EUROGLOSA Brusel je díky tomu, že v něm sídlí instituce Evropské unie, označován za metropoli Evropy.
Není nejhezčí ani největší v Evropě, rozhodně mu však nelze upřít kosmopolitnost. Aby také ne – žijí a pracují v něm desítky tisíc diplomatů, úředníků a lobbistů z členských zemí. Ovšem zdaleka nejen oni.
Belgický deník Le Soir přinesl pro někoho možná překvapivé, pro jiné až alarmující výsledky šetření, podle nichž tři ze čtyř Bruselanů jsou cizího původu. V roce 2023 by to mělo platit pro 83 procent populace. Z více než milionu obyvatel jich na 190 tisíc má marocký původ, ať už jde přímo o občany této severoafrické země a jejich děti či naturalizované Belgičany. Přináší to s sebou intenzivní náboženskou pluralitu. Odhaduje se, že necelá pětina bruselské populace je muslimská, a toto číslo roste.
Multikulturnost má i své historické kořeny, neboť Brusel vždy býval cílem cizinců. Stále více se na tom podílejí nově příchozí. Desetina místní populace se v Belgii usadila v posledních třech letech. Ve zbývajících částech země, Valonsku i Vlámsku, je zastoupení populace s kořeny mimo Belgii třikrát, respektive pětkrát menší.
Kosmopolitnost má svá pozitiva, Brusel přesto stále palčivěji vnímá opak. Začíná mít problém, jak vzrůstající diverzitu ukočírovat. Vznikají zde až segregované čtvrti. Kvalita života, sociální a ekonomické podmínky částí obývaných euroúředníky a těch s převahou imigrantů či potomků přistěhovalců z jiných konců světa se hodně liší.
Město rizika zná, ale tápe, co s tím. Bourání stereotypů a boj proti diskriminaci jsou těžké, což potvrzují i jiná místa Evropy jako Paříž, Amsterodam či Londýn. Zaměřte se na školy, radí experti. Z nich vycházejí nové generace. Jenže zatím školy do značné míry kopírují situaci v jednotlivých čtvrtích. Brusel, metropole multikulturní EU, tak má před sebou běh na dlouhou trať s hodně nejistými výsledky.
O autorovi| TOMÁŠ PIRKL, spolupracovník redakce
