Irsko patří mezi „pacienty“, které musel před bankrotem zachraňovat Mezinárodní měnový fond (MMF). Na rozdíl od třeba Řecka ale „zelený ostrov“, jak se zemi přezdívá, jeví pozoruhodné známky zotavení. „V Dublinu se po čtyřech letech zase kupují domy,“ říká v rozhovoru pro E15 irský ministr Brian Hayes.
E15: Jak byste popsal situaci v Irsku? V novinách jednou čteme, že Irsko je „klukem z plakátu“, které jde příkladem Řecku, jak se vypořádat s krizí, jindy, že je zpátky na kapačkách.
Vracíme se zpátky po těžkém období. Mezinárodní finanční kolaps v roce 2008 měl v Irsku ohromný dopad, protože jsme byli extrémně vystavení trhu s nemovitostmi. Ale celkově je teď naše ekonomika zdravá. Nejsme jako středomořské ekonomiky, jsme mnohem více podobní Německu. Nemáme obří státní sektor, jsme otevřená ekonomika, vysoce privatizovaná, mobilní, velké firmy ze Spojených států sídlí v Irsku. Klíčová otázka je, jak stabilizujeme fiskální pozici a snížíme deficit. Chceme ho snížit na 2 procenta do roku 2015. Chceme se trvale vrátit na finanční trhy, už letos se nám to jednou povedlo. Velké téma pro Irsko ode dneška do prosince bude, jakou dohodu se nám podaří usmlouvat ohledně bankovního dluhu.
E15: Od chvíle, kdy Irsko získalo finanční pomoc, se stalo hodně věcí. Španělsko se dostalo do problémů a s Bruselem dohaduje, aby si jeho banky mohly půjčovat přímo od ESM. Jejich dluh tedy nebude připsán ke státnímu dluhu, tak jako tomu bylo u Irska. Bude chtít Irsko také změnit zpětně svojí smlouvu, aby dluh za banky platilo ESM?
Čtěte také:
Raději bankrot než tohle, říkají Irové o záchraně od MMF
Irsko jako šetrný „kluk z plakátu“
Irsko se vrátilo z kapaček zpátky na dluhopisové trhy
Řekli jsme jasně, že pokud nastanou nové požadavky a podmínky, budeme žádat, aby platily i pro nás. To bylo zopakováno v červnu, kdy lídři EU uznali, že budou rozlišovat mezi dluhem bank a dluhem státním. Na tom teď pracujeme. Je to důležité, protože náš poměr státního dluhu vůči HDP je příliš vysoký. Byli jsme donuceni dělat kroky, které nás a naší finanční pozici ohrozily. Takže myslím, že v Bruselu chápou, že Irsko musí získat novou dohodu. Víte, já jsem vzděláním ekonom a zásadní problém pro ekonomiku je, když se dostane na poměr dluhu vůči HDP přes 90 procent. Příští rok dosáhneme 120 procent, což je příliš.
E15: A dokdy má tato dohoda být vyjednána?
Komisař Rehn řekl, že do konce října. Ale spíš než datum je důležité, aby ta smlouva byla dobrá.
E15: Můžete popsat situaci v NAMA? Co teď dělá?
Úkolem NAMA bylo vzít špatné úvěry z bank, prodat je, pokud tam byl nějaký skutečný kolaterál, anebo se o ně starat dokud se realitní trh neuzdraví a pak je prodat. Jsme si jistí, že za několik let ty peníze, co jsme do NAMA dali, dostaneme zpátky. Problém v Irsku je, že realitní trh se bude zotavovat ještě dlouho. Nám nejde o toho majetku zbavit pokud možno co nejrychleji. Chceme dostat své peníze zpět.
E15: Velká část majetku ve správě NAMA, této „bad bank“, ale prý nemůže najít kupce a tak se musí zbourat. Četl jsem články o zbrusu nových městech, které ničí buldozery, protože je nikdo nechce… Opravdu jste si tak jistý, že se peníze Irsku vrátí?
Bylo jich zbouráno jen pár. Vše je to o tom znovu nastartovat ekonomiku. Jako vládě nám říkali, že když z ekonomiky vezmeme tolik peněz, nebude žádný růst. Ale ukázalo se, že to není pravda. V loňském rozpočtu jsme škrtli 3,8 miliardy, a přesto máme růst 1,4 procenta. Za poslední tři roky jsme ztratili 12 procent HDP, neměli jsme žádný růst tři roky. Teď irská ekonomika zas roste. Ano, nezaměstnanost také, 14,5 procenta je moc oproti 8,5 procentům tady v Česku. Ale velká část té nezaměstnanosti souvisí se stavebnictvím, které bylo neudržitelné. Reálná ekonomika je silná. Pokud ten růst udržíme, není důvod, aby se realitní trh nezotavil. Dám vám jeden příklad. V Dublinu teď poprvé za čtyři roky přibylo lidí, kteří kupují domy. To ukazuje normalizaci ekonomiky.
E15: Přesto jsou tu obrovské prázdné stavební projekty, které zbyly z umělé stavební bubliny a teď stojí ladem. Co s nimi bude?
Záleží na tom, v jaké části země se nacházejí. To, o čem mluvíte vy, jsou sídla, která budou muset být stržena. Ale to je ta menší část ve venkovských oblastech, kde není velká poptávka. Třeba v Dublinu poptávka zase je. V Irsku je podíl úspor z příjmů 13 až 14 procent, v průměrné vyspělé zemi je to asi 6 až 7 procent. Ale problém je, že je často potlačená. Lidé peníze šetří, neutrácejí je. Až se ekonomika normalizuje, lidé zas začnou investovat do bydlení.
OBRAZEM: Irská města duchů srovnají buldozery
E15: Mohl byste srovnat, jak se cena majetku během krize změnila, kdybychom mluvili, řekněme, o tomtéž průměrném domě v Dublinu?
Průměrný dům v Dublinu byste pořídil řekněme za 250 tisíc eur. Na vrcholu bubliny to bylo asi 450 tisíc. Je to tedy někde kolem 40, 50 procent. Přijde na to kde. V některých částech země to spadlo ještě více. Lidé z realit by vám ale řekli, že je to uměle nízké, jelikož lidé nenakupují. Problém je i u bank, jsou opatrnější při půjčování.
E15: Krize přišla do prosperujícího Irska nečekaně a semlela ho velice tvrdě. Jak myslíte, že krize a záchrana od MMF ovlivnila náladu ve společnosti, podepsala se nějak na mentalitě Irů? Na tom, jak vnímají sami sebe?
Irové jsou velmi společenští, neradi jsou sami. Myslím, že to mělo jeden efekt - naše reputace byla poškozena. Krize a pak záchrana ze strany troiky… to vše Irsko dostalo do novin. A ty zprávy byly velmi negativní. Myslím, že to už je za námi. Říkáme celému světu, celé Evropě, že tuhle zemi opravíme, cihlu po cihle. Šéf ECB Mario Draghi, komisař Oli Rehn či Hermann van Rompuy, ti všichni říkají, že se irská ekonomika vrací zpátky a že dělá svůj domácí úkol. Udělali jsme hodně změn, třeba ve veřejném sektoru. Většinu státních zaměstnanců potkalo výrazné snížení mezd, 30 tisíc pracovních míst jsme zrušili a dalších 10 tisíc propustíme. Další věc je, že Evropa skutečně potřebuje šťastný příběh. Nebudu nás srovnávat s jinými zeměmi, ale tady lidé neprotestují, chápou, že to musíme přežít.
E15: Máte třeba údaje o tom, kolik lidí kvůli krizi opustilo zemi?
To nemám, ale irský národ je na emigraci zvyklý. Když není práce, Irové jsou tam, kde je. Stejně tak v dobrých letech k nám přišlo hodně Čechů a Poláků a pracovalo tu tvrdě, čehož si vážím. To dělají všechny malé země. Hlavní ale je, že 1,8 milionu lidí pracuje. Před deseti lety to byl milion. Na vrcholu boomu to byly 2 miliony. I po kolapsu jsme tedy udrželi 800 tisíc, což ukazuje odolnost ekonomiky.
E15: Z Irska odcházeli také právě Poláci a Češi a Slováci, v krizi se vraceli domů. Změnil se obrázek Dublinu jako mnohojazyčného města?
Někteří odjeli. Ale když půjdete po Grafton nebo O’Connel Street, každý druhý, koho potkáte, bude z Polska, Česka nebo Německa. To je realita Dublinu. Když oznámíme, že je tu velký zaměstnavatel, který nabírá, půlka lidí, kteří se přihlásí, pochází ze zahraničí. Máme velice pružný pracovní trh. Problém je stavebnictví. Často jde o mladé lidi kolem třiceti, kteří nemají jinou kvalifikaci. Náš úkol je jim ji dát.
E15: Když v roce 2008 Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, byla to senzace. Byla tam určitá sebevědomá, rebelantská nálada vůči EU. Byla to jiná doba, před krizí, kdy se Irsku velmi dobře dařilo, bylo Keltským tygrem. Později Irové smlouvu přijali a letos se v referendu přidali i k fiskální unii. Změnil se vztah Irů k Bruselu? Jsou teď více proevropští?
Lidé vědí, že naše budoucnost je uvnitř EU. A naprosto zásadní je pro nás být členem eurozóny. Jsme malá, otevřená ekonomika. Vyrábíme více, než můžeme spotřebovat. Nejlepší způsob, jak se toho zbavit, je to prodat. Že se nemusíme bát kurzovních výkyvů, našim byznysmenům velice pomáhá. V posledním referendu 60 procent lidí hlasovalo pro (vstup do fiskální unie, který Česko a Velká Británie odmítly – pozn. red.). To byl myslím silný signál, že irská budoucnost je v samém srdci Evropy. Byl to jasný vzkaz, že se nevracíme k žádnému někdejšímu vázání bývalé měny na britskou libru. Navíc další integrace je nevyhnutelná. Uvidíme více Evropy, ne méně Evropy.
E15: A jak daleko bude v této integraci Irsko ochotné zajít? Jste známí extrémně nízkými daněmi, firemní daň je 12,5 procenta, což je v některých částech Evropy terčem kritiky…
V jiných částech Evropy jsou skryté daňové úlevy. Naše firemní daň je transparentní. Je pro nás zásadní si ji udržet. Poslední věc, kterou v krizi uděláte, je, že si budete hrát s výší daní. To by byl špatný signál. Firmy v Irsku neinvestují jen kvůli daním. Hlavní zdroj bohatství je kvalifikovaná pracovní síla.
E15: Myslíte tedy, že je možné mít současně integraci a nízké daně, které sem nalákaly Amazon, Google a další firmy?
I kdyby Irsko opustily, tak nepůjdou do jiné země EU, ale do Indie. A to také není v zájmu EU. Chceme se bavit o daních s ostatními. Ale jasně jsme řekli, že firemní daň je pro nás důležitá a budeme ji bránit. Jedna jasná věc je, že bude pokračovat integrace. A také druhá, že národní státy dál budou nabízet výhody, aby nalákaly investory a tak to také má být.
E15: Zůstane Řecko v eurozóně?
Chci, aby zůstalo. V tomto souhlasím s kancléřkou Angelou Merkelovou. Mají to těžké. Jejich zadlužení je mnohem horší než naše. Musíme být s Řeckem solidární.
E15: Euro má v naší zemi špatnou reputaci. Stále byste Čechům doporučil ho přijmout?
Není úkolem jedněch zemí říkat jiným, co mají dělat. Můžeme mluvit jenom za sebe. A u nás je důležitá naše poloha. Vím, že vy tady v Čechách čelíte zpomalení ekonomiky. A čekají vás reformy. Tím my jsme museli také projít od roku 2008. V našem zájmu je euro mít. Jednou z výhod je i to, že můžete srovnávat ceny mezi zeměmi a to tlačí na politiky, aby rozbíjeli monopolní chování.
