Garanční fond pro obchodníky má zpoždění
Pouhé dva dny se na kapitálovém hřišti hraje podle nových not, ale brokerské firmy jsou již zděšeny. Legislativní smršť několika nových novel, upravujících dění na kapitálovém trhu od letošního ledna, se nevyhnula ani zákonu o cenných papírech, ve kterém je však z praktického hlediska řada nesrovnalostí. Především by měl být jako pojistka zcela nově zaveden takzvaný garanční fond pro obchodníky s cennými papíry, ze kterého by se měly hradit pohledávky klientů v případě, že by se některý z brokerů dostal do potíží. Týdeník EURO má však informace, že garanční fond hned tak nebude. Rozčarování nastalo v řadách obchodníků i poté, co vyšlo najevo, že některé jejich činnosti pro klienty, které vykonávali dosud, již nyní mohou provádět jen v případě, že dostanou opětovné povolení Komise pro cenné papíry. A to může nějakou dobu trvat. To se týká především takzvaného asset managementu neboli správy aktiv či provádění devizových operací. Stop pro asset. Především nesrovnalosti kolem asset managementu pálí obchodníky nejvíce. Dostupné informace uvádějí, že se v tomto segmentu spravují peníze v hodnotě 100 až 200 miliard korun. Jen 50 miliard jich leží v penzijních fondech a 80 miliard v pojišťovnách. Spravují je pro ně právě obchodníci s cennými papíry a tato činnost je z nemalé části živí. Ve velkém se asset managementem u nás zabývá asi desítka firem, především bank, jako třeba Commerz Asset Management či Patria Asset Management. Různými způsoby však správu aktiv nabízí téměř každá brokerská firma, i když ani minulý zákon vlastně její definici neznal. Novým paragrafem osm zákona o cenných papírech však vypadlo několik služeb, které mohly brokerské firmy až dosud vykonávat, a mezi nimi především asset management či devizové operace. Budou–li chtít firmy tyto činnosti provádět i nadále, musí zažádat o rozšíření licence Komisi pro cenné papíry. Legislativní faux pais. A zde nastávají největší problémy. Z nepochopitelných důvodů se totiž nakonec do novely nedostala přechodná ustanovení, která by dala brokerům čas na to, aby tyto věci sladili se zákonem. Jinými slovy, od 1. ledna tak výše uvedené činnosti brokeři fakticky nesmějí provádět, protože k tomu nemají oprávnění, a kdyby tak činili, dostali by se do křížku se zákonem. „To je fatální chyba legislativců, říká Martin Fuchs, předseda představenstva Asociace pro kapitálový trh, která sdružuje nejvýznamnější a největší tuzemské makléřské či právnické firmy. Co s tím? „Výklad komise je asi takový: pro současné klienty se bude moci dělat asset i nadále, uzavírání smluv pro nové klienty je však zatím zastaveno, vysvětluje Daniel Brzkovský z firmy SI Asset Management. Je přesvědčen, že to však může vést až k určité paralyzaci této nabízené služby. Stanovisko komise, která firmy dozoruje, potvrzuje i její šéf František Jakub. „Firmy musí co nejrychleji uvést náležitosti do souladu se zákonem, aby nebyli poškozeni klienti. My je prověříme a rozšíříme jim licenci, říká. Domnívá se, že by to nemělo trvat dlouhou dobu. Dobu, po kterou by mělo toto provizorium trvat, je však těžké odhadnout. Paragraf 45 novely zákona o cenných papírech totiž říká, že o povolení poskytovat služby podle nového paragrafu osm může požádat pouze akciová společnost, která má zaknihované akcie. Tyto dvě podmínky však nesplňuje řada brokerských firem, například jedna z největších – Wood & Company – má podobu s. r. o. František Jakub však situaci nevidí nijak černě. „Změna s. r. o. na akciovou společnost či zaknihování akcií ve Středisku cenných papírů není takový problém, tvrdí. Prázdná naděje. Možná další časovaná bomba tiká v garančním fondu pro obchodníky s cennými papíry, který má být nadějí pro klienty v případě nesnází jejich brokera. Zákon určuje, že fond má mít pětičlennou správní radu, kterou jmenuje a odvolává ministr financí. Týdeník EURO má však informace, že ministerstvo financí v tomto směru příliš nespěchá. Konkrétní jména pěti lidí (nejméně dvou z řad brokerů a jednoho z komise), kteří by měli v radě zasednout, nejsou známa. Asociace pro kapitálový trh již navrhla dva své zástupce: Petra Koblice z CA IB Securities a Michala Knappa z Credit Suisse Asset Management. Fond jako právnická osoba musí být také zapsán v obchodním rejstříku, což jistě nějakou dobu potrvá. Ani statut fondu není nikterak připraven. Suma sumárum: jestli fond vznikne v prvním čtvrtletí, budeme rádi. Zákon rovněž říká, že příspěvek do fondu je obchodník povinen zaplatit nejpozději do 31. března následujícího roku. A zde vyvstává další otázka. Je tím myšlen konec března letošního roku, či až následujícího, tedy 2002? V druhém případě by to znamenalo, že fond bude ještě rok a čtvrt prázdný. Ani první termín však není bez otazníků. Co se stane v případě, že se některý z obchodníků dostane do potíží již nyní, třeba hned v lednu či únoru? „Zákon uvádí, že když prostředky fondu nepostačují, poskytne 50 procent peněz stát ve formě návratné finanční výpomoci a druhou polovinu si fond půjčí na úvěr u banky, upozorňuje Martin Fuchs. Bude z čeho platit? Vůbec jasné není ani to, jak se fond vlastně naplní. Zákon uvádí, že roční příspěvek budou platit všichni obchodníci, a to ve výši 0,3 procenta z hodnoty zákaznického majetku. To je majetek brokerské firmy, přijatý od klientů, ze kterého se podle novely odečítají nároky: samotných obchodníků s cennými papíry, institucionálních investorů včetně zahraničních, měst a obcí, státních úřadů, nadnárodních institucí, členů statutárních orgánů obchodníků a jejich blízkých či spřízněných firem. Jinými slovy, 0,3 procenta se budou platit jen z malé části zákaznického majetku brokera a poslouží skutečně jen pro případné potřeby malých fyzických osob. A to se ještě do takzvaného zákaznického majetku nezapočítávají finanční prostředky zákazníka, které jsou již pojištěny. Při všeobecné praxi, že svěřené peníze klientů určené k obchodování neleží přímo u makléřské firmy, ale na pojištěných účtech, se výsledná suma určená pro fond tímto opět tenčí. Kolik peněz do něj by tak nakonec mohlo připlynout, si proto netroufá Martin Fuchs odhadnout. Zákon rovněž říká, že majetek se bude počítat jako aritmetický průměr vykázaný v rozvaze makléřské firmy vždy ke konci posledního dne každého čtvrtletí kalendářního roku. Lze se tedy domnívat, že se brokerské firmy ve snaze ušetřit budou snažit k těmto datům vykazovat majetek co nejmenší. I když výdaje, které budou muset obchodníci do fondu nově vynaložit, nedosáhnou nikterak závratných výšek, povedou ke zvýšení makléřských cen pro zákazníky. Nebude to zřejmě drastické zdražení, ale jistě k němu dojde, neboť brokeři nebudou určitě dodatečné výdaje platit ze svého, ale nechají si je samozřejmě zaplatit právě od klienta.
