Břídilský přístup

Manažeři nemají jasný názor na postoj vlády k ruským výhradám

Měla by se česká vláda více zabývat námitkami Ruska vůči budování amerického systému protiraketové obrany ve střední Evropě?

• Ano 49,5 %

• Ne 48,4 %

• Nevím 2,1 %

Ruský prezident Vladimir Putin během nedávné návštěvy české hlavy státu Václava Klause v Rusku tvrdě kritizoval umístění radaru na našem území v rámci amerického systému protiraketové obrany ve střední Evropě. Zašel dokonce tak daleko, že radar označil jako pershingy. Toto poslední vyjádření nutí českou vládu, aby se rozhodla, jaký postoj k těmto ruským výhradám zaujme. Buď je vzít vážně, nebo je odmítnout a řídit se našimi spojeneckými závazky. Bude to však mít těžké, neboť otázka umístění americké vojenské základny na území ČR rozděluje českou politickou scénu i společnost. Toto rozdělení se projevilo i v odpovědích manažerů - těch, kteří tvrdí, že by se námitkami Ruska měla zabývat, bylo o 1,1 procenta více než s opačným názorem.
Patřil k nim i tento: „Nepochybně ano. Ruský prezident Vladimir Putin jednoznačně sdělil pozici Ruska, které mimochodem dosud nezměnilo svoji bezpečnostní strategii a vnímá NATO jako svého protivníka. Ač je to vzkaz spíše pro USA, je třeba jej vnímat také jako pro ČR. Jsme v situaci, kdy bude nezbytné formulovat jednoznačný názor, kam bude směřovat ČR v následujících deseti až dvaceti letech, a to jak ve vztahu k EU, NATO a USA, tak k Rusku, Číně a dalším zemím. Budoucnost Evropy nebude růžová a předpokládám, že politici, kteří se vrhají do reforem, se pustí i do té bezpečnostního systému včetně třeba energetické a potravinové závislosti. Jinak skončíme v ,soukolí‘ mezi Ruskem a Německem, což by nebylo nic objevného: ,Národ, který se není schopen poučit ze svých historických chyb, je odsouzen k tomu, aby je opakoval.‘“ Takto jednoznačně však situaci nevidí respondent, který si také myslí, že by se česká vláda měla výhradami Ruska zabývat: „Bylo by hrubou chybou nezabývat se námitkami Ruska ke všem tématům, která se nás bezprostředně dotýkají. V tomto případě je na místě urychleně definovat oficiální pozici České republiky k systému obrany navrhovanému USA. Vláda by vůči Rusku měla vyslat jasný signál, že víme, co chceme, a že na své pozici budeme trvat. Naopak, vměšování Ruska do problematiky pasivního obranného systému, jehož máme být součástí, je nutné striktně odmítnout! Naše vláda by se měla také zabývat hrozbou, kterou představují ruské útočné systémy jako nedávno spuštěná nová atomová ponorka. Ty nás bezprostředně ohrožují. Rusko přece není náš spojenec a nedávná historie ukázala, že nás vždy považovalo za kořist!“
Zcela opačně se však na věc dívá manažer: „Buďme rádi, že jsme konečně na straně svobodných národů, a pokud můžeme alespoň trochu přispět k jejich obraně, učiňme to. Dlouhodobá globální obranná strategie USA, jejíž součásti je i radarová základna, je pro nás mnohem jistější pojistkou proti četným budoucím hrozbám než naprosto nedostatečně financované a koordinované obrany jednotlivých států EU. Rusku jde podle mne spíše o to, aby podpořilo potenciální rozpor mezi USA a EU, nikoli o skutečnou obavu z několika raket.“
Podobný postoj pak zaujímá respondent, jemuž však vadí přístup vlády k USA: „Otázka umístění amerického radaru na teritoriu České republiky je dle mého názoru čistě bilaterální záležitostí ČR a USA. Samozřejmě že považuji za rozumné a korektní Rusko a spojence v NATO informovat o těchto připravovaných krocích s tím, že nejsou namířeny proti Rusku.
Především si myslím, že během veřejné diskuse, která se samovolně kolem amerického radaru rozpoutala v českých médiích a vlastně v celé společnosti, česká vláda nějak zapomněla na to, co asi nejvíce obyvatelům ČR na způsobu vyjednávání s USA vadí. Je to především asymetričnost vztahů mezi oběma zeměmi, která je vyjádřena vízovou povinností pro občany ČR při cestách do USA a vysokým počtem zamítnutých žádostí o víza. Tímto přístupem z americké strany se v našich lidech již dlouho posiluje určité vnitřní povědomí tradičně podporované levicí, kdy i ti, kdo nikdy do USA cestovat nechtěli, se cítí být občany druhé kategorie. A proto není těžké pro odpůrce radarové základny sehnat hlasy, které umístění radaru nejenže nefandí, ale jsou i výrazně proti. Kvůli zcela břídilskému přístupu Topolánkovy vlády k této otázce si dokonce troufám odhadnout, že počet nesouhlasných stanovisek ke konci dubna 2007 výrazně překročil 80 procent, přičemž ještě poměrně nedávno se zdál poměr sil pro a proti téměř vyrovnaný.“

Odpovídalo 97 manažerů