V Česku ještě nezdomácněly nízkoenergetické byty, a už se mluví o nulových budovách
Zatímco domkaři už posázeli českou kotlinu nízkoenergetickými stavbami a obohatili ji i nějakými pasivními solitéry, profesionální producenti bytů zatím nezískali k energeticky úsporným standardům důvěru. Důvodem je zřejmě už samotná filozofie těchto dvou skupin. Ti, kteří si stavějí nebo kupují dům, činí tak „na věčné časy“, většinou myslí i na své děti. Peněz navíc, které investují do silnější izolace, trojskel, případně solárních panelů na střeše, nelitují. Návrat finančních prostředků nemusí být z tohoto pohledu nijak extra rychlý. Developeři se ze své podstaty snaží maximalizovat zisk a vzhledem k tomu, že klienti si zatím vybírají byty především podle ceny, jejich motivace k tomu, aby kupce dobrovolně přesvědčovali, že dražší je vlastně levnější, není nijak silná. Několik výjimek se už ovšem objevilo a další se přidávají. Dříve než jejich klientům jim totiž začíná být jasné, že ignorovat zelené trendy není z dlouhodobého hlediska prozíravé.
Další na úsporné vlně
První nízkoenergetické byty v Česku postavila společnost JRD už v roce 2005. Jan Řežáb chtěl pro svou rodinu energeticky úsporné bydlení. Marné hledání stálo za vznikem firmy JRD a prvních nízkoenergetických bytových projektů. První roky byl na osvětu sám. Nemohl si tedy dovolit výrazně vyšší ceny než konkurence, přestože musel stlačit potřebu tepla na vytápění z obvyklých 120 kilowatthodin na metr a rok – jednotka rozhodná pro kategorizaci nemovitostí dle energetické náročnosti – na 50 a méně. V roce 2009 se přidal první masový developer. Společnost Skanska Reality, která má kořeny ve Švédsku, staví v projektu Milíčovský háj téměř polovinu bytů oštítkovaných písmenem B (kategorie nízkoenergetických budov). Cena? O 15 až 20 procent vyšší než standardní „céčkové“ byty. Úsporné byty šly ale na odbyt jen o málo hůř než ty obyčejné. Skanska nedávno ohlásila, že napříště už všechny její jednotky ve vyšším standardu budou nízkoenergetické. Na poli energeticky úsporného bydlení se činí i další domácí rodinná firma – společnost Konhefr staví nízkonákladové domy i byty především v okolí Horních Počernic. Nedávno se přidal i relativní nováček na trhu – společnost YIT. Manažeři firmy jsou z domoviny zvyklí na mnohem větší zájem o nízkoenergetické bydlení. „Ve Finsku je standardem. Běžné je mít mechanickou ventilaci s rekuperací vzduchu, která mění vydýchaný vzduch za čerstvý a systém zároveň využívá k vytápění,“ podotýká Dana Bartoňová, obchodní a marketingová manažerka. Firma českým klientům ukazuje konkrétní výpočty, aby měli jasnou představu, kolik mohou uspořit. „V panelovém bytě o 44 metrech čtverečních obyvatelé ročně zaplatí více než 17 tisíc korun a v novém bytě o velikosti 48 metrů čtverečních v KOTI Hájek pouze šest tisíc,“ říká Bartoňová. Zatímco nováčci chytají úsporný dech, matadoři se už posunuli o úroveň výš. Skanska Reality letos zkolaudovala první pasivní dům a JRD před koncem loňského roku zahájila v pražských Malešicích prodej pasivního projektu EcoCity s více než stovkou bytů. „Pasivní byty jsou již v dnešní době díky vývoji nízkoenergetické a pasivní výstavby naprosto konkurenceschopné a jejich zdravotní, ekologický a ekonomický přínos je jasnou výhodou oproti konkurenci,“ je přesvědčen ředitel společnosti Martin Svoboda.
Neprodejné?!
V Česku zatím nestihly zdomácnět nízkoenergetické, natož pak pasivní domy, a už se mluví o kategorii domů nulových. Kromě pasivních standardů by neměly spotřebovávat energii, respektive měly by si umět tu potřebnou vyrobit samy. Tento cíl je obsažen ve směrnici Evropské unie, která požaduje, aby se soukromé budovy s téměř nulovými nároky na externí energie stavěly tímto způsobem od roku 2020, objekty financované z veřejných zdrojů od roku 2018. Bruselské ambice vyvolaly mezi tuzemskými rezidenčními developery pochopitelnou nevoli. Technicky by bylo možné stavět tímto způsobem už dnes, ovšem za cenu nákladů, které by se v rámci životnosti technických zařízení zřejmě těžko vracely, zní hlasy oponentů. „Češi nemají takové disponibilní příjmy, jako třeba sousední Němci, aby si mohli dovolit dotovat aktuální zelenou módu ze svého. O takových zásadních změnách, které trh ovlivňují na desítky let dopředu, by měly rozhodovat trh a poptávka, nikoli úředník,“ říká Evžen Korec, ředitel společnosti Ekospol. Korec tvrdí, že jeho klienti nejsou zatím ochotni akceptovat ani zvýšené náklady na nízkoenergetický standard, jelikož se prohýbají pod tíhou hypotéky. Podobně hovoří i Ivan Ševěček, ředitel developmentu M&K Development, developer projektu Čakovický park. „Pokud bychom měli začít stavět nulové byty nyní, lze hovořit o zvýšených stavebních nákladech na byt cca 75 m2 ve výši 500 až 750 tisíc korun. Nejsme si skutečně jisti, že takto zvýšené stavební náklady by náš obvyklý klient, mladá rodina s malými dětmi, dobrovolně akceptoval,“ říká. Martin Svoboda z JRD ovšem paniku mírní. „Jedná se o termín ,téměř nulové‘, nikoli nulové budovy, v čemž je velmi významný rozdíl. Téměř nulové budovy naše společnost staví již nyní. Vícenáklady na tepelnou izolaci a trojskla činí méně než 50 tisíc na byt a vrátí se při současných cenách energií za méně než patnáct let. Investice do řízeného větrání s rekuperací je investice především do zdraví, do kvality spánku a je srovnatelná s cenou rodinné dovolené,“ vysvětluje poznatky z praxe.