodné a stočné je dnes v Jihlavě mírně nad průměrem republiky - při pětiprocentním DPH 41,5 koruny za kubík.
Oběžníky na kolejích.
Kodet připomíná, že Jihlava podala první žádost o dotace už v roce 1999. Většina měst a obcí ale žádosti teprve připravuje nebo s tím ještě ani nezačaly. Finanční prostředky přitom musejí dát dohromady do pěti let. Tedy pokud mají začít stavět včas, aby evropské normy splnily.
Primátor Hradce Králové Oldřich Vlasák si stěžuje, že vláda přenesla na komunální vlastníky povinnost obrovských investic a přitom jim nenabídla žádné řešení (EURO 6/2004), ani finanční pomoc. „Dosavadní řešení problému připomíná smršť oběžníků a směrnic, které se málo koordinovaně pohybují po několika kolejích.“
Mazané třetinky.
Špidlův kabinet strategii financování projednal a - jak vyplývá z usnesení 1268 - jednomyslně schválil vloni v prosinci. Týdeník EURO zjistil, že v ní s vyššími než dosavadními výdaji státního rozpočtu nepočítá. Pro odhadnutých 75 miliard má připraveny tři šuplíky: stát uvolní necelých 23 miliard, Evropská unie dodá zhruba 26 miliard, a stejnou částku zaplatí města a obce. České dotace z fondů ministerstva zemědělství, ministerstva životního prostředí a SFŽP zůstanou na stejné úrovni jako v posledních dvou letech, nebo se dokonce mírně sníží. „Existující návrh státního rozpočtu na rok 2004 ani výdajové rámce na roky 2005 a 2006 schválené usnesením vlády č. 662/2003, s přijetím nového úvěru zatím nepočítají,“ konstatuje se vládním materiálu.
Kolik vlastně?
Evropská unie už na české vodárenské projekty uvolnila přes dvě miliardy korun a pro následující tři roky - do konce roku 2006 – připravila z kohezního a strukturálních fondů zhruba šestnáct miliard korun. Dotace pro roky 2007 až 2010 jsou zatím fiktivní, unie je upřesní později. Češi nicméně počítají minimálně s dalšími deseti miliardami. „Ten odhad je reálný, protože vychází ze schválených priorit unie,“ tvrdí náměstek Novotný.
Částky, které se v souvislosti s nutnými investicemi uvádějí, se ovšem liší o desítky miliard. Sdružení oboru vodovodů a kanalizací – SOVAK, jehož členy jsou nejvýznamnější vodárenské firmy ČR, tento měsíc uvedlo, že na vodárenské investice bude do roku 2010 potřeba přibližně sto miliard korun. Možná není daleko od pravdy: vládní úředníci dospěli k odhadovaným 75 miliardám na základě cen z roku 2002 a přestože je navýšili o inflaci a určitou rezervu, není jisté jak se sumou pohne očekávané zvýšení cen stavebních prací.
Původním odhadem mohou zatočit i jiné vlivy. V Praze se například v roce 2002 počítalo s dvanácti miliardami korun a hlavní město už uvažuje v jiných dimenzích. Buď o nové podzemní čistírně za třicet miliard nebo skromnější rekonstrukci současných kapacit za téměř sedmnáct miliard korun (EURO 4/2004).
Ministerstvo životního prostředí, které má přípravu projektů na starosti, připouští, že odhad investic nemusí být zcela přesný. „Účet můžeme udělat teprve ve chvíli, až budeme mít všechny projekty na stole.“ Mnohé jsou na začátku, zejména pro malá města a obce, které musí spojit své síly, aby vyhověly podmínkám dotací. Evropská unie je poskytuje jen na projekty s rozpočtovými náklady nad deset milionů eur (přes 300 milionů korun). Ministerstvo proto vyzvalo kraje, aby připravily společné projekty obcí v povodí jednotlivých řek, což je postup, který se již osvědčil na Dyji a Bečvě. Jde o projekty za 49 a 55,5 milionu eur, a EU na ně v roce 2001 schválila dotace, které pokryjí dvě třetiny rozpočtových nákladů.
DPH mezi oči.
Návrh na přeřazení vodného a stočného do základní sazby DPH však mohl ohrozit nejen tyto, ale i budoucí dotace. V pravidlech unie je podmínka, že investice nesmí vyvolat neúměrný tlak na růst vodného a stočného. Přesněji, že cena vody pro obyvatele nesmí dlouhodobě překročit čtyři procenta minimálních příjmů nejchudších rodin. Protože však vodné a stočné dnes v ČR dosahuje v průměru čtyřiceti korun za kubík, hranici sociální únosnosti se již blíží. Zvýšení daně by vedlo k jejímu překročení v řadě míst. A projekty, které dosud mohly kalkulovat, že přinejmenším úvěrové zdroje budou splácet z mírně navýšeného vodného a stočného, by po daňovém skoku ztratily pro toto zvýšení prostor. „Ceny vodného a stočného jsou již dnes v některých lokalitách sociálně neúnosné (až 60 korun za kubík) a vlastníci je snižují dotacemi z rozpočtu obcí,“ uvádí SOVAK v prohlášení k návrhu na zvýšení DPH.
Opatrně našlapovat.
Česká republika přesto nemá jistotu, že bude moci nabízené dotace čerpat v plném rozsahu. V našem vodárenství panují značně komplikované vlastnické vztahy (EURO 7/2003) a v mnohých lokalitách bude obtížné splnit například podmínku, že dotace nesmí skončit v zisku soukromých firem. Do zapeklité situace se tak dostal například téměř celý moravskoslezský region, kde vodárenský majetek patří výhradně soukromým vlastníkům – finanční skupině Penta a francouzskému Ondeu. Moravskoslezský region má přitom před sebou po Praze největší investice, v cenách roku 2002 přes devět miliard korun. Nemalé prostředky ovšem budou potřebovat i další kraje, například Jihomoravský, Zlínský, Středočeský a Pardubický, kde již některá města uzavřela smlouvy o prodeji akcií s francouzskou skupinou Veolia Water.
Unie i u dřívějších projektů zkoumala, zda města využila všech možností pro získání vlastních zdrojů. Dotace odmítla tam, kde se zisky z prodeje akcií nevrátily zpět do vodárenské infrastruktury a smlouvy o pronájmu majetku uzavíraly nebo prodlužovaly bez výběrových řízení. Podobná pravidla nyní pro své dotace připravuje i Česká republika. „Nejsme proti vstupu soukromých investorů do vodárenských firem, ale chceme, aby do odvětví přinesli nějaké prostředky, a podíleli se tak na očekávaných investicích,“ vysvětluje náměstek Novotný.
Na obzoru Temelín.
Problémy, které by mohly v historii novodobých investic porazit i Temelín, vyvolávají obavy, zda se Česká republika se svým závazkem přece jen trochu neunáhlila. Státy unie sice mají o něco tvrdší podmínky a požadavky směrnice 91/271/EHS pro ně platí už od příštího roku, ale například Slovensko si vyjednalo odklad do roku 2015. Hlavní vyjednavač kapitoly životního prostředí, exministr Bedřich Moldan je ale stále přesvědčený, že k odkladu nebyl a ani dnes není žádný důvod. Zlepšení čistoty vod patří mezi ekologické priority, unie nabídla oplátkou dotace a Česká republika měla pro splnění její směrnice docela dobré předpoklady. V době vyjednávání – v roce 2000 - se investice odhadovaly na osmdesát miliard a kandidáti měli před sebou ještě deset let. „Výchozí stav byl rozhodně lepší než na Slovensku a v Česku se už v té době do vodárenské infrastruktury investovalo kolem osmi miliard korun ročně,“ podotýká Moldan.
Kolik musí města a obce investovat Kraj (mld. Kč*)
- Jihočeský 0,556
- Jihomoravský 6,404
- Karlovarský 0,609
- Královéhradecký 1,932
- Liberecký 2,276
- Moravskoslezský 9,305
- Olomoucký 4,470
- Pardubický 2,851
- Plzeňský 3,445
- Praha 12,211
- Středočeský 3,756
- Ústecký 3,002
- Vysočina 3,898
- Zlínský 6,500
Celkem 61,555
• v cenách roku 2002 Pramen:, Aktualizace strategie financování implementace směrnice rady 91/271/EHS, o čistění městských odpadních vod (vládní materiál, prosinec 2003)
