Brownova šifra

Jak se dělá bestseller

Kniha, které se prodá pětadvacet milionů výtisků, nepotřebuje další reklamu. Stačí, že se už dva roky (!) drží na vrcholech amerických bestsellerových žebříčků. Vatikán, zdá se, ale dělá nyní všechno pro to, aby se tam udržela i třetí rok. Vlivný janovský arcibiskup kardinál Tarcisio Bertone či vlivná katolická organizace Opus Dei rozpoutali nechtěné marketingové orgie, a jestliže vyzývají věřící, aby Šifru mistra Leonarda (The Da Vinci Code) nekupovali, jen tím pomáhají dalším a dalším reedicím po celém světě. Na místa děje románu pořádají cestovní kanceláře specializované turistické výpravy, Hollywood chystá filmovou adaptaci s Tomem Hanksem v hlavní roli a v některých školách se kniha stala součástí vyučovacích osnov.

Autor knihy Dan Brown, samozřejmě čerstvý milionář, to všechno bohorovně komentuje slovy: „Je to jenom román, nic víc než smyšlená literární fikce.“ O díle samém už bylo leccos napsáno. Shrňme jen, co formou atraktivního thrilleru sděluje: že křesťanský mýtus je postaven na lži, že Ježíš nezemřel na kříži, ale zplodil děti se ženou, o níž Bible hovoří jako o Máří Magdaleně, že potomci těchto dětí dodnes žijí mezi námi a že temné církevní síly (v čele s Opus Dei) se ve snaze tomuto odhalení zabránit neštítí docela nekřesťanských metod.

Zajímavější ale je, jak úspěch pomalu, ale jistě spouští lavinu vydávání literatury specifického žánru: „fiction, která se tváří jako non-fiction“. Metodika je poměrně prostá, Dan Brown to dělá se svými opusy takto: zpracováváním informací, dostupných většinou na internetu, tráví vždy dva až tři roky. Pak vytvoří konstrukci, v níž získané informace účelově podřizuje vymyšlenému ději. Je to efektivní. Poptávka po hře na realitu je očividně obrovská, ostatně i na českém trhu se právě teď objevuje kniha Pravidla čtyř. Román(!) amerických historiků Iana Caldwella a Dustina Thomasona je o pátrání po tajemství starého rukopisu, samá tajemství katedrál, ukrývané dokumenty o násilí a bizarní sexuální choutky. Inspiračním zdrojem knihy byl údajně takzvaný Voynychův rukopis, který císaři Rudolfu II. daroval alchymista Edward Kelley.

Kultura nezávaznosti slaví žně a čtenář, jenž není mdlého rozumu, by se měl mít na pozoru před trojím nebezpečím. Před důvěřováním „historickým“ knihám, před těmi, kdo jim věří, a před těmi, kdo věří, že jim čtenáři věří.