Liberalizace trhu s plynemEvropská komise není spokojená s tím, jak probíhá otevírání trhu s plynem Její energetická se kce už oznámila, že celkem dvaceti z pětadvaceti zemí rozšířené unie pošle v brzké době takzvaný vytýkací dopis.
Liberalizace trhu s plynem
Evropská komise není spokojená s tím, jak probíhá otevírání trhu s plynem Její energetická se kce už oznámila, že celkem dvaceti z pětadvaceti zemí rozšířené unie pošle v brzké době takzvaný vytýkací dopis. Jednotlivé státy v něm upozorní, že neplní Směrnici 2003/55/EC. Podle této závazné směrnice by měl být ve většině zemí unie plynárenský trh otevřený mnohem víc, než tomu ve skutečnosti je. Směrnice říká, že by už letos měli všichni zákazníci kromě domácností mít možnost, aby si z konkurenčních nabídek vybrali svého dodavatele plynu. Od roku 2007 by pak tuto možnost měly mít i domácnosti.
V řadě zemí včetně České republiky se s otevíráním trhu ještě ani nezačalo. Česká republika zatím nic nezmeškala, protože má výjimku. V rámci předvstupních rozhovorů si dojednala, že s liberalizací začne až v příštím roce. Trh neotevře naráz pro všechny firemní zákazníky, ale v prvním roce jen pro největší, hlavně průmyslové odběratele plynu. Další firmy a organizace se připojí o rok později. Od roku 2007 si mají na českém trhu vybírat z konkurenčních nabídek všichni zákazníci, včetně domácností.
Představitelé České plynárenské unie (ČPU) jsou přesvědčení, že se naše země rovněž výhradám ze strany Bruselu nevyhne. „Předpokládáme, že nám sdělí, že česká legislativa není úplně v souladu se směrnicí“ “ říká ředitelka ČPU Marta Ptáčková.
Podobnou výtku dostanou i ostatní země. I těm, které již trh otevřely, komise zřejmě sdělí, že nevytvořily podmínky pro vstup konkurenčních subjektů. Tedy, že trh otevřely jen formálně a legislativně a technicky nezajistily, aby na něj mohly vstoupit jiné firmy než původní monopolní dodavatelé plynu.
Šest států unie (Rakousko, Dánsko, Itálie, Německo, Španělsko a Velká Británie) má už dnes trh s plynem otevřený ze sta procent. Podmínku otevření pro všechny zákazníky kromě domácností zřejmě plní i další čtyři země (Belgie, Irsko, Estonsko, Litva), které uvádějí volný trh u více než osmdesáti procent spotřeby plynu. Jenže vzornými žáčky z pohledu liberalizace plynárenství je jen polovina z nich. Dokonce i ze zemí, které uvádějí stoprocentně otevřený trh dostanou vytýkací dopis přinejmenším Německo a Itálie. Bruselská administrativa je sice může pochválit za rychlejší než požadované otevření trhu, ale nelíbí se jí, že obě země stejně jako nově přistoupivší Estonsko a Litva nesplnily požadavky na unbundling. Tedy zjednodušeně řečeno, že ve firmách původních monopolních dodavatelů nedošlo k úplnému oddělení obchodu s plynem od jeho přepravy a distribuce. Itálie má za sebou teprve první krok, účetní oddělení obou činností. V Německu jsou o něco dál: plynárenské společnosti jsou rozděleny manažersky. Obchod, který má být otevřený pro vstup konkurence, je tak alespoň na řídící úrovni oddělený od regulované přepravy a distribuce plynu.
Komise ovšem požaduje úplné, tedy právní rozdělení firem. Právě takový unbungling je podle jejího názoru jednou z nejdůležitějších podmínek pro vznik trhu. Domnívá se, že bez něj nemohou na být nastoleny nediskriminační podmínky i pro nové obchodníky s plynem.. O papírovém, formálním otevírání trhu se často mluví i pro malý zájem ze strany zákazníků. Je pravda, že ani v zemích, kde mají spotřebitelé možnost změnit dodavatele plynu už několik let, ji příliš nevyužívají. Komise očekávala, že zákazníci uvítají konec monopolu a k jinému než původnímu dodavateli se obrátí až šedesát procent z nich. Dnes je jich však i v zemích s plně otevřeným trhem deset až patnáct procent.
