Moravská slivovice měla na kahánku, místo rumu máme tuzemák. Na pomazánkové máslo si ale bruselskými byrokraty jen tak sáhnout nedáme. Od vstupu země do Evropské unie se česká agrární diplomacie handrkuje s Evropskou komisí o neobyčejné máslo, až se z něj stalo pěkně rozmázlé politikum. To vše kvůli nižšímu obsahu mléčného tuku (31 až 34 procent), než má mít správné evropské máslo (nejméně 80 procent). Označením máslo prý výrobci pomazánkového másla matou spotřebitele. Téměř výhradními konzumenty tuzemské speciality jsou přitom Češi. Výrobek se u nás prodává už více než třicet let. Lidé ho dobře znají a mají rádi – na výrobě másel se pomazánkové podílí zhruba pětinou.
Česko-bruselský spor o slůvko máslo se nyní přesouvá k Evropskému soudnímu dvoru. Žalované Česko věří, že soud přesvědčí o své pravdě. S tímto vědomím se nejspíš před třemi lety po neúspěšných pokusech o udělení výjimky rozhodl tehdejší ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS) nechat celou věc „vyhnít“. Tedy dál přes zákaz Bruselu používat označení pomazánkové máslo a mezitím se vyzbrojit na očekávanou žalobu. Připravena byla i ústupová varianta. Kdyby Gandalovič vyměkl, mohli dnes Češi kupovat kelímky s kostrbatým názvem mléčná pomazánka 31 procent nebo mléčná pomazánka 33 procent či třeba pomazánkový roztíratelný tuk. Bruselským úředníkům by možná stačilo jen vypustit z víčka obalu slovo máslo. Zákazník by v regálu našel své oblíbené „Choceňské pomazánkové“. Anebo by se dezorientovaný spotřebitel ztratil.
Česká strana vidí v bruselském potírání tradiční speciality velkou diskriminaci. Zatímco nám výjimku na užívání zavedeného názvu Evropská komise nepovolila, u někoho byla v obdobných případech vstřícnější. Jenže to nešlo o žádné unijní nováčky, ale o Španěle, Němce a Brity. Škoda že je komise tak úzkoprsá a nižší zastoupení tuku u pomazánkového másla naopak neocení, když současně bojuje proti kypějící obezitě. Ale lobby výrobců margarínů je asi přesvědčivější. A silnější.
