BRNKÁNÍ NA NERVY

ČSSD se pře a zkoumá možnosti, jak postupovat dál

Čerstvý parlamentní debakl Zemanova kabinetu při schvalování státního rozpočtu na rok 2000 znamená jediné. Hledá se nové aranžmá politické scény. ODS dala jasně najevo, že nynější vládu nepodpoří. Kdo ale pod pojmem nynější vláda pochopil vláda sociálnědemokratická, poněkud předběhl čas. Existuje i další možnost a špičky ČSSD se o ni momentálně přou: náhrada některých členů exekutivy nestranickými odborníky.

Hledání nového ministra zdravotnictví bude testem, zda je tato varianta průchodná. Jsme schopni lidi nesvázané se sociální demokracií najít, jsou takoví lidé ochotni se sociální demokracií spolupracovat? Pokud je nalezneme, bude je sociální demokracie ochotna akceptovat a bude je schopna přijmout smluvní opozice? Radikálnější členové ČSSD se pouštějí na tenký led, experiment může být přerušen dřív, než budou známy jeho výsledky.

Za vozovou hradbou.

Liberecký kongres stmelil stranické řady ODS a usnesl se, že lepší je nic neměnit. Opoziční smlouva se vypovídat nebude, dál se bude usilovat o duhovou koalici. Skutečně? Šéfové KDU-ČSL a Unie svobody dali už v Liberci jasně najevo, že o super G nestojí. Při schvalování rozpočtu pak škodolibě říkali - teď je to na nich, na poslaneckém klubu ODS. Brnkání na nervy pokračuje, každá ze stran čeká, komu prasknou dřív. Občanská demokratická strana ale momentálně hraje časově neomezenou přesilovku. Nemá pravdu premiér, který prohlásil, že neschválení rozpočtu nehrožuje vládu, ale tuto zemi. Naopak, ohrožuje jen a pouze vládu a potažmo sociální demokracii. Ekonomika už zdaleka není přímo závislá na financích státu, ba ani na vládních rozhodnutích. Navíc, kabinet bude v rozpočtovém provizoriu tak jako tak hospodařit podle vlastního, byť neschváleného plánu. Nic mu nebrání, aby revitalizoval podniky, privatizoval a tak dále. Takže jaképak ohrožení země.

Příští rok ovšem nebude jednoduchý a náznaky hospodářského oživení, o nichž tak rád mluví Miloš Zeman, neznamenají, že tato ekonomika je za vodou. Vládu čeká řada klíčových rozhodnutí, pro něž je potřebný široký konsenzus. A tak to cítí i ODS, a proto lpí na vytvoření koalice všech demokratických parlamentních stran. Nadcházející rok bude vnitropoliticky velmi horký. Nebezpečný bude i tím, že konečný verdikt by měla vyslovit Evropská unie. To vše se vládnoucím sečte v dalších volbách. A kdyby přímá odpovědnost padla kromě ČSSD i na ODS, šance čtyřkoalice by mohly nebezpečně vzrůst.

Třikrát a dost.

V sociální demokracii to natolik vře, že třetí neschválení státního rozpočtu - do sněmovny musí vláda nový návrh doručit nejpozději do třiceti dnů - by mohlo stranu politicky úplně rozložit. Pokud její předáci nejsou hluší a slepí, budou muset hledat kompromis, respektive přistoupit na diktát ODS. Co Klausova strana požaduje, je známo. Radikální obměnu vlády a nový volební zákon. To, že se má obměnit i rozpočet, je podružné.

Ostatně požadavek Poslanecké sněmovny, aby vláda do rozpočtu zahrnula ztrátu Konsolidační banky a zároveň snížila výdaje, a tím i deficit, je kontraproduktivní, ba nesmyslný. Ztráta KoB poté, co vyřeší svízelnou situaci České spořitelny a Komerční banky, dosáhne minimálně šedesáti miliard.

Václav Klaus dal v otevřeném dopise Miloši Zemanovi nepokrytě najevo, kdo je momentálně na koni: „Je nejvyšší čas, abyste opustil představu, že Vaše menšinová vláda může dělat většinovou, tedy ryze sociálnědemokratickou politiku, a stejně tak i představu, že hlasovací parlamentní koalice ČSSD, KDU-ČSL a KSČM, ač formálně neexistující, může celkem uspokojivě fungovat v praxi. Sice tomu tak v minulém roce často bylo, k solidnímu vládnutí to však zdaleka nestačilo a nestačí.

ODS zároveň už také oficiálně oznámila, že je ochotna vládě pomoci se schvalováním třetí verze plánu státních financí. „Nejsem rád, že nedošlo k serióznímu jednání o rozpočtu. Ten musí být výsledkem politických jednání. Na schůzce s Milošem Zemanem jsem chtěl například i politickou předdohodu o řízeném rozpočtovém provizoriu. Že by se například vláda zavázala, že nebude každý měsíc čerpat jednu dvanáctinu či dokonce větší podíl z rozpočtu, ale o trochu méně. Dosavadním způsobem se prostě rozpočet zpracovávat nedá, prohlásil Václav Klaus minulý týden ve čtvrtek na Žofínském fóru.

ČSSD je ovšem rozdělena na několik táborů. „Nesmiřitelní jsou dál přesvědčeni, že když kongres občanských demokratů opoziční smlouvu nevypověděl, mohou dál zastávat tvrdá stanoviska a nic na dosavadní politice neměnit. A podle kuloárových informací spoléhají při schvalování rozpočtu spíše na lidovce než na ODS. I kdyby však poslance KDU-ČSL v tomto případě přemluvili a rozpočet schválen byl, další parlamentní praxe by byla neúnosná. Jak by vypadala, už jim Poslanecká sněmovna předvedla. Nejenže ve středu minulý týden neschválila plán státních financí, neprošly ani návrhy zákonů o majetkových přiznáních a registračních pokladnách. A tak by dopadly všechny zákonné předlohy, kterými by se sociální demokracie snažila splnit sliby dané ve volbách.

Úspěšná už těžko bude i taktika drobných ústupových manévrů, kterou vyznává předseda ČSSD. Na Piláta Pontského si už stěží zahraje. K tomu, že Egon Lánský rezignoval, mu skutečně mohl blahopřát jen velvyslanec Evropské unie v České republice Ramirez Cibrián. A kdo ví, zda slova „je to velmi dobrý příklad, jak vážně česká vláda vstup do EU bere nejsou jen diplomacií vybroušenou ironií. Následná fraška s ministrem Davidem, který nakonec podal demisi místo premiérovi hlavě státu, pak diskredituje nikoliv ministra zdravotnictví, ale Miloše Zemana.Podobné počínání by mu ve vlastní straně mohlo zlomit krk. Otázky „skutečně si myslíte, že je Zeman nenahraditelný? napovídají, kam až se ubírají úvahy některých členů předsednictva ČSSD.

Podobnost čistě náhodná.

Poté, co vláda napodruhé neuspěla s rozpočtem z čistě politických důvodů, obnovil se „dialog mezi předsedou Poslanecké sněmovny a prezidentem. Na prohlášení některých poslanců ODS, že mají základní výhrady nejenom k rozpočtu, ale i k vládě, a žádají, aby kabinet menšinový byl nahrazen většinovým, reagoval Václav Havel obratem: „Pokud si někdo myslí o této vládě, že je špatná, tak jí má vyslovit v Parlamentu nedůvěru, roztrhat opoziční smlouvu, kterou s ní podepsal, a vytvořit ústavní situaci umožňující vznik vlády nové, řekl. A co na to Václav Klaus? Předseda ODS naznačil, že výhrady hlavy státu k opoziční smlouvě pramení z toho, že se na její přípravě nepodílel. „Pan prezident zorganizoval jednu opoziční smlouvu v roce 1996, a protože ji spoluorganizoval on, tak s ní byl spokojený. Pokud druhá opoziční smlouva vznikla bez jeho aranžmá, je s ní nespokojený.

Klaus patrně narážel na tehdejší povolební jednání Havla s představiteli ODS, ČSSD, KDU-ČSL a ODA. Rozhovory, jejichž výsledek neměl písemnou podobu, vedly ke vzniku menšinové pravicové koaliční vlády, sociální demokraté obsadili vedoucí funkce ve sněmovně. Předseda ODS tím nepřímo Hradu ovšem připomněl i to, jak tento kabinet dopadl a s čím přispěním.

V září, po prohraných doplňovacích senátních volbách, se v okresech, zejména v pražské ODS, ozvaly hlasy, které po vedení požadovaly přehodnocení politiky, hlavně pak spojenectví s ČSSD.

Tentýž měsíc podepisuje čtyřkoalice svatováclavskou dohodu. KDU-ČSL, Unie svobody, ODA a DEU se zavazují, že budou společně postupovat před parlamentními volbami i po nich. Smyslem smlouvy je podle čelných představitelů dotčených stran nabídnout alternativu schopnou překonat politický marasmus. Předseda ODA naznačuje, že okolo 17. listopadu není vyloučen vznik strany, která by integrovala pravici. Cíl - volební vítězství, a teprve potom uvažovat o možné spolupráci s ODS (EURO 37/1999). O den později prezident prohlašuje, že pokud by měly platit změny ústavy, které vypracovali poslanci ODS a ČSSD, nemohl by úřad vykonávat. 8. října vyzvala ODS sociální demokraty k jednání podle článku deset opoziční smlouvy. Prezident Havel ODS povzbudil, prohlásil, že je příznivcem změny k lepšímu. O týden později navrhl Václav Klaus vytvoření supervelké koalice všech parlamentních demokratických stran. Čtyřkoalice se snažila Klausovi ideu rozmluvit, Hrad ji rovnou označil za nebezpečnou. Na přelomu října a listopadu KDU-ČSL a US začali v Parlamentu sbírat podpisy pro demisi vlády. ODS se nepřipojila. Zopakovala ale nabídku na vytvoření super G a sociální demokraté naznačili, že nejsou úplně proti. Čtyřkoalice naopak začala mluvit o předčasných volbách. 17. listopadu pak vystoupili bývalí studentští vůdci s peticí Děkujeme, odejděte. Následná takzvaná hradecká výzva vše dokonala. A začátkem prosince v tisku po odmlce promluvil bývalý místopředseda ODS Josef Zieleniec: podle něj by nejlepším řešením byla úřednická vláda. Liberecký kongres ODS jednal ve stínu sarajevského syndromu.

Pravá alternativa.

Vznik středopravicové vlády sice v Liberci nabídli ODS jak předseda lidovců Jan Kasal, tak šéf unie Karel Kühnl, leč ujištění, že obě strany jsou připraveny projevit potřebnou odvahu a pevně nést většinovou vládu ODS a stran čtyřkoalice, už vyzněly jako prázdná formalita. Jak dnes dodává místopředseda ODS Petr Nečas: „Pokud není zájem o supervelkou koalici, neexistuje jiné řešení než opoziční smlouva. Reálná analýza ukazuje, že lidovci nejčastěji hlasují s ČSSD a Unie svobody je po odchodu poslankyně Machaté do ČSNS nestabilní - šíří se zprávy, že k témuž se chystají další dva unionisté. Pak už většinu dohromady nedáte.

A dovětek.

Bývalý předseda Unie svobody Jan Ruml se domnívá, že čtyřkoalice se zatím dostatečně neprofilovala jako volba vládnoucí sociální demokracie a opoziční ODS spojených smlouvou. „Čtyřkoalice není alternativou, ke které by se lidé mohli upnout jako ke srozumitelné, nové nabídce jiného způsobu politiky, jiného stylu. Bohužel ta čtyřkoalice, nebo Unie svobody, která je ve čtyřkoalici, zatím trošku přešlapuje na místě, konstatoval Ruml v diskusním pořadu televize Prima Nedělní partie.

Někteří členové ODS, například místopředseda Vlastimil Tlustý, dál živí myšlenku většinové středopravé vlády. Bez ohledu na to je ale jasné, čemu strana dává přednost. Na tahu je sociální demokracie. „Je třeba si přestat namlouvat, že Vaše vláda skvěle vládne a je třeba přestat vydávat dílčí ekonomické úspěchy, způsobené převážně cyklickým oživením, za důkaz Vašeho skvělého vládnutí. Je třeba se pokusit dojednat vládu, která by v kvalitním složení mohla do konce volebního období efektivně plnit tři základní cíle: ekonomický růst, boj s nezaměstnaností a rychlý postup k Evropské unii, vzkázal Klaus. Pokud ČSSD vyhoví, má dosavadní postavení jisté.

Rozpočtové provizorium

Od 1. ledna 2000 bude hospodaření České republiky podléhat režimu rozpočtového provizoria. Směrodatné jsou výdaje, s nimiž vláda počítá v posledním návrhu plánu státních financí, tedy v neschválené druhé verzi, a to až do nabytí účinnosti zákona o státním rozpočtu.

Zákon o rozpočtových pravidlech stanoví, že rozpočtové výdaje a příjmy uskutečněné v době rozpočtového provizoria se zúčtují na schválený státní rozpočet po jeho vyhlášení. Pokud by tedy v lednu příštího roku Poslanecká sněmovna například schválila státní rozpočet s výrazně nižšími výdaji, dostaly by se do problému především rozpočtové organizace. Ministerstvo financí se proto rozhodlo, že pro první měsíce roku 2000 nebude rozepisovat rozpočtové výdaje metodou aritmetického podílu 1/12 návrhu státního rozpočtu na jeden měsíc, ale nižším. Mandatorní výdaje kráceny nebudou, neboť to neumožňuje zákon. Ty ovšem představují více než šedesát procent všech výdajů. Konkrétně lze tedy očekávat, že ministerstvo financí bude po dobu trvání rozpočtového provizoria jen velmi zdrženlivě uvolňovat finanční prostředky na kapitálové výdaje nově zahajovaných investičních akcí. Ministerstvo financí rovněž nebude moci v prvních měsících roku 2000 poskytovat v obvyklé výši finanční zálohy rozpočtům okresních úřadů a obcí. Na počátku roku totiž jako každoročně očekává nižší daňové výnosy.

Rozpočtové provizorium státu zákonitě znamená i rozpočtové provizorium na úrovni okresních úřadů a obcí.

(ha)