Montiho lidé vypověděli boj vysokým cenám kompaktních disků
Prosinec 2000: Britské hudební vydavatelství EMI oznamuje, že kompilace největších hitů legendární skupiny Beatles nazvaná „1 jde na dračku. „Každou vteřinu se ve světě prodá šest kusů nové desky, konstatovalo EMI, jehož zboží dobylo vrcholy prodejních žebříčků na obou stranách Atlantiku. Jenže za různé ceny. Zatímco v USA byla kolekce sedmadvaceti písní bývalé slavné liverpoolské čtveřice k dostání za zhruba 10,14 libry, v Londýně museli zájemci obětovat o 2,5 libry více. Evropská komise, znepokojená poměry v hudebním průmyslu, si připsala další položku do seznamu předražených titulů. O pár týdnů později pohár trpělivosti přetekl. Noviny Financial Times v závěru posledního lednového týdne napsaly, že lidé Maria Montiho podezírají velkou pětku koncernů EMI, BMG, Warner Music, Sony a Universal z dohod zaručujících vysoké ceny kompaktů v unii. „Tato informace je v pořádku, potvrdila zpravodaji agentury Reuters jedna z mluvčích antikartelového týmu. Oops…? Vzhůru do Ameriky! Tržby žhavých titulů lámaly v loňském roce rekordy. Postarala se o ně především cílová skupina náctiletých v zámoří. Alba „No Strings Attached chlapecké pětice N Sync se v březnu v prvním týdnu po vydání prodalo nevídaných 2,4 milionu výlisků, zpěvačka Britney Spearsová získala v květnu s prodanými 1,3 miliony desek Oops!… I Did It Again stejný primát mezi ženami. Nahrávací koncerny si mohly mnout ruce. Nebýt Federální obchodní komise (FTC). Ta obvinila EMI, BMG, Warner Music, Sony a Universal, že pět let udržovaly ceny kompaktů na přemrštěné výši. A vyčíslila, že tato praxe vytáhla z peněženek a účtů zákazníků od roku 1997 až 480 milionů dolarů. V květnu 2000, v době vítězného tažení Britney Spearsové hitparádami, boj skončil. Společnosti couvly a mimosoudně souhlasily, že přestanou diktovat minimální maloobchodní ceny. Kupující si vydechli, propast mezi USA a Evropou se prohloubila. Britská spotřebitelská asociace zjistila, že v listopadu si mohli Američané pořídit Oops!…I Did It Again za pouhých 10,77 libry, kdežto v unii byla tatáž deska za 12,08. V Londýně za 12,26 libry, a v Římě dokonce za 14,16 libry. Výrobní náklady disku, míní znalci, se vejdou do jedné libry. Pozor na dopisy. Vyšetřování, k němuž se Evropská komise po vzoru FTC rozhoupala, má podle listu Guardian několik cílů. Experti se přednostně zaměří na kontakty mezi hudebními společnostmi a prodejci, aby prověřili, zda se obchod s disky neřídí ilegálními dohodami o cenách. S nepříjemnými dotazy musí kromě vedoucích pracovníků v pěti největších vydavatelstvích, ovládajících tři čtvrtiny světového trhu, počítat i pět internetových obchodníků a třináct tradičních prodejců. Guardian tvrdí, že komisi zajímá především důvod, proč jsou kompakty v Evropě dražší než v Americe, zda je výroba hudebních nosičů na starém kontinentě nákladnější než v zámoří, kde se berou rozdíly mezi Londýnem a Římem a proč se platí za CD v zemích členské patnáctky o třetinu (v Čechách většinou o polovinu – pozn. redakce) více než za kazety stejného obsahu a délky. Komise už obeslala všechny podezřelé subjekty včetně spotřebitelských svazů a obchodů dopisy s žádostí, aby vysvětlily zásady své cenové politiky. Na odpověď mají adresáti dva měsíce. Poté Montiho podřízení rozhodnou, mají–li akci ukončit, nebo vydat formální varování a pokračovat v práci. Vyšetřování, píše tisk, může trvat dva roky. „Pokud se naše podezření potvrdí, můžeme společnostem uložit pokutu ve výši maximálně deseti procent ročního obratu a požadovat změnu dosavadních praktik, uvedl jeden z bruselských úředníků. Metodu komise lidé z branže zpochybňují. „V Evropě působí v oboru více než devadesát společností a každá si dopisuje s každou. Žádné dohody neuzavíráme, ale bylo by divné, kdyby síto nezachytilo nějaké neobratné formulace, řekl pro Financial Times nejmenovaný senior manažer z oboru. Klid před bouří. Centrály EMI, Time Warner, Sony, Bertelsmann a Universal odmítly počínání Bruselu komentovat. „Já to ani učinit nemůžu, protože problém neznám. Mohu pouze ujistit, že v Čechách cenový kartel neexistuje, sdělil týdeníku EURO ředitel Sony Music/Bonton Zbyněk Knobloch. Obdobné stanovisko poskytl i Vladimír Kočandrle z Monitoru–EMI, který rovněž vyloučil dohody o minimálních cenách: „Konkurence je příliš ostrá. O tom, že Evropská komise dokáže být důsledná, se hudební branže přesvědčila naposledy začátkem října. Pod tlakem Montiho námitek proti přílišné koncentraci na trhu zkrachoval plán fúze mezi EMI a Time Warner. Další zájemci o spojení to budou mít těžké, soudí v souvislosti s nynějšími námluvami Bertelsmannu a EMI německý Der Spiegel. Hrozba nicméně nepřichází pouze z Bruselu. Ostrou konkurencí pro tradiční hudební společnosti se stala internetová síť, jejíž formát MP3 umožňuje bez ztráty kvality stahovat z webu celá alba. Aktivitou proslula pirátská služba Napster, jež zlákala k bezplatnému získávání muziky 38 milionů klientů. Po ataku nahrávacích společností za porušování autorských práv skončila u soudu. Koncem října se do sporu vložil Bertelsmann, který nabídl vetřelci spolupráci (EURO 45/2000). EMI, Universal, Sony a Warner Music tuto alianci veřejně podpořily, ale žalobu nestáhly. Placené služby Napsteru mají být spuštěny v létě.
