Rozhodovací systém dokazuje, že v EU převážily technické detaily nad politikou
Lisabonská smlouva (LS) měla zjednodušit rozhodování bruselských institucí. To se však nestalo. Daniel Guégen, elitní lobbista z Bruselu, je přesvědčen, že evropská sedmadvacítka musí reformovat své fungování. Unie se utrhla ze řetězu a chybějí jí politické filtry. Proto rozhodují úředníci. Vítězem boje o přerozdělení kompetencí se nestaly členské státy EU a Evropský parlament (EP), jak všichni předpokládali, nýbrž aparát Evropská komise (EK). „Dnes neplatí, znám komisaře nebo ministra, a díky tomu se prosadím. Kdybych se měl rozhodnout, zda se seznámím s komisařem, nebo s referentem, který spravuje mou agendu, vyberu si řadového úředníka,“ říká Guégen, kterého neopustila vášeň pro lobbing ani po 35 letech strávených v Bruselu.
EURO: Co obnáší práce lobbisty v EU? GUÉGUEN: Pracujete se zájmy určitých skupin. Musíte být dobrým krizovým manažerem i diplomatem. Práce lobbisty vyžaduje přehled o aktuálním dění, znalost práva, novinařiny a komunikace. Dnešní lobbing však rozhodně nemá nic společného s tím z roku 1979, kdy jsem přišel do Bruselu.
EURO: Jaký je rozdíl mezi národním a evropským lobbingem? GUÉGUEN: Pokud jste lobbistou v Praze, musíte mít širokou síť kontaktů v politice. Evropská komise není vláda a Evropský parlament je otevřený koaličnímu vyjednávání. Abyste v EP získali většinu hlasů pro určitý návrh, musíte se dohodnout s několika politickými subjekty. Lobbing u jedné strany proto ztrácí smysl. Projednávané dokumenty jsou navíc velmi odborné a vyznačují se přemírou technických detailů. Klíčem k vlivu v evropských institucích je proto odbornost a kapacita porozumět rozhodovacím procesům, jako je komitologie (viz Komitologické ptydepe). Dnes neplatí, znám komisaře nebo ministra a díky tomu se prosadím. Kdybych se měl rozhodnout, zda se seznámím s komisařem nebo s referentem, který spravuje mou agendu, vyberu si řadového úředníka.
EURO: Zmínil jste složitý systém komitologie. Jak byste jej srozumitelně popsal? GUÉGUEN: Představte si výletní loď. Mezi cestujícími první třídy je kapitán a pasažéři. Ti představují viditelnou rozhodovací sílu v Bruselu. Pak máte na lodi inženýry ve strojovně. Bez jejich obsluhy se plavidlo nerozjede. A to je případ komitologie. V Bruselu schválí ročně ministři členských států EU a EP 50 směrnic. Systém komitologie, tedy euroúředníci, přitom za stejné období vyprodukuje 2500 regulačních opatření. To představuje 98 procent všech právních předpisů EU.
EURO: To je důvod, proč jste se ve své poslední knize soustředil na komitologii? GUÉGUEN: Původně jsem chtěl psát o Lisabonské smlouvě a komitologii. Domluvil jsem si proto několik schůzek s právníky z EK a EP, abych se od nich dozvěděl nejčerstvější novinky. To, co jsem se dozvěděl, mě šokovalo.
EURO: Co jste se dozvěděl? GUÉGUEN: Objevil jsem, že Lisabonská smlouva zásadním způsobem mění komitologii, tedy rozhodování euroúředníků, ale všichni v médiích mluvili jen obecně o LS. Nikdo ani jednou nezmínil komitologii. Tvrdilo se, že vítězem se díky Lisabonské smlouvě stal EP a Rada EU. Ve skutečnosti však vyhrál aparát Evropské komise.
EURO: Jak LS mění rozhodování v EU? GUÉGUEN: Po Lisabonu se komitologie dělí na dva druhy. Odborné výbory projednávají takzvané delegované akty a prováděcí opatření. V prvním případě právní akty navrhuje a schvaluje EK. Nehlasují o nich národní experti. Po schválení je může rada vetovat. Tato možnost je však dle mne pouze teoretická. Delegovanou pravomoc proto zcela ovládají úředníci EK, nikoli komisaři. Nyní se připravuje uvedení systému do praxe. S návrhem EK můžete bojovat, jen pokud získáte kvalifikovanou většinu členských států EU, což je obtížné. Nebo musí vetovat návrh rada. Vyvstává otázka, kdo je pánem EU: členské státy EU, nebo unijní úředníci? Domnívám se, že správná odpověď zní: unijní úředníci.
EURO: Kdo dle vás byl za touto změnou? GUÉGUEN: Právníci EU. Ti se domnívají, že úředníci jsou nejkompetentnější k posouzení technických otázek. To je možná pravda. Můj bankéř je také přesvědčen, že umí nejlépe zacházet se svěřenými penězi. Činnost EK však musí kontrolovat politická sila. Musíme nastavit politický filtr. Tím byla v minulosti orientace na politické sjednocování v EU. Druhým nástrojem bylo kolegium komisařů. Dnes se kvůli jejich vysokému počtu (27) nedá hovořit o kolegialitě při rozhodování EK.
EURO: Kdo tedy v EU disponuje rozhodující silou? GUÉGUEN: První kapitola mé knihy se jmenuje Obyčejný euroúředník pánem unie. Řečeno jinak, pokud bude chtít referent EK vytvořit nařízení týkající se vnitřního trhu, může toho dosáhnout, ačkoli je v hierarchii EK postavený velmi nízko. Nad jeho prací totiž není politický dohled z vyšších pater EK, EP nebo rady. Respektuji evropské úředníky. Nesmíme však zapomínat, že euroúředník není zákonodárcem.
EURO: Navrhujete větší politizaci rozhodování v EU? Dovedete si však představit další změnu smluv po nedávno schválené Lisabonské smlouvě? GUÉGUEN: Nejde o to, zda si to dovedu představit. Je to nevyhnutelné. Nemáme jinou možnost. Systém komitologie je neudržitelný. Hrozí politická krize a zablokování efektivního rozhodování. Výsledkem musí být širší zapojení členských států EU a EP.
EURO: Vyhovuje rozhodovací systém nastavený Lisabonskou smlouvou lobbistům? GUÉGUEN: Kdybych byl cynikem, prohlásil bych, že čím je systém složitější, tím lépe se s ním manipuluje. Problém je v tom, že systém je tak komplikovaný, že mu rozumí pouze několik lidí. Jen hrstka europoslanců, státních úředníků v členských státech EU a lobbistů rozumí komitologii.
EURO: Kdy nastal nárůst technicistní legislativy EU? GUÉGUEN: V sedmdesátých letech byly podklady, o nichž se rozhodovalo v Bruselu, mnohem méně složité. Systém rozhodování evropských institucí byl jednodušší. Důsledkem bylo jasné vedení. Dnes vše připomíná hemžení much ve sklenici. Ty sledují mnoho zájmů, chvíli neposedí a neustále přelétávají z místa na místo.
EURO: Co nesmíte postrádat, chcete-li se stát nejvýznamnějším lobbistou v EU? GUÉGUEN: Pokud chcete být top lobbistou, nezbytnou vlastností je důvěryhodnost. Lidé vám musejí věřit. Nemůžete každý den měnit názor. Druhým předpokladem je bohatá síť kontaktů. Musíte vědět, „kdo je kdo“, a jaká byla jeho kariéra. Potřebujete také zkušenosti. Lobbing se naučíte jedině praxí. Kvalita přichází s věkem. Nezbytná je i dobrá komunikace. Čím jsou projednávané otázky složitější, tím jednodušší musí být vaše vyjadřování.
EURO: Jak lze rozeznat dobrého lobbistu od špatného? GUÉGUEN: Dobrý lobbista musí hledat konsenzus mezi různými hráči. Musí přicházet s řešením a nebýt zdrojem problémů.
EURO: Na kolik přijdou služby lobbistů? GUÉGUEN: V mé společností funguje několik způsobů odmněňování. Využívám měsíční paušál, celkový poplatek, rozpočet na projekt i bonus v případě úspěšně vyřešeného úkolu. Za dvacet tisíc eur můžete v Bruselu pořídit slušnou lobbingovou akci na konkrétní technický případ. Za 50 tisíc eur pro vás bude pracovat celá agentura a za sto tisíc už pořídíte intenzivní kampaň.
EURO: Jaká společnost je v lobbingu nejúspěšnější? GUÉGUEN: Pro zastoupení firem existují dva modely. Francouzský vychází ze zastupování zájmů prostřednictvím diplomatů. Diplomaté navštěvují pracovní setkání, odborné konference a večírky. Druhým, mnohem efektivnějším modelem je, pokud si společnosti stanoví evropskou strategii s konkrétními cíly. V prvním případě provádějí firmy diplomacii, ve druhém jde o skutečný lobbing. Společnosti z USA a Německa odpovídají mnohem více druhému modelu. Naopak francouzské firmy patří do první kategorie.
EURO: Která firma má nejefektivnější lobbingovou strukturu? GUÉGUEN: Unilever a Dow Chemical patří mezi velmi dobře zorganizované firmy. Z hospodářských odvětví bych vyzvedl energetický a chemický průmysl. Obecným trendem, zachyceným i v mé knize, je, že zájmy byznysu ustupují těm neziskových organizací a občanské společnosti. Obchodní asociace a sdružení ztrácejí sílu. A naopak ekologové a neziskové organizace získávají vliv.
Box (CV):
Daniel Guéguen (61)
Narodil se v Bretani. Odtud také odvozuje svůj zápal pro mezinárodní dění. Bretonci to dle něho mají v krvi. Do unijních análů se Daniel Guéguen zapsal především jako obhájce zájmů farmářů sdružených ve vlivné organizaci COPA-COGECA. Dlouhou dobu zastával funkci generálního tajemníka této zemědělské lobby. Poté si v polovině devadesátých let založil vlastní lobbingovou společnost CLAN Public Affairs. S 35letou zkušeností z bruselských kuloárů se zařadil mezi top desítku nejvlivnějších lobbistů v evropských institucích. Napsal několik knih a přednáší na univerzitách v Evropě a v USA. Minulý měsíc vyšly v češtině dvě jeho knihy. První se jmenuje Evropský lobbing. Druhá Komitologie, boj o moc v EU. V obou srozumitelným jazykem přibližuje komplikované mocenské struktury EU.
Box 2:
Komitologické ptydepe
Stěžejním místem, kde se „vaří“ evropská legislativa, není Evropský parlament, ale systém komitologie – rozhodování euroúředníků. Ministři členských zemí EU už v šedesátých letech pověřili Evropskou komisi, aby ve spolupráci s národními experty přijímala technická opatření nezbytná k provádění schvalovaných směrnic. Zatímco Rada ministrů ročně schválí 50 směrnic, prostřednictvím systému komitologie je za stejné období projednáno 2500 legislativních opatření. Komitologickým výborům, ve kterých se scházejí národní experti z celé EU 27, vždy předsedá úředník EK. Legislativní proces začíná v EU návrhem EK a pokračuje schvalovací fází v radě a EP. Po ní následuje prováděcí fáze. V ní rada a EP zmocňuje EK k přijetí prováděcích opatření. Lisabonská smlouva prakticky vyškrtla ze systému komitologie národní experty a EP. Tím se EK dostala do privilegované pozice vůči radě a EP.
