ODVODY V EU Snaha Evropské komise o harmonizaci firemních daní připomíná vystoupení toreadora, který do arény vstupuje se zavázanýma očima. Minimálně sedm členských států ho přitom nehodlá nechat odejít po svých.
ODVODY V EU Snaha Evropské komise o harmonizaci firemních daní připomíná vystoupení toreadora, který do arény vstupuje se zavázanýma očima. Minimálně sedm členských států ho přitom nehodlá nechat odejít po svých.
Občasné snahy Bruselu zasahovat do národních daňových politik patří k těm vůbec nejproblematičtějším. Drtivá většina států totiž považuje tuto oblast za čistě vnitřní záležitost a na unijní aktivity tak reaguje stručným „ruce pryč“. Nejinak je tomu i u čerstvě zveřejněného seznamu kroků, které údajně zbývá uskutečnit před zavedením jednotného firemního daňového základu (CCCTB), společného pro celou Evropskou unii.
Cíle návrhu přitom vypadají velmi dobře. Nahrazení 27 různých systémů pro výpočet zdanitelných příjmů jedním jediným by značně usnadnilo přeshraniční podnikání firem, a snížilo tak jejich náklady na výpočet a zpracování daní. Zároveň by měla každé vládě zůstat pravomoc stanovit si výši daňové sazby podle vlastní úvahy, čímž se Brusel snaží zahnat časté obavy ze snahy o celkovou harmonizaci této oblasti. Jenže skepse přetrvává. A nesnižuje ji ani fakt, že by účast na CCCTB měla být dobrovolná, s možností firem nadále používat stávající systém.
„Návrh není tak neškodné, rozumné a logické technické přizpůsobení, jak se nám někteří lidé snaží namluvit,“ tvrdě se proti návrhu ohrazuje například irský premiér Bertie Ahern. „Chápeme jej jako ještě něco víc než trojského koně harmonizace firemních daňových sazeb, a to je důvod, proč jej rezolutně odmítneme,“ dodává.
EL DORADO PRO DAŇOVÉ PORADCE
Hlavním unijním argumentem ve prospěch návrhu jsou vysoké náklady na výpočet a administrativu daní, které s sebou podnikání v zahraničí nese. I podnikatel zvyklý na brodění se v desítkách odpočitatelných položek českého daňového systému pravděpodobně nevěřícně zamrká při snaze zorientovat se v daních třeba ve Francii, kde je podobných výjimek takřka šest set. A ve větší či menší míře panuje podobný zmatek ve většině evropských zemí. Podle výpočtů Evropské komise je právě toto jednou ze zásadních příčin, proč 97 procent firem působí pouze na národní úrovni. Zatímco pro velké korporace totiž v těchto případech náklady na daňové poradce představují únosné desetinky procenta zisku, u menších a středních firem se může tato suma vyšplhat až na smrtící desítky procent.
„V určité míře by to jistě pomohlo firmám působícím ve více státech zároveň. Ušetřily by náklady na zjišťování legislativy jednotlivých zemí, odpadlo by jim vypracování několika daňových přiznání, sjednotil by se daňový základ každé dceřiné společnosti a tak dále. Jenže to vše se dotkne primárně velkých nadnárodních firem, třeba drobného živnostníka už podstatně méně,“ odhaduje přínos návrhu Jan Jedlička, který má v České spořitelně na starosti unijní problematiku.
DOBRÝ NÁVRH VE ŠPATNÝ ČAS
V praxi by měl jednotný základ daně vypadat podobně, jako je tomu u našich slovenských sousedů. „Neřeknu vám, že Evropská komise je připravena přijmout slovenský daňový základ, ale náš návrh ho velmi pravděpodobně rozpracuje a bude mu velmi podobný,“ oceňoval už loni jednoduchost, přehlednost a malé množství výjimek u tamního modelu eurokomisař pro daňové záležitosti László Kovács. I zde však mohou vzniknout obtíže.
„Odpočitatelné položky jsou jedním ze základních nástrojů, jímž vlády vyjadřují své preference a tvoří fiskální politiku. Například úlevami na ekologické technologie nebo na výzkum a vývoj,“ staví vedle očekávaných přínosů i možná negativa Jedlička. Podle jeho slov tak jednotlivé subjekty stimulují třeba právě k větší aktivitě v inovacích. „Jenže evropské země ve svých preferencích rozhodně ještě nejsou jednotné. Už proto považuji celý návrh za sice v podstatě dobrý, jenže velmi předčasný,“ dodává.
Navíc odstraňování těchto výjimek s sebou nese i problémy politického rázu. „Sám návrh je velmi přitažlivý a zdůvodnění logické. Problém je ale v jeho realizaci. Jak by celá soustava vypadala? Nezamotala by se vzhledem k půtkám národních představitelů v Unii tak, že by výsledek situaci naopak zkomplikoval?“ obává se předseda Unie malých a středních podniků David Šeich. „Systém daní je potřeba spíše zjednodušit, harmonizace tisíců národních výjimek do jednotného návrhu by naopak mohla přinést zkázu,“ dodává. Vyjadřuje tím reálnou obavu, že aby jednotlivé státy s návrhem souhlasily, musel by zahrnovat řadu výjimek z každé země a jeho přínos by se tím vlastně vytratil.
DAŇOVÁ NEZÁVISLOST NADE VŠE
Nicméně kamenem, který asi stáhne celý návrh ke dnu, budou s největší pravděpodobností obavy jednotlivých států ze skrytých dopadů této iniciativy. Je totiž považována za jakýsi předstupeň pro konečné sjednocování daňových sazeb. „Ten návrh sice s úplnou harmonizací daní nepočítá, jenže když už budou stejná pravidla pro základ daně, může to být vnímáno tak, že už je jednoduché doplnit i společnou sazbu,“ shrnuje převažující mínění Jedlička.
Tato obava přitom není ani zdaleka lichá. Za původním šest let starým návrhem totiž můžeme najít silný vliv Německa a Francie. Obě země dlouhodobě protestují proti údajnému daňovému dumpingu firem ze zemí s nižšími sazbami a součástí návrhu proto bylo i ustavení minimální daně. A i když tato klauzule už byla dávno vyškrtnuta, obavy přetrvávají dodnes.
„Pro nás je nepřijatelná možnost, že by návrh vedl ke sjednocování daní. Daňovou konkurenci vnímáme jako velmi důležitou a pro Evropu prospěšnou, rozhodně se jí nemíníme vzdát,“ prohlašuje předseda Hospodářské komory Jaromír Drábek. „Jedině s nezávislými daňovými sazbami budeme moci aktuálně reagovat na naše potřeby a nebudeme závislí na nějaké zprůměrované politice, která má rádoby vyhovovat všem, ale nakonec se nehodí nikomu,“ jde ještě dále Šeich. A jasnou představu o aktivitě Evropské komise má i Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy ČR: „Výchozím principem návrhu by měla být zdravá a poctivá daňová soutěž a odstranění daňových překážek v obchodě spíše než unifikovaný daňový model.“ Přes opakovaná ujišťování o opaku tedy Brusel skeptiky o absenci jakýchkoliv postranních úmyslů zjevně nepřesvědčil.
JEN KRÁTKODOBÝ ZISK Pochopitelně jednou z nejzajímavějších otázek je to, jak by se návrh odrazil na pozici České republiky. Tuzemská firemní daň ve výši 24 procent patří v zásadě k evropskému průměru, ovlivňuje ji však velké množství odpočitatelných položek. Efektivní a tedy reálné zdanění firem se proto v Česku pohybuje zhruba na 19 procentech. Pro srovnání, německé daně jsou jen o jeden procentní bod vyšší, nicméně s daleko menším množstvím odpočitatelných položek. Pokud by byly odstraněny, byla by výše zdanění v obou zemích prakticky shodná. A i v případě, že by česká vláda chybějící odpočitatelné položky kompenzovala snížením daňové sazby, nelze dopady těchto kroků jednoznačně odhadnout. „Pochopitelně ve srovnání se západními zeměmi, jimž jakoby konkurujeme v získávání investic, jsou naše daně nižší. Na druhou stranu, vstupují a budou vstupovat země spíše chudší a levnější. Rumunskem a Bulharskem už to začalo, očekávat můžeme Chorvatsko, případně Turecko, Srbsko a tak dále. Takže ta situace se bude stále měnit a snažit se hrát na naši současnou výhodu nemusí být do budoucna prozíravým tahem,“ soudí Jedlička. Nejlepším řešením je podle něj proto raději zůstat u stávajícího zažitého systému. MALÉ ŠANCE NA ÚSPĚCH Ve výsledku jsou šance návrhu velmi nejisté. Tvrdě se proti chtějí postavit hlavně země, které mají nízké daňové sazby a obávají se, že by návrh mohl vést k zavádění nějaké společné minimální daně. Ostré „ne“ tak zazní z Irska, pravděpodobně z Velké Británie, většiny nových členských zemí a nejspíše i z Česka. Zajímavé je, že mezi dvanácti státy, které iniciativu podporují, najdeme i Rumunsko a Bulharsko. Další spornou otázkou také je, jak by se k realizaci návrhu postavily státy s vysokou sazbou daně. Po odstranění odpočitatelných položek by totiž bylo velmi jednoduché porovnat daňovou zátěž v celé Evropské unii, jejich přirozenou reakcí by tak mohl být tlak právě na zavedení nějaké minimální sazby. S největší pravděpodobností si tak tento z principu užitečný návrh bude muset na svou pravou chvíli teprve počkat. HARMONOGRAM DALŠÍHO POSTUPU - 5. června proběhne na setkání ministrů financí jednotlivých zemí diskuze o CCCTB - v první polovině roku 2008 hodlá Evropská komise představit legislativní návrh na vytvoření jednotného firemního daňového základu - podle odhadů komisaře Laszló Kovácse by CCCTB neměl vstoupit v platnosti dříve než v roce 2010 PŘEDPOKLÁDANÉ VÝHODY JEDNOTNÉHO ZÁKLADU DANĚ
- odstranění bariér vytvořených různými vnitrostátními daňovými systémy
- jednodušší administrativa a nižší byrokratická zátěž a náklady na dosažení shody
- vytvoření společných podmínek rovného zacházení pro firmy se sídlem v různých zemích
- odstranění problémů s dvojím zdaněním a daňovými úniky
- zvýšení atraktivity pro investory ze zemí mimo Unii
