Růst nesplácených dluhů v USA i ve Spojeném království je enormní
Problém s americkými kreditními kartami jsme už analyzovali (EURO 12/2009). Nyní jsou k dispozici data, která naznačují, že dluh Američanů na kreditních kartách ve výši bilionu dolarů nemusí být největším problémem v tomto odvětví. Občané Spojeného království totiž dluží v nezajištěných pohledávkách, tedy typicky na kreditních kartách, o více než 70 procent na hlavu větší objem finančních prostředků než Američané. Od roku 1994 vzrostly v Británii dluhy na kreditních kartách o 383 procent.
Neúprosná čísla
Zatímco USA doufají, že rostoucí nezaměstnanost nevyvolá extrémní nárůst pohledávek za kreditními kartami, v Británii je dosud vcelku klid. Přitom věřitelé Američanů, kteří registrují pohledávky v celkové výši bilion dolarů, jsou na tom ještě poměrně dobře. Jejich britské protějšky se totiž budou muset vyrovnat s celkovou částkou téměř pět set miliard dolarů při čtvrtinovém počtu obyvatel. „Sledujeme s obavami růst odpisů v tomto roce. Dlužníci přicházejí o práci a vyhlašují osobní bankroty,“ uvádí agentury Fitch a Moody’s. Příběh dluhů v Británii kopíruje ten americký téměř věrně.
S tím, jak recese tlačí Británii k zemi, pozvolný nárůst nezaměstnanosti a poměrně vysoký stupeň zadlužení Britů vede dlužníky k tomu, že se snaží vyhnout problémům se splácením „postupnou delikvencí“ – postupným uspokojováním pohledávek věřitelů. Jedna výplata poslouží ke splátce karty A. Další zase pro částečné umoření dluhu na kartě B. „Kolotoč částečného splácení však nikam nevede. Pravidelné úroky pohltí občasné splátky a jistina neklesá, spíše naopak,“ doplňuje Moody's. Dlužníci však tento systém nadále používají, protože se tím vyhnou přímé exekuci dlouhodobých neplatičů. Doufají v hospodářský obrat, najdou zaměstnání a poté umoří dluhy. Ze statistik vyplývá, že Britové jsou dvakrát víc zadluženi, než je průměr zbytku západní Evropy. Obvyklým, přestože naprosto zničujícím způsobem krytí dluhů je také takzvaný credit shifting – vyplácení starého dluhu novým. „Tato praxe je znamením, že se držitel karet dostává do vážných problémů,“ uvádí Tom Howard, mluvčí poradenské firmy Consumer Credit Counselling Service.
Obrat v nedohlednu
Poslední makroekonomické údaje sice někteří odborníci považují za ústup recese, ale podkladové fundamentální faktory vypovídají o něčem jiném (EURO 33/2009). Navíc, i kdyby měla recese končit, pracovní trh se začne vzpamatovávat až zhruba za rok. „Dle našich analýz v první čtvrtině roku 2010 nezaměstnanost vzroste až k deseti procentům. A odpisy nesplácených úvěrů si růst podrží ještě dalšího půl roku. Mohly by přesáhnout i patnáct procent celkového objemu půjčených peněz,“ varuje Moody’s. S tímto varováním se ztotožňuje i Mezinárodní měnový fond (MMF). „Velká Británie má největší počet kreditních karet na hlavu na evropském kontinentu. Kvůli recesi směřuje ke stejnému scénáři jako USA. Pravděpodobnost, že nesplácené úvěry z kreditních karet letos dosáhnou čtrnácti procent, je vysoká,“ míní Marek Belka, polský profesor ekonomie a ředitel Evropské kanceláře MMF.
Nové případy osobních bankrotů ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostly bezmála o třetinu, přičemž výše pohledávek za dlužníky se ve stejném období zdvojnásobila. Logicky. Jako první totiž do dluhové pasti spadli nejméně bonitní a nejvíce zadlužení. „Navzdory sporným náznakům oživení v makroekonomickém smyslu zůstává situace pro mnoho obyvatel vážná. Propad příjmů, hrozba nadbytečnosti v zaměstnání a dluhová spirála mohou vážně ohrozit důvěru v růst. Vlastně je obtížné hovořit o obratu směrem k růstu, potkáváte-li se denně s lidmi, kteří se náhle ocitli v takových strašných podmínkách,“ říká Kaliani Lyle, CEO agentury Citizens Advice Scotland, která se zabývá bezplatným právním poradenstvím lidem v nouzi.
Banky na ráně
Britské banky, tvrdě zasažené hypoteční bublinou a toxickými deriváty amerických subprime hypoték, si riziko z nadměrného zadlužení občanů uvědomují. Tempo růstu dluhu na kreditních kartách téměř stagnuje už od roku 2005, kdy nezajištěné pohledávky činily 216 miliard liber. Přesto už tehdy šlo o více než třetinu hodnoty všech nehypotečních půjček v Evropě. Průměrné osobní zadlužení každého Brita včetně důchodců a nemluvňat, tedy čistě personální půjčky, nikoli státní a veřejné dluhy, dosáhlo dle výzkumné agentury Datamonitor hodnoty 3175 liber. Průměrná hodnota osobního zadlužení v nezajištěných půjčkách Západoevropana přitom činí 1600 liber. Banky evidují statistiku, z níž vyplývá, že průměrný dluh na kreditní kartě je dnes 33 tisíc liber. Faktem je, že výraznou část dluhu pozřela devalvace libry, která od roku 2005 z kurzu k euru 1,5 vytrvale míří k paritě.
Průzkum agentury KPMG potvrzuje, že i kdyby se banky v dohledné době vrátily k ziskům, ztráty z kreditních karet je budou ještě dlouho ohrožovat. „Je pravděpodobné, že se současné nízké zisky uváděné retailovými bankami HSBC, Lloyds Banking Group a Royal Bank of Scotland a Barclays s rostoucími odpisy promění ve druhé polovině roku ve ztráty,“ uvádí KPMG ve zprávě. Návrat k ziskům z osobních úvěrů bude dle téhož zdroje charakterizován tvarem křivky nezaměstnanosti.
Lose-lose strategie
Rostoucí úroky z nových úvěrů a zoufalé pokusy o refinancování těch starých nepoškozují jen dlužníky, jimž dramaticky klesá životní úroveň. Biti jsou všichni – banky, které rozdaly statisíce mizerně bonitních úvěrů, dnes žehrají na obrovské odpisy. Zadlužení čerstvě nezaměstnaní kromě problémů s exekucemi či insolvencí získávají záznamy v úvěrových registrech a kombinace těchto faktorů sužuje všechny ostatní subjekty na trhu. Problém s předlužením není jen záležitostí deseti procent nezaměstnaných. Dle Bank of England má napjatý rozpočet kvůli splátkám téměř polovina všech domácností. Z toho pak vyplývá několik reálných nebezpečí pro blízkou budoucnost.
Důsledky
Nejviditelnějším přímým důsledkem nesplácených úvěrů je růst úrokových sazeb pro nové dlužníky – pokud jim banky za extrémně přísnějších hodnocení rizik vůbec půjčí. S účinným vymáháním dluhů se nepřímo pojí i hypoteční trh, který zaznamenal téměř dvanáct tisíc vyvlastněných nemovitostí, to je meziroční růst o čtrnáct procent. Krizí velmi postižená banka Lloyds, jejíž téměř polovinu vlastní britská vláda, uvádí dokonce 60procentní nárůst nesplácených úvěrů. „Osobní zadlužení může roztočit druhé kolo krize,“ varuje Lloyds před nepředvídatelnými důsledky nespláceného osobního zadlužení v Británii. Tento scénář je nejvážnější. Zároveň však nemusí nastat. Záleží totiž na ochotě bank poctivě opravovat špatné úvěry. Absolutní čísla totiž nejsou natolik velká, aby bankám hrozil krach i v případě nějakého dramatičtějšího vývoje.
MMF uznává, že bankovní systém Spojeného království si s problematickými úvěry dokáže poradit. Kritické pro další vývoj však bude férové jednání. Pokud některá z bank za půl roku stydlivě vytáhne nějaký úvěrový problém z trezoru, krach důvěry na mezibankovním trhu okamžitě pošle ostrovní a možná i evropskou ekonomiku ke dnu. A pak sbohem oživení na dlouhé časy. I v případě pozitivního vývoje však zbudou po krizi miliony dlužníků se záznamem v úvěrových registrech. Jakékoli podnikání pro ně bude extrémně obtížné, protože nedosáhnou na úvěry. To ze stejných důvodů postihne i realitní trh. A ti, kteří jakžtakž dokázali splácet, v tom budou pokračovat. Každopádně platiči i neplatiči nebudou mít téměř žádné prostředky na utrácení. Toho se děsí úplně všichni – včetně bank. Nízká spotřeba totiž prodlouží recesi i následné oživení.
