O umělcích se občas říká, že jsou to blázni. O těch, jejichž díla jsou k vidění na výstavě Art brut v Domě U Zvonu na Staroměstském náměstí, to mnohdy platí doslova. Jak k jejich tvorbě přistupovat, kde vede hranice mezi uměním a ne-uměním a jak ji vymezit, o tom se dá dlouze teoretizovat. Bez ohledu na to je zmíněná výstava strhujícím zážitkem. Navštívit ji je možné již jen do neděle 17. září.
Na výstavu jsem šel tak trochu z povinnosti: „Asi bych to měl vidět, ale nebude mě to bavit.“ Alergický jsem zejména na spojení umění a spiritismus, což je asi nejčastěji vystavovaný podžánr art brut. Většina mediálních kreseb a obrazů (myšlena díla vytvořená v transu spiritistickými médii), které jsem viděl, mi přišla nudná, dekorativní a navzájem si velmi podobná. Od výstavy jsem proto o moc víc nečekal. O to příjemněji jsem byl překvapen.
Vystavený soubor je částí sbírky francouzského filmaře Bruna Decharme, který art brut sbírá už 25 let. Sám art brut definuje jako umění vytvořené neprofesionálními autory, pro něž základní a v podstatě jedinou hodnotou je tvorba sama, kterou pociťují jako naléhavou a nekontrolovatelnou vnitřní potřebu. Přestože mezi díly jednotlivých autorů lze najít společné znaky a také jejich osudy jsou si leckdy podobné, každý je v Decharmeově sbírce sám za sebe. Měřítkem není příslušnost k nějakému uměleckému směru či škole, ale jen a jen estetická kvalita a intenzita jeho či její tvorby.
Každý autor je na výstavě představen krátkým životopisným medailonem, který osvětluje pozadí jeho díla – trpěl schizofrenií, komunikovala s duchy, věřil, že ovládá chod světa… –, ale většina prezentovaných obrazů funguje i bez jakýchkoliv doplňujících informací. Samy o sobě jsou natolik silné, že by obstály i vedle „profesionálního“ umění. Zajímavost těchto medailonů tkví v tom, že diváka vracejí k autorovi, brání mu vnímat vystavená díla „jen“ jako umění a nutí jej přemýšlet o otázkách nadhozených v úvodu. Tváří v tvář takto kvalitním dílům však najednou nabývají na důležitosti. Co to vlastně je umění a jakou roli v našich životech hraje?
