Jaroslav Bureš dvě třetiny prohrával, ale nakonec Ivu Brožovou porazil
Život vymýšlí pointy, za které by se nemusely stydět ani televizní novely. K jedné velmi vydařené se schyluje u Nejvyššího soudu (NS). Aktéry příběhu jsou Jaroslav Bureš (51), s nímž Václav Klaus počítá jako s nástupcem druhé hlavní figury, bývalé předsedkyně NS Ivy Brožové (54). Tu minulý týden prezident odvolal a premiér po projednání ve vládě jeho rozhodnutí kontrasignoval. Odvolání nabylo účinnosti dnem doručení, tedy 2. února 2006. Potvrdila se tak informace, kterou týdeník EURO jako první zveřejnil již v neděli 29. ledna.
Vzestup jedna.
Jaroslav Bureš toho v posledních čtyřech letech, kdy se dal na politiku, zažil hodně. Do konce roku 2001 byl ale celkem klidně stabilizován v justici, kde dělal rychlou kariéru. Už po jedenácti letech od okamžiku, kdy poprvé oblékl talár (1980), byl soudcem Nejvyššího soudu ČR (tehdy ještě existoval i federální Nejvyšší soud ). V letech 1993 a 1994 byl předsedou Vrchního soudu a v roce 1995 načal svůj brněnský okruh, když se stal předsedou občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu, umístěného do Brna. Na funkci soudce rezignoval k 31. lednu 2001 v souvislosti se jmenováním ministrem spravedlnosti ve vládě Miloše Zemana. Jeho nástupkyní v čele občanskoprávního kolegia NS se stala Iva Brožová.
Vzestup dvě.
Ta byla předtím (v letech 1975 až 1990) soudkyní brněnského městského soudu. Potom soudila u krajského soudu v Brně a v letech 1993 až 1999 byla soudkyní Ústavního soudu. Na tento post rezignovala koncem roku 1999 a přešla k Nejvyššímu soudu, kterému v té době šéfovala její dobrá známá Eliška Wagnerová. Za dva roky se Wagnerová dohodla s tehdejším prezidentem republiky Václavem Havlem, že se ji pokusí prosadit za ústavní soudkyni a jako náhradu za sebe doporučila do čela Nejvyššího soudu Ivu Brožovou.
Konflikt jedna.
Když prezident v únoru 2002 tento záměr zveřejnil, neváhal s ním ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš polemizovat. Vyslovil názor, že Iva Brožová nemá pro takovou funkci předpoklady. „Bylo by vhodné, kdyby toto místo zaujal ten, kdo se těší nejen v justici samé, ale i u advokátů a jiných právníků velké odborné pověsti a velké odborné autoritě,“ prohlásil například pro ČTK. Za vhodného kandidáta označil Jaroslav Bureš svého kolegu z Nejvyššího soudu Zdeňka Krčmáře a tehdejšího soudce Vrchního soudu Roberta Fremra, který dnes pracuje také u NS.
Václav Havel nakonec prosadil svou. Terčem kritiky – například i od bývalého místopředsedy vlády pro legislativu, dnes předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského nebo nynějšího ministra spravedlnosti Pavla Němce - byla Iva Brožová po celé období, kdy NS vedla. Bylo jí mimo jiné vytýkáno, že Nejvyšší soud dostatečně nepřispívá ke sjednocování soudní praxe. Na podzim 2003, to už byl českým prezidentem Václav Klaus, se poprvé spekulovalo o tom, že Brožová bude odvolána. Jako možní nástupci byli jmenováni Jaroslav Bureš (tehdy první místopředseda Legislativní rady vlády) a advokát Aleš Pejchal, kterého Václav Klaus neúspěšně prosazoval do Ústavního soudu. Prezident však tyto úvahy popřel.
Konfikt dvě.
Jaroslav Bureš mezitím neúspěšně kandidoval za ČSSD proti Václava Klausovi v prezidentských volbách. Tehdy vystoupal na vrchol dosavadní politické kariéry a zároveň zahájil rychlý sestup. Ve vládě Stanislava Grosse se sice stal ministrem bez portfeje, ale rezignoval na funkci ještě před pádem celého kabinetu. Poté byl místopředsedou rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, dnes pracuje jako konzultant v advokátní kanceláři White & Case. V říjnu 2003 se Bureš pokusil stát se znovu soudcem Nejvyššího soudu a dle MF Dnes měl podporu prezidentské kanceláře. Iva Brožová mu však pokus o návrat rázně zatrhla, mimo jiné s poukazem na to, že příliš často střídá zaměstnání.
Rozuzlení.
Nyní spěje Jaroslav Bureš k velké satisfakci. Ke svému angažmá v čele NS se nechtěl vyjadřovat, ale dle informací týdeníku EURO o něm jednal už předminulý týden na Hradě, kam si ho prezident pozval. Kritická slova na adresu Ivy Brožové, která Jaroslav Bureš jako první veřejně vyřkl, Václav Klaus sdílí. Znalci poměrů předpokládali, že reakce Brožové na odvolání z funkce bude razantní, a nemýlili se. Téměř by se dala nazvat hysterickou. Podala proti svému odvolání žalobu k Městskému soudu v Praze. Její slova o snaze „dostat NS pod kontrolu moci výkonné“, o „porušení ústavního pořádku“, o absenci zákonných důvodů pro odvolání a o poměrech horších než za totality jsou silná káva, ale sotva na triumfálním návratu Jaroslava Bureše k Nejvyššímu soudu něco změní.
Dopis Václava Klause Ivě Brožové
Vážená paní předsedkyně, obdržel jsem Váš dopis z 31. 1. 2006, v němž mi sdělujete, že své případné odvolání z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu budete považovat za Ústavou zakázané „změny podstatných náležitostí právního státu“. To považuji za velmi odvážné tvrzení. Vaším dalším setrváním ve funkci jsem se začal zabývat z iniciativy místopředsedy vlády a ministra spravedlnosti, který mne svým dopisem ze dne 25. ledna 2006 vyzval, abych v tomto směru využil své pravomoci ústavního činitele, který předsedu Nejvyššího soudu jmenuje, a tedy i odvolává. Ministr spravedlnosti v něm označil stav Nejvyššího soudu pod Vaším vedením za alarmující a neudržitelný. Kromě jiného konstatuje, že se od roku 2002 neustále zhoršuje stav jednotlivých agend u Nejvyššího soudu a že není plněno poslání Nejvyššího soudu spočívající v péči o jednotnost soudního rozhodování, a to v důsledku Vašeho osobního postoje k věci, který ministr spravedlnosti považuje za nepochopitelný a neakceptovatelný. Za zcela nepochopitelné a neakceptovatelné osobně považuji, že označujete za podstatnou náležitost právního státu otázku svého vlastního setrvání ve funkci. Jistě je Vám známo, že každého předsedu soudu lze odvolat postupem podle zákona, a právě Vám snad nemusím zvláště zdůvodňovat, že uplatnění zákona nelze považovat za porušení zásad právního státu. Nejenom z těchto důvodů nepovažuji osobní setkání s Vámi v této chvíli za potřebné. S pozdravem Václav Klaus V Praze dne 1. února 2006
