Úředníci brání čistotu tržního prostředí.
Volkswagen, DaimlerChrysler, Boeing a Microsoft jsou dnes na seznamu firem, které buď evropský, nebo americký regulátor trhu potrestal nebo hodlá potrestat za nekalé monopolní praktiky. V Evropě nebývají stíhány jen podnikatelské subjekty, Brusel vyšetřuje často i jednotlivé členské státy či regionální úředníky za vyplácení jistých subvencí soukromým firmám, což je mnohdy podle názoru Evropské komise v rozporu s pravidly hospodářské soutěže. Van Miertova válka s Němci. Vrchním inkvizitorem pro dodržování pravidel hospodářské soutěže Evropské unie byl až do nedávného jmenování nové komise vedoucí obávaného IV. generálního direktoriátu vlámský socialista Karel van Miert (jeho nástupcem bude Ital Mario Monti). Na desetileté Miertovo působení ještě dlouho nezapomenou zejména v Německu, jehož přední hospodářské činitele označil hned po nástupu do funkce za mistry netržních praktik. Na politiky měl van Miert pifku za to, že prý udělovali neoprávněně státní subvence. Například brémský loďařský koncern Vulkan se chtěl pomocí státní subvence angažovat v chřadnoucích východoněmeckých loděnicích. Subvence nakonec nebyly. Komise se postarala také třeba o německou bankovní skupinu WestLB: udělila jí nedávno pokutu ve výši 1,6 miliardy marek za to, že údajně protežovala zemské banky. Van Miertův direktoriát intervenoval také proti úzkému propojení Deutsche Telekom a německých mediálních koncernů Kirch a Bertelsmann. Van Miert rovněž přinutil saskou vládu, aby od koncernu Volkswagen požadovala nazpět subvence ve výši 241 milionů marek z celkové sumy 780 milionů poskytnutých na výstavbu nových provozů VW v této spolkové zemi. Direktoriát toto rozhodnutí tehdy mimo jiné odůvodnil oslabenou konjunkturou automobilového průmyslu. Někdo to hlásit musí. Loni na jaře Evropská komise odsoudila koncern VW k pokutě ve výši 205 milionů marek za porušení pravidel hospodářské soutěže. Bruselští úředníci tvrdili, že koncern zakazoval svým dealerům v Itálii, aby prodávali vozy VW a Audi německým zákazníkům, kteří se vypravili přes Alpy využít cenového diferenciálu pramenícího z tehdy slabé liry. V těchto dnech hrozí Wolfsburským ještě vyšší pokuta. Evropská komise totiž před několika týdny oznámila, že opět zahájila formální řízení proti VW. Tentokrát kvůli pochybným praktikám koncernu při prodeji modelové řady Passat v letech 1996 až 1998. Brusel poněkud proti logice obviňuje společnost, že prý nepřípustně tlačila na své dealery, aby neposkytovali žádné rabaty. Koncern prý dokonce žádal od „loajálních , aby nahlásili ty, kteří rabaty poskytují. VW však není jedinou velkou rybou, která uvízla v bruselských sítích. Ještě před svým odchodem na odpočinek oznámil van Miert, že brzy bude čelit obviněním z nekalých distribučních praktik také německo-americký koncern DaimlerChrysler. Dnes již bývalý komisař se dokonce nechal slyšet, že pokuta bude ještě mnohem vyšší než v případě Volkswagenu. Už v dubnu komise konstatovala, že DaimlerChrysler v rozporu s pravidly hospodářské soutěže omezuje distribuci vozů Mercedes v Německu, Belgii, Nizozemsku a Španělsku. Výrobce usiloval prý o to, aby kupující nemohli využívat cenových rozdílů automobilů v jednotlivých zemích unie. DaimlerChrysler nařčení odmítl, pokuta však hrozí. Obviněním z netržních praktik čelili v minulosti i další známí výrobci automobilů, jako například německý Opel (General Motors) a francouzský Peugeot. Pomoz bližnímu svému. Direktoriát loví i ve státních rajonech. Mezi poslední potrefené tak patří například italský systém státní pomoci velkým podnikům. Podle regulátora trhu však tato pomoc smí směřovat jen k menším a středním firmám, které jsou v potížích. Podle italského práva však státní pomoc v podobě zvýhodněných úvěrů a daňových úlev využívají velké firmy zaměstnávající více než 300 lidí. Alespoň tak se domnívá Brusel. Itálie podle jeho příkazů nyní musí během omezeného období uvést vlastní legislativu do souladu s pravidly unie. Na skutečně velkou rybu se vypravil direktoriát koncem letošního července, kdy zahájil šetření německé Deutsche Post. Na základě stížností konkurentů této státní firmy bude komise šetřit, zda německá pošta nezneužívala monopolního postavení. Jeho zásluhou totiž dosahovala ohromných zisků a ty jí sloužily na podporu dceřiných společností, které však už působí v liberalizovaném sektoru expresního zasilatelství. Konkurenti si na Deutsche Post stěžují u komise také kvůli jinému údajně nekorektnímu využívání zisků. Prý z nich financovala fúze a akvizice, které ještě dál posilovaly její pozici na trhu. Anton van der Lande, viceprezident konkurenční United Parcel Service, prohlašuje, že Deutsche Post se snaží zlikvidovat co největší počet konkurentů dřív, než bude poštovní trh v Německu liberalizován. Dotované pumpy. Další případ řešila Evropská komise letos v červenci. Nizozemsko totiž subvencovalo celkem 633 soukromých čerpacích stanic na hranicích s Německem. Subvence měly čerpacím stanicím kompenzovat ztrátu zákazníků. Když totiž Nizozemsko zvedlo v polovině roku 1997 spotřební daň u nafty a benzinu, automobilisté v hraniční oblasti tankovali v Německu. Celková suma na subvence činila 57,2 milionu eur a její příděl pro jednotlivé stanice závisel jak na jejich obratu, tak na vzdálenosti od hranic. Komise tvrdí, že v některých případech přidělená částka překročila mez, kterou pro ztráty tohoto typu unie připouští. Celý problém nezrcadlí nic jiného než dosud rozdílné daňové předpisy. A Evropská komise takto dala najevo, že nedopustí, aby členské státy plošně kompenzovaly podnikům ztráty, které jsou důsledkem právě těchto daňových rozdílů.
Španělský tunel. Rozhodnutí Evropské komise jsou sice pro členské země závazná, nicméně se objevují případy, kdy se je některý stát pokusí obejít. Posledním známým případem je Španělsko. Evropská komise v červenci loňského roku rozhodla, že španělský producent porcelánu Comepor (Commercial Europa de Porcelanas S. A. L.) by neměl od státu obdržet finanční pomoc na restrukturalizaci. Comepor byl totiž již jednou restrukturalizován a očištěn od dluhů, ale nedařilo se mu stejně. A tak obdržel od státních finančních institucí půjčky ve výši 4,5 milionu eur za podstatně nižší než tržní úrokové sazby. Když komise státní podporu zatrhla, měl jít Comepor do likvidace. Letos v létě však do Bruselu začaly přicházet stížnosti, že firma získala novou právní subjektivitu a podniká dál ve stejném oboru, se stejnými zaměstnanci. Jen jméno si změnila na Porcelans Irabia S. L. Stížnosti navíc obviňovaly staronového výrobce, že díky státní pomoci prodává zboží za dumpingové ceny. Podle četných upozornění navíc pokračuje odliv aktiv z Comeporu do nového subjektu, takže ve zkrachovalé firmě zůstane zanedlouho jen vytunelovaná a zadlužená skořápka. Nově vzniklá společnost Porcelans Irabia se přitom již těší značné finanční přízni španělské vlády i představitelů regionu Navarra, ve kterém působí. Zdá se, že v celém případu nemá španělská vláda příliš čisté svědomí. Svědčí o tom skutečnost, že komise si stěžuje na její velmi malou vstřícnost a neochotu komunikovat.
PRECEDENT STOLETÍ? Ve Spojených státech amerických bude patrně nejvýznamnějším precedentem pro další protimonopolní zásahy verdikt soudu v kauze Microsoft. Soudce Thomas Penfield Jackson v nejbližších týdnech rozhodne, zda Gatesovo impérium porušilo pravidla slušného chování na trhu. Tak vlastně rozhodne o tom, zda ústředním nervovým systémem většiny osobních počítačů na světě bude nadále systém Windows. Pak by cesta do světa webových stránek automaticky vedla přes Microsoft Internet Explorer. To se nelíbí konkurenčním firmám, kterými jsou například Sun Microsystem, America Online (prohlížeč Netscape) či IBM. Podle nich uživatelé přišli už o stovky milionů dolarů jen proto, že Microsoft zneužívá dominantní pozice. Počítačoví experti se však většinou shodují v tom, že ať již rozhodne soud jakkoliv, Internet Explorer se stal nezvratně světovým standardem již po zavedení Windows 98. Mnozí právníci k tomu jen dodávají, že i kdyby Gatesovi konkurenti soudní spor vyhráli, půjde už jen o Pyrrhovo vítězství.
(jak)
