Vedlejší efekt brexitu: bílý europarlament ještě více zbělá

18. 12. 2017

Autor: Profimedia.cz

Evropský parlament je na světě v mnoha ohledech nejrozmanitějším legislativním tělesem světa. Jeho členové pocházejí z 28 zemí a používá se v něm 24 úředních jazyků. Skupina pro práva LGBT (lesby, gayové, bisexuálové a transgender) má 151 členů. Přesto má pestrost europarlamentu své limity. Poslanci bílé pleti tvoří 98 procent z 751členného sboru. A po odchodu Británie bude parlament ještě bělejší.

Složení Evropského parlamentu není etnicky právě rozmanité. Jen 17 zákonodárců ze 751 členů Evropského parlamentu (EP) není etnicky bílých, což znamená, že 98 procent je bělochů, což vadí zástupcům nevládních organizací. Přitom 8 z těchto 17 „neevropských“ etnik pochází z Británie. Takže po odchodu Spojeného království z EU se poměr bílých ještě zvětší.

„Je to ostudné číslo,“ tvrdí Claude Moraes, britský labouristický europoslanec indického původu. „Toto má být Evropa? S Londýnem, Paříží, Barcelonou a Madridem, městy, jež jsou nejvíce etnicky rozmanitá na celém světě,“ zlobí se Moraes.

Slovo Mouřenín se v Německu nenosí. Čtěte více:

Mouřenín skončil. Restauratér v Berlíně změnil „náckovský“ název podniku

Ve všech evropských institucích je zaměstnáno podle nevládní organizace European Network Against Racism jen jedno procento lidí mimoevropské rasy. Problém je také v tom, že data o etnickém původu se sbírají jen ve Velké Británii, v dalších největších zemích EU – Francii, Německu a Itálii – nikoliv.

Server Politico uvedl, že kromě Británie, která zvolila ve své zemi multikulturní přístup, Německo naopak striktně zastává přísnou politiku jediného německého občanství, Francie zase přistupuje k asimilaci pomocí zastřešující „francouzské kultury“. Ve Francii je od roku 1978 zakázáno zákonem shromažďovat data na základě etnického klíče.

„Pokud ve Francii identifikujete některé lidi jako „černé“ a jiné jako „bílé“, je to považováno za popírání myšlenky: My jsme všichni Francouzi,“ vysvětlila různé přístupy v zemích EU Sarah Chanderová z European Network Against Racism.

Británie má data o etnické různosti

V Británii se naopak o etnickém původu může poměrně bezstarostně hovořit. Také vláda sbírá data na základě etnického původu ve zdravotnictví, vzdělávání, populačního růstu i v oblasti kriminality a zaměstnanosti. Ze statistik vyplývá, že 13 procent populace Velké Británie patří k etnickým menšinám, v dolní komoře britského parlamentu jsou zastoupeni 6 procenty.

Europoslanec za Londýn Syed Kamall (sám je indicko-guinejského původu), který vede konzervativní skupinu v EP, tvrdí, že v Británii existuje povědomí o tom, jak oslovit menšinové skupiny obyvatel při integraci. „Obecně se lidé neptají, proč zvýšit rozmanitost, ale jak ji můžeme zvýšit,“ vysvětlil. Bez kvantifikace národnostních menšin nelze bojovat proti jejich diskriminaci, tvrdí Kamall.

Evropská komise upřednostňuje naopak „barvoslepý“ přístup k rasové a etnické rozmanitosti, sleduje jen genderovou rovnost. Komplexní antidiskriminační zákon v EU chybí a instituce EU nesbírají data o zaměstnávání etnických menšin.

Chanderová tvrdí, že přístup Evropské komise je zvláštní v tom, že na jednu stranu obhajuje sběr informací podle etnického klíče, na druhou stranu instituce odmítají, že zaměstnávají málo lidí mimoevropských ras, protože chybí jakákoliv čísla.

První nekřesťanský předseda

Sám Kamall zdůraznil, že je prvním nebílým a nekřesťanským předsedou skupiny poslanců v Evropském parlamentu. „Každý rok lidé, kteří mají původ z nějaké minority, a je jedno z jaké, přicházejí a říkají: Jsme hrdí na to, co jste dokázal,“ řekl britský europoslanec, který se hlásí k islámu.

Alfiaz Vaiya, koordinátor parlamentní skupiny pro boj proti rasismu, tvrdí, že odchodem Británie z unie se boj proti rasismu v EU zhorší.

„Ztrácíme důležitý členský stát, který pod labouristickými i konzervativními vládami prosazoval antidiskriminační politiku,“ postěžoval si Vaiya.