Britská vláda již pravděpodobně touhle dobou ví, co zemi po brexitu čeká, ale analýzy dopadu nechce pustit z ruky. Ministr pro brexit David Davies ze sebe raději dělá blbce a tvrdí, že žádné nejsou, a i kdyby byly, tak ekonomické prognózy nikdy nevyjdou.
Kdo viděl důvody pro pesimismus i v první fázi jednání o podmínkách vystoupení Británie z EU, nakonec přijme s povděkem „kompromis“ nebo „průlom“, zkrátka to, co dneska dojednal Juncker s Mayovou.
Když už to vypadalo jakžtakž řešitelně s právy občanů EU v Británii (a naopak) a s finančním vypořádáním, tedy „rozvodovými“ penězi, které Británie zaplatí, vloudila se tenhle týden chybička v podobě podmínky severoirské unionistické strany DUP, která kabinet Mayové drží při životě. Jestli jsem to dobře pochopil, tak DUP chtěla „stejný režim na vnitřní hranici v Irsku“, jaký bude platný mezi EU a hranicemi Spojeného království.
Drtivá většina Irů včetně irské vlády chce samozřejmě i po brexitu hranici, jako je teď, tedy v podstatě volný pohyb nejen pro lidi, ale i pro byznys. Jenomže to nejde, když nebude celní unie, která ovšem pro změnu není kompatibilní s tvrdým brexitem, ani se současnou oficiální pozicí britského kabinetu.
Takže na jedné straně máte hrozbu veta ze strany Irské republiky, pokud dohody mezi Británií a EU nebudou zahrnovat otevřenou hranici, na straně druhé byla pozice DUP, což se podařilo, zdá se, překlenout.
Také s očekávanou výší netto doplatku to vypadá jasněji jak po stránce pravidel jeho kalkulace, tak způsobu placení. Seriózní odhady hovoří o saldu ve výši 35-40 miliard liber, které by v eurech měla obdržet od Británie.
Patnáctistránkový text dohody je tady, aby příznivci referenda o czexitu mohli jen lehce ochutnat, co by Česko čekalo. Čísla tam žádná nejsou.
Pro mne, který jsem si z řady důvodů brexit opravdu nepřál (natož pak czexit) a o kompetenci administrativního aparátu ve Spojeném království jsem měl podstatně vyšší mínění než o tom tuzemském, je poněkud zneklidňující se dočíst, že „dopadové studie“ o vlivu brexitu na UK podle oficiálního vyjádření neexistují. To alespoň tvrdí Davis, který má jako „Brexit Secretary“ vystoupení z Unie na starosti. Davis při grilování v parlamentu doslova tvrdil, že „neexistuje kvantitativní ekonomická prognóza výsledného dopadu“.
Tomu se nechce věřit, stejně jako je naopak zcela pochopitelné, že se poslanci příslušného výboru dožadují, aby jim výsledky „sektorových analýz“ (termín premiérky Mayové) byly zpřístupněny. Celkem se bavíme o nejméně 60 sektorových analýzách a desítkách dalších tematicky různě zaměřených analýz, celkem by jich mělo být ke sto třiceti. Proč se vláda tak strašně zdráhá jakékoli výstupy pouštět z ruky, a to ani v editované podobě, z níž by byly vypuštěny některé obzvlášť citlivé pasáže?
Důvod je rozumný a bez mučení ho řekl na slyšení zvláštního rozpočtového výboru ministr financí Philip Hammond: „ Pro vyjednávání by to bylo krajně nepříhodné.“ Nejspíš se jednou všechno zveřejní a lidé dozvědí, co vládní studie předpovídaly. Až bude po všem.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
