Kategorizace léků není v souladu s evropskou transparenční směrnicí
Jestliže se ministerstvu zdravotnictví podaří v brzké době prosadit ve sněmovně novelu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištěním, mohla by se Česká republika vyhnout žalobě u Evropského soudního dvora. A také pravděpodobným sankcím, které mohou být v případě čtyřicetimiliardového trhu s léčivy citelné. Šlamastika je způsobena tím, že český systém stanovení úhrad léků z prostředků zdravotního pojištění (takzvaná kategorizace) a cenová regulace léčiv není v souladu s transparenční směrnicí Evropského hospodářského společenství z roku 1989. V lednu 2005 si na to nadnárodní farmaceutické firmy, jejichž české pobočky jsou sdruženy v Mezinárodní asociaci farmaceutických společností (MAFS), stěžovaly u Evropské komise (EK). Ta předminulý týden už po druhé a tentokrát velmi důrazně vyzvala Česko k nápravě.
Na ministerstvu zdravotnictví probíhá kategorizační proces, který má vyvrcholit přijetím nové úhradové lékové vyhlášky platné od 1. ledna 2007. Řídí se novými procesními pravidly, která by měl ministr v nejbližších dnech vydat formou svého příkazu. Výkonná ředitelka MAFS Jana Mikotová je hodnotí jako nikoliv ideální, ale prozatím dostatečná s tím, že by se měla dále zdokonalovat. Řada dalších principů směřujících k větší otevřenosti, předvídatelnosti a procesní a správní regulérnosti nejen kategorizace, ale i systému stanovení cen léčivých přípravků, však bude muset být zakotvena v zákoně. A to je problém, protože podle tvrzení ministerstva nám EK dala na změny dvouměsíční lhůtu. Chce-li ministerstvo zdravotnictví, jak tvrdí, dodržet všechna procedurální pravidla a lhůty a v současné době nemá hotový ani věcný návrh novely zákona, jde do předem ztraceného boje.
Novela má mimoto obsahovat systémové změny v úhradové lékové politice, například převedení kompetence určovat maximální ceny léčiv z ministerstva financí na zdravotnictví, změnu pravidel pro stanovení maximální ceny léků a kritérií pro stanovení výše úhrady, zavedení limitu spoluúčasti pacientů, zavedení poplatku za léky nebo za recept, možná zrušení souběhu volné prodejnosti a preskripce u jednoho léku, zavedení nebo zvýšení doplatku u volně prodejných léčiv atd. To určitě vyvolá velmi bohatou diskusi.
Tomáš Julínek viní ze současné frapantní situace své ministerské předchůdce. Tak to je. Času na nápravu bylo dost. Stojí ale za připomenutí, že jako reakci na první výtku EK z října 2005 zařadilo tehdejší vedení ministerstva zdravotnictví do návrhu minulé novely zákona číslo 48 ustanovení směřující k větší transparentnosti lékové politiky. Senátní výbor pro zdravotnictví a sociální politiku ho ale na návrh Tomáše Julínka vypustil. David Rath je dodnes přesvědčen, že tím jeho nástupce ohrozil zájmy státu a prokázal sepětí s MAFS. Jana Mikotová ale postup Tomáše Julínka hájí s tím, že MAFS má k dispozici právní rozbor, který v několika bodech shledal rozpor vypuštěného paragrafu s transparenční směrnicí. Někteří představitelé firem sdružených v MAFS proti tomu zastávají názor, že úředníci EK by ocenili jako projev dobré vůle, kdyby bylo zmíněné ustanovení schváleno a pak ve spolupráci s evropskými orgány zdokonalováno.
