Brožovaná story

Válka o moc dusí vrcholný orgán justice a hrozí Česku ostudou

Ospalé odpoledne, ospalá porada. Je úterý 13. března, dvě hodiny odpoledne, zasedá vedení Nejvyššího soudu České republiky. V zasedačce památkově chráněné funkcionalistické budovy v brněnské Burešově ulici se u oválného stolu houpe na židli místopředseda Jaroslav Bureš a zívá, po jeho pravici „řídí“ debatu dvanácti vedoucích funkcionářů předsedkyně Iva Brožová. Uvozovky jsou na místě. O tom, kdy skončí podnětná diskuse o efektivním využití parkovacích míst před hlavním vchodem a první dáma české justice bude moci formálně zahájit další jednací body, totiž rozhoduje spíše další místopředseda Pavel Kučera po jejím pravoboku. Nevýrazný hlas předsedkyně toku Kučerových praktických poznámek neoponuje. Atmosféra připomíná ze všeho nejvíce klasifikační poradu profesorského sboru jakési střední školy. Kdo by řekl, že mezi přítomnými zuří už řadu měsíců ústavní válka, do níž je zapleten i prezident republiky, jehož portrét dominuje boční stěně místnosti? Že Bureš je jediným místopředsedou soudu v zemi, jemuž není dovoleno soudit? A bizarnost situace už možná brzy nabude ještě větších rozměrů. Jen co Brožová odvrátila svoje loňské odvolání Václavem Klausem, hrozí, že pokud Ústavní soud (ÚS) nevyhoví její stížnosti a nevygumuje Burešovo listopadové jmenování místopředsedou Nejvyššího soudu (NS), dá svému svatému tažení za nezávislost justice nadnárodní rozměr. Chce se obrátit na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.

Ostuda před Evropou.

Stane-li se tak, měla by Česká republika z ostudy kabát. Šestá naše nejvyšší ústavní představitelka by si chtěla stěžovat, že ignorováním jejího odporu ke jmenování Bureše místopředsedou NS nastalo porušení jejího práva na svobodu projevu, které zahrnuje i zastávání názoru bez zasahování státních orgánů. „Šla bych do toho. Tak jako jsem se už obrátila na náš Ústavní soud,“ řekla Brožová odhodlaně týdeníku EURO. Že u brněnského Ústavního soudu letos v únoru s podobně laděnou stížností neuspěla, ji nerozhodilo. (Byla to zatím její jediná prohra. Nad Klausem ve věcech svého působení ve funkci a angažmá místopředsedy Bureše totiž vítězí tři ku jedné a takzvaná kompetenční stížnost má být projednána až někdy koncem jara.) „Pro mě to mělo význam kvůli tomu, že Evropský soud počítá s vyčerpáním prostředků ochrany práv podle vnitrostátního právního řádu. To se stalo. Kompetenčním sporem do evropské roviny ale nedosáhnu,“ uvažuje předsedkyně.
Ohledně Štrasburku si Brožová věří. Precedens podle ní existuje, a to v případě předsedy Nejvyššího správního soudu v Lichtenštejnsku. „Ten se také domáhal ochrany u Evropského soudu s odkazem na porušení práva na svobodu projevu a bylo mu vyhověno,“ usmívá se předsedkyně. Představa, že vleklý kompetenční spor dvou vysokých českých ústavních činitelů bude bavit celou Evropu, je však šílená. To už není jen celkem nepostřehnutelný detail, že Brožová nejezdí už skoro čtyři roky na oficiality pořádané Hradem. Bureš, jehož fungování na NS je ve hře, kroutí hlavou. „Jde-li někomu o obraz justice, měl by se chovat odpovědněji. Nejsem přítelem vyvážení národní ostudy za hranice,“ řekl týdeníku EURO. Připomněl, že pokud jej Ústavní soud ponechá místopředsedou NS, mohl by i on podat žalobu třeba k okresnímu soudu kvůli odstranění překážky bránící mu ve výkonu soudcovské funkce. „Ale já se nerad soudím, rozumní lidé se mají dohodnout,“ dodal.

Nenormální situace.

K rozumu a k rozumnosti však mají poměry na Nejvyšším soudu daleko. „Tady je nenormální situace,“ komentuje stav ve vrcholném orgánu tuzemského soudnictví místopředseda Kučera. Na chodbách soudu to vidět není a v kvalitě rozsudků snad ještě také ne. Letití nepřátelé se zdraví, i Bureš s Brožovou spolu kupodivu - výhradně věcně – komunikují, byť to prý občas také jiskří. Předsedkyně každý rok před Vánocemi obchází všech dvaašedesát soudců a soudkyň Nejvyššího soudu v jejich kancelářích a popřeje jim hezké svátky. Pod unylou fasádou to už ale dlouho vře. Kvůli Brožové i Burešovi. Řada soudců totiž Ivu Brožovou otevřeně nebo kuloárově kritizuje za manažerskou neschopnost, mocenskou zvůli a nízkou odbornou autoritu. Vytýkají jí izolovanost, pasivitu i to, že soud pod jejím vedením nemá v zemi respekt. Za pět let, co je Brožová v předsednickém křesle, proběhlo proti ní na NS několik soudcovských „demonstrací“. „Otakar Motejl (předseda NS v letech 1993 až 1998 - pozn. red.) měl přirozené charisma. Eliška Wagnerová (předsedkyně NS v letech 1998 až 2002 - pozn. red.) to někdy dělala silově, ale lidé jí poslechli. Doktorka Brožová se svými povahovými vlastnostmi těžko prosazuje, ale s tím musela při nástupu do takovéto funkce počítat,“ konstatuje pamětník Kučera, který je na NS už od roku 1991.
Lze říct, že loňský návrat Bureše na NS (do roku 1999 byl předsedou občanskoprávního kolegia), kde ho Brožová trpí jen v kuriózní funkci druhého nesoudícího místopředsedy, sbor soudců v postoji vůči své téměř neodvolatelné předsedkyni ještě více sjednotil. Nástup po půlročním zotavování z jarní autonehody tak byl pro Brožovou studenou sprchou. Za vydání souhlasu s přidělením Bureše k NS se koncem loňského roku přimluvila pětičlenná soudcovská rada (při dvou absencích). V prosinci totéž Brožové doporučilo drtivou většinou občanskoprávní a obchodní kolegium a velkou většinou i kolegium trestní. Předseda soudcovské rady Jan Bláha, který dosud vůči Brožové vystupoval spíše vstřícně, týdeníku EURO řekl, že pokud Ústavní soud ponechá Bureše místopředsedou, začne rada působit na předsedkyni, aby jej zařadila do senátu a mohl i soudit. „Nedovedu si představit, že by tady nadále přetrvával nedobrý schizofrenní stav,“ zdůraznil.

Sama proti všem.

Do izolace se Brožová dostala i na plénu soudu, které loni v prosinci velkou většinou hlasů rozhodlo o sloučení obchodního kolegia s občanskoprávním. „Hlasovala jsem proti, protože jsem to v podmínkách tržního hospodářství nevnímala jako dobrý signál vůči podnikatelskému prostředí. Samostatné obchodní kolegium totiž lépe odráželo význam obchodního práva pro fungující tržní hospodářství,“ vysvětluje Brožová. Přitom obchodní úsek měl do té doby jen devět soudců a sloučením se zvětšil manévrovací prostor pro hrozivý přírůstek nových kauz, jimiž je speciálně civilní úsek zahlcen. Zatímco v tomto případě se musela Brožová názoru soudců přizpůsobit, často se během jejího předsednictví v důležitých věcech stávalo, že si jako monarcha prosadila svou. I mlčky.
Takový už byl samotný nástup Ivy Brožové na NS v roce 2000 z Ústavního soudu - rovnou do funkce předsedkyně občanskoprávního kolegia po odcházejícím Jaroslavu Burešovi. Mimochodem, dodnes je jedinou ústavní soudkyní, která prestižní talár pověsila na hřebík uprostřed desetiletého funkčního období. Její tehdejší kamarádka a předsedkyně NS Eliška Wagnerová se odmítla týdeníku EURO k přestupu Brožové vyjádřit, protože se jako místopředsedkyně ÚS bude zanedlouho zabývat její kompetenční žalobou. Soudci však vzpomínají. V kolegiu prý její nástup způsobil zděšení. Čekalo se totiž jmenování někoho zevnitř a za favorita byl považováni buď soudce Ljubomír Drápal, nebo dnešní ústavní soudce Vladimír Kůrka. Dodnes jsou někteří členové kolegia ochotni vyprávět groteskní historky o tom, jak Brožová přebírala vedení kolegia. „Bylo trapné a směšné, že předsedkyně kolegium neřídila, ale dala se řídit kolegy. Navíc svou zlou situaci vůbec nechápala,“ říká jeden z nich. Když ji prezident Václav Havel o dva roky později jmenoval na přímluvu Wagnerové a proti vůli tehdejšího ministra spravedlnosti Bureše předsedkyní, bylo to pro ni svým způsobem vysvobození. Přestala pravidelně navštěvovat kolegium (pro srovnání: Bureš tam dnes, aniž by byl členem, chodí z právnického zájmu dobrovolně) a „ukryla se“ na sekretariátu. „Vidím ji v reálu tak často jako v televizi,“ řekl týdeníku EURO o svém řídkém kontaktu s předsedkyní například soudce civilního kolegia Petr Vojtek, zjevně i s narážkou na programovou nechuť Brožové vystupovat v médiích. Soudkyně Danuše Novotná je stejně jako někteří její kolegové přesvědčena, že Brožová některé ze soudců NS ani nezná jménem. Například prý při jednom z posledních zasedání pléna musela předsedkyni napovídat jména některých kolegů asistentka. „Pokud jste tuto informaci slyšel, pak musím připustit, že to tak bude,“ uvedl místopředseda Kučera. „Ale problém je spíše v něčem jiném. Já mohu jít za většinou soudců jako za kolegy a říci jim: ,Chtělo by to to, nebo ono.‘ Tohle prostě předsedkyně neumí, to neudělá,“ dodal. Šéf trestního kolegia Stanislav Rizman by uvítal, kdyby Nejvyšší soud měl rozpočtovou samostatnost. „Tu nám ale nikdo sám nedá, s tím nepřijde ministr spravedlnosti. Předsedkyně si myslí, že být ve vědomé izolaci vůči politikům je správné, ale zapomíná, že jako manažer musí působit i na tomto poli,“ říká.

Bureš se vrací.

Je-li vztah mezi Brožovou a Burešem kritický, spolupráce Brožové a Kučery je členitější. Brožová ji vidí optimisticky. „Nevím, že by někdy v minulosti měl nějakou tendenci mně něco konkrétního vytknout. Samozřejmě že jsem se teď snažila si s doktorem Kučerou některé věci ujasnit. Na něco opravdu rozdílný názor máme, ale co je na tom? Proč v demokracii, jejímž pojmovým znakem je názorová pluralita, vykládat názorové rozdíly negativně?“ diví se. Kučera věci vidí jinak. Pětileté soužití podle něj není snadné zhodnotit, protože mělo různé fáze. „Musím přiznat, že rok 2002, první rok působení doktorky Brožové ve funkci předsedkyně, bylo pro mne i pro většinu soudců šťastné, idylické období,“ tvrdí. Důvodem byla „úleva“ po odchodu náročné a aktivní Wagnerové (její přátelství s Brožovou ztroskotalo údajně na tom, že si nová šéfka NS nenechala oproti očekávání mluvit do rozhodování). „Zlomovým byl rok 2003, kdy se poprvé objevily kuloárové zvěsti o možném návratu Jaroslava Bureše na Nejvyšší soud coby řadového soudce.“ Od té doby podle Kučery začala Brožová jednat jakoby ve stavu permanentního ohrožení. „Možná si to neuvědomuje, ale úplně změnila své chování. A vším, často i zbytečnými maličkostmi se snažila dokazovat, že na funkci má, že je prostě jediná ředitelka,“ líčí místopředseda. Z hlediska zákonů je totiž předseda NS vybaven pravomocemi téměř neomezenými, zatímco místopředseda téměř žádnými (historicky jde o dědictví systému federálního Nejvyššího soudu, kde národnost předsedy měla povinnou kompenzaci v osobě místopředsedy - u všech ostatních soudů jsou dnes místopředsedové zároveň šéfy odborných kolegií). „Není pravda, že bych jí nikdy nic nevytkl, ale někdy se mi to zdálo zbytečné. Třeba jsem jí něco říkal a ona odpověděla, že nemá ráda hodnocení. Někdy si dokonce dávala ruce na uši, že to nechce slyšet.“ Naposledy se prý Kučera pokusil debatovat s Brožovou před dvěma týdny na téma zařazení Bureše. „Musel jsem si zase vyslechnout přednášku o jeho politické mobilitě. A proto jsem si řekl, že s ní o tom už nikdy nebudu mluvit, že to nestojí za to,“ mává rukou místopředseda. Přesto se spolupráce s Brožovou nezříká. „Vždyť já s ní vlastně komunikuji nejvíce. Aby Nejvyšší soud vůbec nějak fungoval, osobní spory musejí jít stranou. Třeba v otázkách legislativních změn nebo personálního posílení se na podporu mou, ale myslím, že i doktora Bureše, může spolehnout. Nejsme tam přece od toho, abychom jí - pokud jde o výkon soudnictví - podráželi nohy,“ zdůraznil. V březnu 2004 vypukla proti Brožové otevřená vzpoura. Čtyři z pěti členů soudcovské rady (předseda Mojmír Putna a soudci Danuše Novotná, Hana Müllerová a František Púry) rezignovali na protest proti tomu, že předsedkyně opakovaně ignorovala doporučení poradního orgánu v personální oblasti. Brožová tak třeba přijala na NS bez obvyklé zkušební stáže bývalého ústavního soudce a svého exkolegu Vladimíra Jurku (vyjádření pro týdeník EURO ke sporům na NS odmítl) nebo vzala na stáž málo zkušenou soudkyni z okresního soudu. Poslední kapkou byl už tehdy nesouhlas s nástupem Bureše v říjnu 2003. Celkem šlo o přidělení šesti lidí a ani v jednom případě Brožová odlišnému názoru rady neustoupila. „Naše činnost byla naprosto zbytečná,“ vysvětluje týdeníku EURO Putna, mimo jiné dávný spolužák Brožové z právnické fakulty. Přesto je Putna snad jejím netvrdším kritikem. „Žije v představě, že je tady šedesát lidí, kteří jí nemají do čeho mluvit. To je to, co mě irituje. To prolíná vším. A je to i důvod, proč ona tady nikdy nezapadla do kolektivu. Nechci jí přisuzovat nic zlého, ale myslím, že u ní je to už skutečně nemoc, kdy žije ve svém uzavřeném světě. Je myšlením taková jinačí. Její pocit mesiášství může být pěkný, ale musí obsahovat sebereflexi. Tu nemá. Přece lze říct: Když myslíte, že to jiný bude dělat lépe, ať to dělá, a je to. Ale toto lpění na postu je hrozné,“ myslí si Putna.

Nová rada nad zlato.

Jenže už v květnu 2004 měl Nejvyšší soud novou soudcovskou radu (funguje dodnes). Hrozba, že soud zůstane bez zákonem předepsaného orgánu, motivovala předsedkyni hledat pomoc u lidí, kteří jí zůstali „věrní“. Radu v čele se soudcem Janem Bláhou zvolilo plénum za účasti zhruba dvou třetin soudcovského sboru, ze staré rady „přestoupil“ jen Zdeněk Des. „Bylo to pro mě tehdy velkým zklamáním, protože jsem si nedovedl představit, že po rezignaci bývalé rady přijde někdo z kolegů a řekne, že to vezme za ně,“ vzpomíná soudce Petr Vojtek. Podle něj chtěl být doktor Bláha po příchodu Bureše na NS mostem mezi ním a Brožovou, ale stal se spíše hromosvodem. Soudkyně Danuše Novotná si myslí, že Brožová nové radě záměrně nepředkládala k vyjádření nic kontroverzního, aby znovu nevypukl konflikt. Přesto padla kosa na kámen, když i nová rada loni doporučila předsedkyni přidělit k soudu Bureše. Ta výzvu opět oslyšela a Bureše vyřadila z rozvrhu práce na rok 2007. „To je neštěstí, že předseda soudu rozhoduje o rozvrhu práce absolutně sám,“ rozčiluje se soudce Jiří Pácal z trestního kolegia. Ačkoli podle Bláhy se Brožová vždycky snažila o komunikaci se soudcovskou radou, mnozí soudci mluví o její kabinetní politice. Nevzdala se jí zřejmě dodnes. Na NS koluje informace o dva týdny starém incidentu: předseda občanskoprávního a obchodního kolegia František Ištvánek jí prý společně s Burešem důrazně vytkli, že za jejich zády a kuloárově chystá změny ve vedení některých senátů. A Brožová se proti nařčení údajně ani neohradila. Zajímavé je, že Ištvánka dosud soudcovské mínění na NS řadilo spíše mezi opory předsedkyně, protože jej svého času na soud přivedla.
Jestliže na Nejvyšším soudu dnes není problém najít hovorné „antibrožovce“ nebo „burešovce“, o „brožovce“ je nouze. Pověst obránců stylu a osobnosti současné předsedkyně mají především soudci Vladimír Jurka a Eduard Teschler, předseda jednoho ze sedmi trestních senátů a někdejší spolužák Brožové. Ani Teschler však nemluví o Brožové jako o ideální řídící pracovnici. „Měla by více komunikovat se soudci,“ připouští a obecně zdůrazňuje, že šéfem NS by měla být silná osobnost, schopná zajistit hladké fungování soudu a zviditelňovat jej na veřejnosti. „Podle doktora Bureše jsme zapomenutým soudem v Brně, který soudci příliš neberou vážně. S tím nesouhlasím,“ ohrazuje se však Teschler. „Paní doktorka Brožová je především předsedkyní NS, a to považuji za nezpochybnitelné. A pokud jde o její řídící schopnost, dívám se na to prizmatem soudce trestního kolegia. Je třeba si uvědomit, že toto kolegium funguje. V tomto směru nemám proti vedení NS výhrad,“ tvrdí. O erudici Bureše nepochybuje, za problematické však považuje jeho konexe do politiky.

Nevědí, čí jsou.

Trefně vyjádřil poměr sil mezi „antibrožovci“ a „brožovci“ na Nejvyšším soudě soudce Vojtek. „Drtivá většina soudců je přesvědčena, že doktorka Brožová na svou funkci nestačí, ale už jen část si myslí, že by se to mělo nějak řešit a pouze menšina je pro nějaké razantnější kroky,“ myslí si. Podle Putny je mnoho soudců pohodlných a poměry za Brožové jim vlastně vyhovují. „Proč já jsem rebel a jiní ne?“ ptá se trpce. „Na zasedáních řada kolegů mlčí, kuloárově mi však zcela upřímně řeknou, že NS nefunguje, jak má, ale že je to věc vedení! Myslím, že je mou povinností se i jako pouhý střípeček v mozaice snažit, aby se to změnilo,“ zdůrazňuje někdejší předseda soudcovské rady. Místopředseda Kučera má za to, že se Bureše jako případného předsedy NS někteří soudci bojí i kvůli jeho vyhlášené náročnosti. A Bureš skutečně překypuje aktivitami, ačkoli je pouze členem takzvaného evidenčního senátu a věnuje se zpřístupňování judikatury a informačním technologiím. „Lidem, kteří preferují svůj klid, se za vedení Brožové nežije špatně. Jiný pohled však mají ti, kterým záleží na postavení, pověsti a významu soudu, a jsou ochotni tomu obětovat i osobní pohodlí,“ konstatuje Kučera. Pokud bychom dle něj současnou situaci na NS vypreparovali pouze do rovnice Brožová, nebo Bureš, existuje dost velká skupina soudců, která neví, „čí je“.
V pracovně předsedkyně Brožové se podle svědků svítívá často dlouho do noci. Zlé jazyky na soudu to nepřičítají její pracovitosti, ale pomalosti (kromě řídící práce soudí minimálně, jako členka restitučního senátu civilního kolegia zasedá bez přidělení jen u každé desáté kauzy). Tak či onak, světlo mrkající z konce tunelu jménem rozkol na Nejvyšším soudu to není. Ať rozhodne Ústavní soud o kompetenční stížnosti jakkoli, samo o sobě to klid do vrcholného orgánu české justice nevnese. Zruší-li ÚS jmenování Bureše místopředsedou, o čemž Iva Brožová téměř nepochybuje, vrátí se poměry na NS do kolejí před loňským únorem, což řešení tamních problematických poměrů jen oddálí. Mandát Brožové, ohraničený věkem, vyprší v roce 2021. Zůstane-li Bureš místopředsedou, je to také jen předehra dalších kroků. Atmosféru napětí okoření nejen třaskavá „evropská žaloba“ Brožové, ale zřejmě i Burešova snaha vydupat si možnost soudit a hlavně další polarizace táborů na NS. Na dlouhá léta žádná hezká vyhlídka.

Řekli o Brožové a o Burešovi: Je důležité, aby Nejvyšší soud měl v čele výraznou osobnost. Jeho autorita jako by nyní upadala. Nevěřím, co se říká, že se NS prosadí jen kvalitou svých rozhodnutí, protože žijeme v mediálním světě. Doktorka Brožová se právě pro svůj pasivní postoj vně soudu k jeho řízení nehodí. A její spor s doktorem Burešem snižuje autoritu soudu. (Stanislav Rizman, předseda trestního kolegia NS) Ona se nevyjadřuje k zásadním otázkám justice. Předseda NS by však měl být nejen manažerem uvnitř soudu, ale i osobností justice navenek. Je povinen - což se tady dělo naposledy za Motejla - se vyjadřovat k zásadním otázkám, které hýbou justicí a veřejností. (Jiří Pácal, soudce NS) Brožovou nikdo nezná, nebýt toho, že se soudí o vlastní odvolání. Jinak nikdy nevystoupila, že by hájila zájmy soudců. Když ministr Němec odvolával předsedkyni soudu na Praze-západ, proč se neozvala tehdy? Nikdo by jí dnes nemohl podezírat, že hájí svůj flek. (Mojmír Putna, soudce NS) Doktora Bureše vidím jako jednoho z našich největších odborníků na občanské právo a výborného soudce, který sem patří. Jestli patří do funkce místopředsedy, to je otázka právě pro ty jeho konexe v politice. (Eduard Teschler, soudce NS) Naše představy, které se odvíjely od odvolacího aktu prezidenta z února 2006, vzaly definitivně za své. Stav, který tu teď je, je stavem přežívání. Dovolujeme si luxus, aby tak brilantní soudce, jakým je doktor Bureš, nesoudil. (Danuše Novotná, soudkyně NS) Doktorka Brožová to všemi svými vyjádřeními tlačí do polohy svaté obhajoby nezávislosti justice, a že doktor Bureš je protipól. Ale on má, myslím, nezávislost justice na zřeteli také, jenom o tom nemluví a považuje to za samozřejmost. (Petr Vojtek, soudce NS) Řeknu to jednoduše. Jsem předsedou soudcovské rady a ta je poradním orgánem paní předsedkyně podle zákona. Takže ode mne nečekejte nějakou kritiku ve vztahu k ní. (Jan Bláha, předseda soudcovské rady NS) Předseda NS nemusí být vždy ve shodě s místopředsedou, ale ještě jsem neslyšel, že by se spolu soudili. A chce-li předsedkyně žalovat stát v zahraničí? To už je absurdní. (Pavel Kučera, místopředseda NS) K rezignaci se můžeme vyzývat navzájem. To je národní sport. Já jsem žádné žaloby dosud nepodával, ale rozhodně je podat mohu. (Jaroslav Bureš, místopředseda NS) Myslíte si, že je v pořádku, když hlava státu povýší do čela NS člověka, o kterém dobře ví, že zpochybňuji jeho nezávislost a že vedu spor o neústavnost jeho přidělení? Když nečeká na výsledek sporu u Ústavního soudu a jmenuje ho místopředsedou? Propojenost doktora Bureše s exekutivou se mi stává stále více jednoznačnou. (Iva Brožová, předsedkyně NS) Jak se soudila a soudí Iva Brožová 1. Ústavní stížnost proti odvolání prezidentem republiky z funkce předsedkyně NS. Podána v únoru 2006, plénum ÚS ji vyhovělo v červenci 2007, když zrušilo pasáž zákona o soudech a soudcích, podle které Václav Klaus Brožovou odvolal. 2. Ke druhé části zmíněné stížnosti patřilo rozhodování ÚS, bylo-li Klausovo odvolání Brožové z února 2006 platné. V září 2006 ÚS rozhodnutí prezidenta republiky zrušil. 3. Stížnost kvůli přidělení Jaroslava Bureše jako řadového soudce k Nejvyššímu soudu. Podána v březnu 2006, ÚS jí vyhověl v prosinci 2006, když anuloval Burešovo přidělení. Bureš tak zůstal čerstvě jmenovaným (prezidentem v listopadu 2006) místopředsedou NS, aniž by však směl soudit. 4. Ústavní stížnost proti jmenování Jaroslava Bureše místopředsedou NS, podle níž rozhodnutí prezidenta Klause poškodilo politická práva a právo na svobodu projevu. Podána v listopadu 2006, zamítnuta ÚS v únoru 2007. 5. Kompetenční žaloba Ústavnímu soudu, měl-li prezident právo jmenovat druhého místopředsedu NS bez souhlasu předsedkyně. Očekává se, že plénum ÚS ji projedná v nejbližších měsících. 6. Správní žaloba u Nejvyššího správního soudu. 7. Žaloba k Evropskému soudu pro lidská práva?