EUROGLOSA Hromadná doprava v Bruselu má k ideálu daleko. Na vině jsou z velké části zácpy a přecpané ulice. Nová studie společnosti TomTom dokonce tvrdí, že je belgická metropole nejucpanějším městem Evropy. Přijedeli tak autobus ve špičce v čas určený řádem, je to takřka důvodem k oslavě. Situace, kdy přijedou na zastávku po dlouhém čekání najednou tři i čtyři autobusy stejného čísla, jsou na běžném pořádku. O poznání lepší situace je v metru. To sice nemá trasy všude, ale jezdí spolehlivě, a navíc nabízí zajímavý bonus. Čekání na peronech zpříjemňuje hudba linoucí se ze staničních reproduktorů.
Nedávno mohli jásat příznivci Davida Bowieho.
V březnu se dopravní podnik dohodl s vydavateli jeho nového alba, které pak cestujícím přehrával. Ovšem ne každý je Bowieho fanouškem. Vzhledem k tomu, že v metrech se potkávají mladí i staří a příznivci různých stylů, nepřekvapí, že výběr skladeb občas vyvolává spory. Před dvěma lety došlo až k „národnostnímu“ tření. Stalo se tak v době, kdy se Belgie topila ve sporech hlavních jazykových komunit – Vlámů a francouzsky hovořících Valonů. Někteří vlámsky mluvící Bruselané si tehdy stěžovali na nevyrovnanost jazykové selekce písní.
Výběr songů se odvíjel od hitparád, jimž dominují anglické texty. Větší zastoupení ale měly i ty španělské, italské a francouzské a v tom byl zakopán pes. Vlámské písně chyběly či byly zastoupeny jen mizivě. Případem se musela zabývat i jedna z místních ministryň a chvíli se zdálo, že Jacques Brel a další frankofonní interpreti si v metru už neškrtnou, aby část populace nebyla zvýhodněna. Nakonec zvítězil zdravý rozum a zákaz Brela a spol. neprošel.
Po deváté večer se v metru hraje jen klasika. Jeden ze zaměstnanců mi vysvětloval, že je to kvůli tomu, že partičky, které na peronech sedávaly, tomuto druhu hudby neholdují, a raději než poslouchat smyčcový orchestr, se z metra přesunou jinam. Zda je to jediným důvodem nasazení klasiky, nevím. Každopádně hudba v bruselském metru je příjemným zpestřením cestování, kterým by se klidně mohla inspirovat i česká města.
O autorovi| TOMÁŠ PIRKL, spolupracovník redakce, Brusel
