Evropská komise chce svoji reformou vinařství především zvýšit konkurenceschopnost oboru. Je ovšem pravděpodobné, že návrh povede spíše ke značné ztrátě identity většiny evropských vín, i těch z tradičních zemí. V mnoha případech by bylo totiž výsledným produktem vinařů jakési obecně označené, obecně chutnající a obecně voňavé unijní eurovíno - protože by se to prostě vyplatilo.
Evropská komise chce svoji reformou vinařství především zvýšit konkurenceschopnost oboru. Je ovšem pravděpodobné, že návrh povede spíše ke značné ztrátě identity většiny evropských vín, i těch z tradičních zemí.
V mnoha případech by bylo totiž výsledným produktem vinařů jakési obecně označené, obecně chutnající a obecně voňavé unijní eurovíno - protože by se to prostě vyplatilo.
Jak se to může stát?
Jednak kvůli takzvanému zjednodušenému označování vín, které má přebírat standardy světové organizace vinařů, jinými slovy neakceptovat historicky vytvářené kategorizace a názvosloví vín v té které evropské zemi. Sice by taková cesta globálně srovnala povinné nápisy na etiketách vín na celé planetě, orientace spotřebitele by ale dostala poněkud na frak. To by demotivovalo producenty opravdu kvalitních výrobků, protože by je spotřebitel nepoznal.
Druhé nebezpečí je ještě závažnější. Jde o přislazování a přikyselování vín. Momentální podoba reformy počítá s tím, že doslazovat se nesmí a přikyselovat smí. To je mimo jiné diskriminační pro všechny evropské země od středu kontinentu na sever. Druhá varianta, kterou hájí naši vinaři i ministerstvo zemědělství, totiž aby se smělo přikyselovat i přislazovat, ovšem také žádné terno není. V podstatě to znamená otevření prostoru pro ona unifikovaná eurovína, neboť sladkou produkci z jižních zemí bude možné chuťově modifikovat středoevropsky a pěkně podle vkusu, například českého konzumenta, umístit na náš trh.
S přislazováním je to složitější, středo a severoevropská produkce je kvůli horším klimatickým podmínkám pro pěstování vinné révy dražší a kyselejší, takže i kdyby se přisladila, cenovou konkurenci jižním zemím neudělá. Nemožnost přislazovat také znamená zdražení již tak dražší „středoseverní“ produkce. Každopádně je přislazování i přikyselování cestou jak od sebe konkrétní produkci neodlišit - a to je systémově špatně.
Skutečně čistým řešením je tak zakázat obojí a chuť vína nechat zcela přirozenou. Jedině tím lze podporovat identitu vinařské produkce jakékoli evropské země, ale dokonce jednotlivých regionů, ba i konkrétních lokalit.
Vinaři budou vyrábět jakési obecně označené a obecně chutnající víno.
