Diplomaté Velké Británie by se měli více zaměřit na propagaci obchodních zájmů své země v zahraničí. Chce je k tomu přimět současná britská vláda. Její koncepce může být inspirací i pro Česko.
Autor: Siebert Martin
Účinná proexportní politika musí mít ambici zvyšovat konkurenceschopnost domácích firem a prosazovat obchodně-ekonomické zájmy země v zahraničí. Nesmí být neutrální, zaměřená pouze na vytváření příznivého makroekonomického a obchodně politického rámce. Měla by se přiblížit tomu, co exportéři z podnikové praxe znají pod pojmem aktivní a dravá obchodní politika. Není ostatně náhodou, že v terminologii EU se namísto podpora vývozu vžilo označení podpora konkurenceschopnosti.
A přesně v tomto duchu by se měla profilovat i proexportní politika České republiky. Zefektivnění práce ekonomické diplomacie dnes patří mezi priority vlády, jak to potvrdil při zahájení Strojírenského veletrhu v Brně premiér Petr Nečas. Mezi vládní priority se podpora exportujících firem nedostala náhodou. Podobné otázky dnes řeší celá Evropa. Stačí se po ní porozhlédnou, poučit se, a hlavně nezaspat.
Diplomaté, odložte kroketové pálky
Britské diplomaty čeká největší změna pracovní náplně od dob Margaret Thatcherové. Spojené království potřebuje totiž více vyvážet a britská velvyslanectví mají exportu dláždit cestu. Mezi zaměstnanci zahraničních misí se traduje, že dobrý diplomat musí mít „rychlou mysl, tvrdou hlavu, silný žaludek, široký úsměv a chladný pohled“. Britští diplomaté si do seznamu mohou nyní připsat ještě „schopný vyjednávač, znalec WTO, celních kvót a obchodních překážek“.
Výzva Davida Camerona k diplomatům, aby odložili kroketové pálky (nezaměňovat s kriketem, ostrovním předchůdcem baseballu) a začali v zahraničí prodávat korporátní Británii, rozproudila v zemi živou diskusi. Premiér prohlásil, že podpora obchodu musí být nejvyšší prioritou diplomatické služby a významné osobnosti z podnikatelského prostředí by v ní měly najít uplatnění. Ministerstvo zahraničí (Foreign and Commonwealth Office FCO) vytvoří rovněž team, který bude koordinovat strategii vůči novým ekonomickým mocnostem – Brazílii, Rusku, Indii a Číně.
Změna postoje britské vlády k zahraniční politice patrně nebude znamenat konec třpytivých recepcí, diplomaté jsou nicméně nyní povoláváni k důraznějšímu prosazování britského exportu a ekonomických zájmů země, než tomu bylo za předchozích dvou labouristických vlád. Ministr zahraničních věcí William Hague přislíbil vnést do práce svého resortu nového obchodního ducha s cílem vybudovat pevné politické vazby k prosazování britských ekonomických zájmů v zahraničí. Na výroční schůzi vedoucích zastupitelských úřadů ministr Hague zdůraznil: „Každý návrh k zahraniční cestě musí odteď obsahovat obchodní rozměr. Britské ekonomice nezajistíme zotavení a budoucí prosperitu, jestli nedohlédneme na nové obchodní příležitosti ve světě. Musíme si uvědomit silnou vazbu mezi zahraniční politikou a prosperitou. Naše zahraniční politika pomáhá vytvářet prosperitu, zatímco prosperita zajišťuje fungování diplomacie, naši bezpečnost a obranu.“
Ministerstva dostanou o čtvrtinu méně peněz
Reakce diplomatů je různorodá. Lord Wright, bývalý ředitel diplomatické služby, souhlasí s tím, aby FCO jednalo více ekonomicky, uvádí nicméně, že „pomoc podnikatelům neznamená být podnikatelem.“
Mezi diplomaty jsou ale i takoví, kteří změnu priorit v zahraniční politice vítají. Deník Guardian zmiňuje Sira Ivora Robertse, bývalého velvyslance v Itálii a Irsku, který uvádí, že labouristické vlády a konkrétně Gordon Brown, ještě když vedl resort financí, přímo odrazovaly seniorní diplomaty od prosazování exportu, se zdůvodněním, že by se ekonomická diplomacie měla zaměřit především na podporu zahraničních investic do UK. „Kdybychom je do písmena uposlechli, tak bychom naši úsilí o lepší prosazení britských firem v zahraničí museli v podstatě ukončit,“ dodává Sir Roberts.
Oproti loňskému roku dostane resort zahraničí o 10 procent, tedy o 165 milionů liber méně. A skalpel George Osborna bude řezat hlouběji. V rozpočtovém roce 2011 2012 chce strážce státní kasy snížit náklady všech ministerstev v průměru o čtvrtinu.
Na britském ministerstvu zahraničí v současnosti pracuje 14 090 zaměstnanců, z toho jedna třetina v ústředí (v roce 2007 to byla téměř polovina) a dvě třetiny v zahraničí. Z uvedeného počtu je 5 280 zaměstnanců takzvané „flexibilní globální sítě“, kteří v zahraničí plní úkoly i ostatních vládních resortů, a 2 279 pracovníků konzulárních služeb. Kromě diplomatů ministerstva zahraničí hájí obchodní zájmy Spojeného království v 96 zemích na 2 400 zaměstnanců agentury UK Trade and Investment (UKTI).
Některé služby UKTI (obdoby agentur CzechInvest/CzechTrade) jsou placené, investice jedné libry se údajně firmám v průměru vrátí devatenáctinásobně. Zřizovatelem a po odborné stránce i gestorem UKTI je ministerstvo pro podnikání, inovace a odborné záležitosti (BIS), což není nic jiného, než bývalé ministerstvo obchodu a investic. Někteří zaměstnanci UKTI jsou v pracovně-právním vztahu s FCO, jiní s BIS.
Oba rezorty se podílejí i na financování agentury. I přes vytrvalé snižování objemu prostředků v rozpočtu této příspěvkové organizace nebylo zatím UKTI nuceno uzavřít v zahraničí žádné zastoupení. Relativně vysoký počet pracovníků na obchodních úsecích v zahraničí (řádově v desítkách úvazků) poskytuje ještě před rušením a slučováním zahraničních zastoupení možnost redukce tohoto stavu v dosavadních místech.
Významnou roli v prosazování britských obchodních zájmů v zahraničí sehrává i síť takzvaných „velvyslanců obchodu“, ustanovená v roce 2008 z iniciativy bývalého premiéra Browna za účelem podpory obchodu a investic, především pro malé a střední firmy. V současnosti v této čestné funkci působí 25 osobností z respektovaných firem a univerzit v čele s členem královské rodiny, vévodou z Yorku. Mezi osobnostmi jsou vrcholní představitelé Barclays, Vodafone, IBM Europe, Boeing UK, University College London, Imperial College London, University of Oxford a University of Cambridge.
Zahraniční paralely
Česká republika, stejně jako většina zemí Evropy, čelí stejné výzvě šetřit a měnit systém ekonomické diplomacie. Otázka není zda, ale jak efektivně podporovat export a ekonomické zájmy země. Stále více se diskuse o nejvíce výkonných systémech podpory vývozu stáčejí na příklady severských zemí, které koncept podpory exportu spojují s definováním zahraničních sektorových příležitostí, které určují výběr projektů pro podporu v oblasti inovací. Posedlost měřením a převažující hodnocení samotnými klienty navíc mohou přivést do služeb státu nové motivované experty, které bude lákat, že pro hodnocení úspěšnosti jejich práce nebudou rozhodující osobní vztahy se svými kolegy, ale tvrdá data výsledků klientů.
Bylo by chybou tyto změny svést na souboj o kompetence. Práce v zahraničí je dost pro agentury běhající okolo firem i pro přesvědčivé velvyslance, kteří na zastupitelských úřadech budou lobbovat za ekonomické zájmy České republiky a úspěšné zapojení firem do velkých projektů.
Odvahu můžeme čerpat z Finska, které se pokoušelo o reformu spletitého systému podpory exportu několikrát, ale vždy narazilo na kompetenční spory. Nakonec však dospělo pod tlakem finančních úspor ke kompromisu. Ten spočívá v rozdělení rolí pro ministerstvo zahraničí, které koordinuje propagaci Finska v zahraničí a ponechalo si diplomatické pravomoci, připravuje roční plán aktivit v zahraničí a zodpovídá za veškeré aktivity v rámci vládních projektů v zahraničí a finskou agenturu na podporu exportu (Finpro), která slouží firmám na mezipodnikové úrovni a ve spolupráci s tituláři také ve směru firmy–vláda.
Důležité je vykročit a chápat potřebu změny jako příležitost předvést daňovým plátcům, že státní sektor je schopen efektivního fungování. Nový model podpory našich obchodních zájmů v zahraničí by mohl být ukázkovým příkladem.
