euroglosa
Na Nový rok Velká Británie „oslavila“ čtyřicáté výročí vstupu do Evropské unie. Nepohodlné datum přešla mlčky. Okolo čtyřicítky lidé často podléhají krizi středního věku, spojené s pocity nejistoty a obav z utíkajícího času. V hluboké krizi je i čtyřicetiletý vztah Británie k Unii.
Být členem za současných podmínek se jí příliš nelíbí, zároveň ale zjišťuje, že jen tak se k evropskému společenství otočit zády není vůbec jednoduché. Naopak, mohlo by to přinést těžko předvídatelné důsledky pro obě strany.
Minulý týden v pátek měl britský premiér David Cameron přednést dlouho očekávaný a několikrát odložený projev o tom, co by měla jeho země ve vztahu k EU dělat. Nakonec neřekl nic. Proslov byl opět odložen kvůli krizi v Alžírsku, kde islamisté zajali pracovníky plynárenského komplexu včetně Britů.
Z celé záležitosti se tak pomalu stává fraška.
Cameron se ocitl v nelehké situaci. Na jedné straně je pod tlakem mnoha silně euroskeptických členů strany, kteří v EU nevidí mnoho pozitivního a chtějí nabídnout Britům „exit“ prostřednictvím referenda. Pozici Konzervativní strany oslabuje ještě euroskeptičtější Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP), která využívá sílící nechuti Britů vůči EU.
Na druhé straně zaznívají čím dál silnější obavy z důsledků britského odchodu či oslabení pozice. Eamon Gilmore, irský ministr zahraničí, jehož země od ledna předsedá Evropské unii, vidí v možném odchodu větší hrozbu než v potížích spojených s Řeckem. Neradostně situaci vnímají i na druhé straně Atlantiku. Obamova administrativa varovala před odkloněním Británie mimo hlavní evropský proud. Podle Bílého domu je „silná Británie a silná EU zásadní pro mír, prosperitu a bezpečnost v Evropě i jinde ve světě“. Z Francie pak zaznívají hlasy, že EU není jídelní lístek, z kterého si vláda v Londýně bude vybírat jen ta pravidla, která se jí hodí. Ale i doma se začaly šikovat britské firmy, aby vládu varovaly před oslabováním vztahu s Unií, která je pro Británii největším obchodním partnerem.
David Cameron na rozdíl od mnoha spolustraníků chce, aby jeho země v Unii zůstala. Argumentuje ovšem, že v rámci měnící se a čím dál integrovanější EU má Británie právo vyjednat si nové podmínky členství. Něco takového bude ale velice těžké. Sotva si lze přestavit, že ostrovní země dostane to, co chce, například možnost vyčlenit se ze sociální politiky či společných pravidel v soudnictví. Nová definice britské pozice je přesto nutná. Jinak tamní veřejnost bude EU nesnášet stále více. l
O autorovi| Johanna Grohová • spolupracovnice redakce, Brusel
