Zeme má hlubší strukturální problémy, než by se zdálo Po USA a Francii došlo na hrdý Albion.
Velká Británie poprvé od roku 1978 přišla o nejvyšší rating a je docela možné, že se tamní ekonomika ocitne už potřetí od roku 2009 v recesi. Ti, kdo chtějí dokázat, že pro hodně zadlužené země není snadné se dostat z ekonomické mizerie ani pomocí samostatné oslabené měny a s centrální bankou sázející na kvantitativní uvolňování, nemusejí za oceán. Stačí zdolat kanál La Manche.
Britové sice ještě pořád viní za dnešní situaci hlavně předchozí labouristické vlády, jenomže každá další várka špatných kvartálních dat nahlodává přesvědčení, že koaliční kabinet konzervativců a liberálních demokratů vedený premiérem Davidem Cameronem má situaci pod kontrolou. Především to může oslabit pozici ministra financí George Osborna, který nadále trvá na programu snižování schodků, i když je jasné, že vyrovnaných rozpočtů Británie hned tak nedosáhne.
Osborne se chystá představit rozpočet na fiskální rok 2013 ve středu 20. března, jeho možnosti jsou však velmi omezené. Navíc mu vlivné organizace typu Mezinárodního měnového fondu vzkazují, že konsolidační strategie se neukázala být funkční a měla by být rozvolněna. Programově by konzervativcům nejlépe slušelo nabídnout nějakou kombinaci snížení firemních daní a výdajových škrtů (třeba přídavků na topení v zimní sezoně, které dostávají senioři bez ohledu na příjem). A k tomu přihodit „prorůstová opatření“, která nejsou financována z rozpočtu, třeba program Funding for Lending pro malé a střední firmy, který režíruje centrální banka.
Ačkoli má Británie v hospodářské politice větší manévrovací prostor než churavějící členové eurozóny, musí mít zjevně hlubší strukturální problémy. „Britové jsou dovozní závisláci,“ posteskl si nedávno respektovaný týdeník The Economist. Defi cit běžného účtu kolem 3,5 procenta HDP naznačuje, že mezinárodně obchodovatelné služby slabý zbožový export ani zdaleka nekompenzují a investiční bankovnictví v londýnské City je dnes jen slaboučkým odrazem někdejší velikosti. Problém tkví v tom, že se profesionální a finanční služby, na nichž byl britský ekonomický model postaven, kvůli slabé transakční aktivitě hned tak nevzchopí.
Jeden by předpokládal, že slabší libra bude foukat do plachet alespoň exportérům. Jenže britský exportní výkon je z významných členů Unie v posledním desetiletí vůbec nejhorší a průmysl je nekonkurenceschopný. Zda je to vinou růstu jednotkových mzdových nákladů, to je otázka, nicméně i to je jeden z faktorů.
Který ministr financí země na pokraji recese by nechtěl předložit rozpočet, který by zároveň konsolidoval veřejné finance a povzbudil růst? George Osborne statečně drží očekávání spjatá s britskou fiskální politikou při zemi, alespoň podle informací britského listu The Guardian. „Mým hlavním letošním cílem je rozpočet,nepo…t‘,“ sdělil prý lakonicky Osborne zvědavcům doufajícím v zázrak. V časech, které prožíváme, je i tohle možné označit za pěkný výsledek. Za pár dní uvidíme, nakolik se to podařilo. l •
SYNDROM POTÁPĚJÍCÍ SE LODI? Hospodářství Velké Británie v základních ukazatelích
VÝNOS Z DESETILETÉHO DLUHOPISU (v %, 5. brezna 2013)
1,96 Kdyby nebylo nízkých úrokových sazeb, byla by fiskální konsolidace pri veřejném dluhu pres 80 % HDP podstatne bolestivejší.
Nehledě na podstatně slabší libru se exportní výkonnost od vypuknutí krize nezlepšila. Británie vyváží méně zboží než před třinácti lety, kdežto Česko zvedlo vývoz na 2,75násobek. Stejně slabý vývoz jako Británie má v Evropské unii z větších zemí jenom Francie a Finsko.
Británie nemůže nikoho školit ve fiskální disciplíne. Léta solidního růstu byla promarněna a recese s sebou přinesla obrovské schodky.
Zdroj: Eurostat, Bloomberg
O autorovi| MIROSLAV ZÁMEČNÍK, zamecnik@mf.cz
