Budoucnost pražského protonového centra ohrožují spory s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Přežít by klinice mohli pomoci pacienti z Británie
Nestává se v Česku často, aby soukromý investor postavil za čtyři miliardy korun moderní kliniku na léčbu rakoviny. Pražské protonové centrum, které funguje od roku 2013 v areálu Nemocnice Na Bulovce, je mimořádný projekt v mnoha směrech. A zdaleka nikoli jen kvůli moderní ozařovací technologii, kterou majitelé kliniky, bratři Laštůvkové, do českého zdravotnictví přinesli.
Nestandardní byla především smlouva o smlouvě budoucí, kterou protonové centrum uzavřelo v roce 2006 s tehdejším nuceným správcem Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a následně vlastním zaměstnancem Antonínem Pečenkou. Ve VZP se ale o ní po Pečenkově odchodu vůbec nevědělo, prý ji uvnitř pojišťovny „nekonzultoval“. Pečenka je nyní souzený pro podezření ze zneužití pravomoci. Podle této smlouvy by mohla klinika od VZP inkasovat až miliardu korun ročně.
Namísto toho se vlečou spory o úhrady, kvůli nimž panuje už několik let nejistota, jestli provozovatelé protonového centra zvládnou splácet závazky vůči investorovi, jímž je rakouská skupina Erste. Zkazky o tom, že má Protonové centrum Praha potíže se splácením leasingu některých zařízení, jeho vedení odmítá. „Kapacitu máme zaplněnou ze 75 procent, každoročně skokově narůstají počty pacientů,“ říká Iva Taťounová, ředitelka pro strategii Proton Therapy Center. Zabrala prý ostrá a ve zdravotnictví dosud nevídaná kampaň. A za řečmi o finančních potížích jsou prý závistivci a investiční dravci, kteří by rádi jejich projekt převzali.
Anglie a prostata
Dnes má protonové centrum smlouvy se všemi českými zdravotními pojišťovnami kromě zmíněné VZP. Po loňském urputném mediálním boji, kdy byly přestřelky mezi protonovým centrem a VZP na denním pořádku, se majitelé rozhodli na největší českou zdravotní pojišťovnu nespoléhat. České pacienty prý má centrum dnes většinou od zaměstnaneckých pojišťoven.
Navíc pětina českých pacientů si platí terapii sama. Třeba muži s nádory prostaty. Podle onkologů ani pojišťoven u této diagnózy není dostatečný medicínský přínos léčby na to, aby se platila z veřejných peněz.
Hlavní problém centra byla od počátku velká kapacita, kterou české zdravotní pojišťovny nemohly naplnit. Aby se investice vrátila, centrum potřebovalo při založení zhruba dva tisíce klientů ročně. Podle Všeobecné zdravotní pojišťovny by ale tato léčba v Česku pomohla jen pár stovkám lidí. Dosud posílají jednotlivé české zdravotní pojišťovny pouhé desítky pacientů ročně.
Teď centrum hledá pacienty v zahraničí.
Dřívější ruská klientela výrazně ubyla. Loni však přišel zlom, který protonovému centru udělal obrovskou reklamu v Británii a dost možná jej tím zachránil. Byl to příběh pětiletého chlapce Ashyi Kinga, jehož unesli rodiče z britské nemocnice a dovezli do Prahy, aby tu podstoupil protonové ozáření nádoru v mozku. Před protonovým centrem se mačkali fotografové a televizní štáby, aby zaznamenali chlapce na vozíku s hadičkami, jak vychází z prestižní kliniky, kvůli které jeho rodiče riskovali.
Díky němu dnes má pražské protonové centrum od Britů větší příjmy než od Všeobecné
zdravotní pojišťovny. Za loňský rok se v něm prý léčily ne desítky, ale dokonce stovky Britů, kteří navíc platí vyšší částku než české zdravotní pojišťovny, jež mají s klinikou smlouvu. Mimochodem, v Británii je případ Ashyi Kinga intenzivně sledován dodnes. Zpravodajský server deníku Daily Telegraph přinesl nedávno informace z dosud nezveřejněné úřední zprávy o prošetřování postupu nemocnice, v níž se chlapec v Británii léčil. Podle ní nemocnice postupovala správně, zatímco rodiče svým rozhodnutím spolehnout se na protonové ozáření bez chemoterapie snížili šance na dlouhodobé přežití svého syna z 80 na 50 procent.
Tomu, že podstoupil protonové ozáření místo klasického, zpráva žádný významný vliv nepřikládá. „Nepochybuji, že nemocnice v Southamptonu postupovala v tomto případě správně,“ komentoval to v deníku dětský onkolog Richard Grundy. Dnes už šestiletý Ashya se zdá v pořádku. V onkologii se ale dlouhodobý úspěch léčby neměří po měsících, ale alespoň po pěti letech. „[Ashya] může nyní být bez rakoviny, musíme se ale dívat do budoucnosti. Ve skutečnosti má pouze padesátiprocentní naději, že rakovinu v příštích pěti letech znovu nedostane. S chemoterapií by měl šanci přes 80 procent,“ uvedl Grundy. Bez ohledu na tyto nuance známý příběh pětiletého Brita funguje a u britských pacientů
má pražské protonové centrum dobré jméno.
Významná nejistota
Kromě Britů jsou mnoha klienty pražského protonového centra také pojištěnci slovenských zdravotních pojišťoven. Konkrétní počty pacientů vedení centra nezveřejňuje. Ani obchodní výsledky. Poslední účetní závěrka dostupná v obchodním rejstříku je za rok 2012. Klinika upozorňuje, že jako soukromý subjekt nemá důvod zveřejňovat podrobnosti o tom, kolik má klientů a jaké má tržby. Na druhé straně dostává za péči zaplaceno z veřejných peněz, a tak všechny zajímá, jestli bude zisk provozovatelů přiměřený. Navíc mohou být obavy, aby kvůli špatným obchodním odhadům moderní protonové centrum neskončilo.
Napovědět, jak na tom Protonové centrum Praha je, mohou veřejné údaje firmy, která stavbu centra financovala. Patří jí budova i přístroje a majitelé protonového centra jí teď mají dluh splácet. Jde o firmu Immorent PTC, která spadá pod bankovní skupinu Erste. Ta ve své účetní závěrce za rok 2014 píše o „významné nejistotě ohledně schopnosti leasingového nájemce zajistit dostatečné příjmy pro platby budoucích leasingových splátek“ a opatřeních, která kvůli tomu udělala. Firma v roce 2013 měla ztrátu 685 milionů korun a v roce 2014 dostala injekci od mateřské společnosti 860 milionů korun. Podle Taťounové jsou ale špatné časy už minulostí. „To všechno už uplynulo jako voda pod mostem,“ tvrdí.
Nicméně to, zda tomu tak je, ukážou teprve příští měsíce. Jak napsal časopis Respekt, příští rok prý má protonové centrum začít splácet 40 milionů měsíčně, zatímco dosud byly splátky výrazně nižší. To je víc, než kolik vydává VZP za léčbu protony za celý rok.
K rozuzlení se nyní chýlí další kapitola příběhu soukromé kliniky. Protonové záření se stane standardní hrazenou péčí. Ministerstvo zdravotnictví vydá brzy sazebník výkonů, kde bude popsáno, za jakých podmínek mají zdravotní pojišťovny standardně za protonové ozáření platit. Situace tak zamíří do normálnějších kolejí. Zařazením do sazebníku výkonů se formálně stává nová léčba uznanou jako běžný pojišťovnami hrazený standard.
Pro protonové centrum to má jen jednu vadu. Podmínku, že má péči schválit oficiální komplexní onkologické centrum a revizní lékař pojišťovny, aby si protonová klinika nemohla navyšovat počty pacientů i o ty, u kterých by třeba nebylo protonové záření ekonomicky efektivní.
Problematická smlouva
Dojednat smlouvu s VZP je poslední úkol k tomu, aby protonové centrum v českém zdravotnictví pevně zakořenilo. Pojišťovně se zatím finančně vyplatí posílat pacienty do Mnichova, kde funguje podobné, i když starší zařízení. Od chvíle, kdy po arbitráži padla pod stůl smlouva o smlouvě budoucí uzavřená Pečenkou, vedou se jednání o smlouvě nové.
VZP zatím trvá na tom, že úhrady pro centrum zastropuje na 50 milionů ročně. V roce 2014 přitom dala za protonové ozařování v Praze a Mnichově dohromady necelých 30 milionů. S podobnými limity úhrad se pracuje ve zdravotnictví běžně, pojišťovny se tím snaží ochránit, aby jim výdaje nepřerostly přes hlavu. Jenže pro protonové centrum je limit nepřijatelný. „Co bychom řekli pacientovi, který by přišel po vyčerpání limitu? Pokud je pro něj tato léčba vhodná, měla by mu ji zdravotní pojišťovna uhradit,“ zdůrazňuje Taťounová. V polovině srpna proběhlo mezi VZP a Protonovým centrem Praha další jednání, které však nevedlo ke kýžené dohodě.
O budoucnosti kliniky rozhodnou teprve příští měsíce. Příští rok prý má protonové centrum začít splácet 40 milionů měsíčně, zatímco dosud byly splátky výrazně nižší. Hlavní problém centra byla od počátku velká kapacita, kterou české zdravotní pojišťovny nemohly naplnit.
O autorovi| Adéla Čabanová, cabanova@mf.cz
