Tak výrazný pokles nikdo nečekal
Psát o hrozbě globální recese je za současných okolností tak trochu nošením dříví do lesa. Americký Fed nedávno posunul úrokové sazby na rekordně nízkou úroveň, Japonsko již několik let zápasí se stagnací a o nástupu recese v Německu si povídá kdekdo. Příznaky globálního ochlazení se intenzivněji projevují již od poloviny roku 2000, kdy začala klesat meziroční tempa růstu exportu a importu ve všech zemích OECD. Z pohledu světového obchodu to byl přitom „zlatý věk“. Obchod zbožím tehdy meziročně vzrostl o dvanáct procent při růstu výstupu o 4,5 procenta, což jsou nejlepší údaje za posledních více než deset let. Podíl obchodu zbožím a službami na světovém HDP se zvýšil na 29 procent, na počátku devadesátých let to bylo pouhých devatenáct procent. Vzhledem k rekordním výsledkům roku 2000 nikdo nečekal, že v loňském roce se dosáhne podobně vysokých hodnot. Nikdo však také nepředpokládal, že pokles bude tak výrazný.
Mrazivá čísla.
Zpráva Světové obchodní organizace (WTO) uvádí, že v první polovině roku 2001 vzrostl objem světového obchodu o pouhé jedno procento. Předběžné údaje přitom uvádějí, že ve druhém čtvrtletí byl dokonce zaznamenán meziroční pokles. Takový vývoj svět naposledy pamatuje během takzvané asijské krize v roce 1998. Situace tedy rozhodně neevokuje příjemné představy. Pokud vezmeme v úvahu, že k dispozici jsou pouze čísla za první pololetí, která ještě neodrážejí teroristický útok na USA, zdá se celoroční prognóza (růst o dvě procenta) nezdravě optimistická. První prognózy z počátku roku očekávaly sedmiprocentní růst.
Příčiny negativního vývoje není těžké odhalit. Technologické vystřízlivění doprovázené pádem internetových akcií se nutně muselo odrazit i v obchodu s vysoce sofistikovanou elektronikou a polovodiči. Jen v první polovině letošního roku poklesl objem celosvětových dodávek polovodičových součástek o 30 procent. Ceny paměťových modulů DRAM pro osobní počítače jsou na rekordně nízké úrovni. Trend se v prosinci otočil a cena začala opět růst, což však nebude mít na letošní hospodaření firem v odvětví žádný vliv. Poprvé v historii se loni pravděpodobně prodalo méně počítačů než o rok dříve. Kromě již zmíněných příčin musíme vzít v úvahu i fakt, že americký dolar byl v první polovině roku nebývale silný, což vedlo ke zlevnění mezinárodně obchodovaného zboží. Klesající dolarové ceny a zpomalení růstu objemu vedlo k prudkému propadu ukazatele hodnotového objemu světového obchodu.
Úder nepřišel.
Situace však naštěstí není tak dramatická, jak by teoreticky mohla být. Těžký úder do týla světového obchodu nepřišel, i když k tomu měl několik příležitostí. Ihned po teroristických útocích se objevily všemožné katastrofické scénáře, z nichž některé uvažovaly i o nové vlně protekcionismu v důsledku maximálních bezpečnostních opatření. Přístup na trh Spojených států jako největšího světového dovozce by byl extrémně obtížný v důsledku množství nových administrativních bariér. Jakékoliv výraznější omezení světového obchodu lze přitom na základě historických zkušeností nazvat dálnicí k recesi.
Když v roce 1930 přijali Američané neslavný Smoot-Hawleyův zákon, který uvalil vysoká cla na několik desítek tisíc druhů zboží, stáhli tím svoji i světovou oslabenou ekonomiku do těžké recese. Po teroristických útocích se však nic podobného nestalo.
Další tvrdý úder mohl přijít z katarského hlavního města Dohá, kde se ve dnech 9. až 13. listopadu konala Ministerská konference WTO. Měla rozhodnout o další liberalizaci světového obchodu. Kolem tohoto setkání panovaly velké obavy již několik měsíců před jeho začátkem. Paradoxně to byly zářijové události v USA, které pravděpodobně dopomohly ke schválení závěrečné deklarace na katarské konferenci. Nové kolo mnohostranných obchodních jednání může začít. Pro světový obchod je to bezesporu příznivá zpráva, avšak špatné výsledky loňského roku v žádném případě neovlivní. Optimisté doufají, že nová jednání by mohla přispět k řešení alespoň některých závažných problémů světového obchodu, se kterými se svět potýkal.
Problém zaostalosti.
Na mapě světa je několik míst, kterým se ekonomická prosperita vyhýbá obloukem. Bohužel ani rok 2000 nepřinesl změnu. I přes rekordní výkonnost světové obchodní výměny se v Africe našlo čtrnáct zemí, které minulý rok vyvezly méně zboží než před deseti(!) lety. Jedenácti zemím černého kontinentu se naopak podařilo překonat celosvětová tempa růstu v celé uplynulé dekádě. V drtivé většině případů však šlo o země exportující ropu. Afrika se na světovém obchodu zbožím podílí z 2,3 procenta, a přitom počet lidí na černém kontinentu představuje více než deset procent světové populace. HDP roste podobným tempem jako populace a výhledově není důvod očekávat, že by se situace v Africe měla měnit výrazněji k lepšímu. Stav nejzaostalejších zemí světa (LDCs) přitom na první pohled vypadá docela dobře. Za rok 2000 vzrostl HDP této skupiny o pět procent a hodnotový objem exportovaného zboží dokonce o 28 procent na rekordních 34 miliard dolarů.
Nejzaostalejší země jsou však extrémně různorodou skupinou. Vývozci ropy například zaznamenali za rok 2000 růst exportu o 63 procent. Většina ze 49 nejzaostalejších zemí však vyváží pouze neropné suroviny a další produkci primárního sektoru. Jejich objem exportu v roce 2000 o tři procenta poklesl. Pohled na „standardní“ rozvojové země jako celek je o trochu optimističtější. Za uplynulé desetiletí vzrostl jejich podíl na světovém obchodu o deset procent na hodnotu 27. Export zboží z těchto zemí se zvýšil v roce 2000 o patnáct procent, což je více než světový průměr (12,5 procenta). Tahouny této skupiny jsou Čína, Mexiko a země jihovýchodní Asie. Pokud někdo hledá důkaz o tom, že volný obchod umožňuje opustit bludný kruh nerozvinutosti, v těchto zemích jej najde. Klíč k řešení problému zvaného Afrika pravděpodobně leží právě zde.
Malí, ale problémoví.
Kromě otázky boje proti chudobě trápí světový obchod i rozsáhlé neshody v několika oblastech. Velice zajímavý a neotřelý pohled na obchodní spory umožňují údaje o podílu různých skupin zboží na celosvětovém exportu. Není totiž od věci porovnat tento podíl s obchodně politickým významem daného sektoru. Jedním z nejožehavějších témat je tradičně zemědělství. Obchod zemědělskými komoditami tvoří pouze 9,02 procenta světového vývozu a přitom jde o sektor s největšími problémy, o nichž se nejvíce diskutuje. Na toto téma se v současnosti vede řada obchodních sporů na půdě WTO. Nejvíce problémová je Evropská unie, která čelí tvrdé kritice kvůli systému subvencování zemědělské produkce. Vznikají tak přebytky, které je třeba vyvézt – země západní Evropy uskutečnily v roce 2000 téměř třetinu celosvětového vývozu zemědělské produkce. Ruku v ruce se subvencemi funguje v Evropské unii i řada bariér proti dovozu z ostatních zemí světa. Tento systém tvrdě kritizují zejména Spojené státy. Právě kvůli subvencování zemědělské produkce málem zkrachovala jednání v katarském Dohá.
Další oblastí, která komplikuje mnoha zemím život, je ocel. Pouze 2,3 procenta světového vývozu připadají na produkty oceláren. Pokud by se význam sektoru posuzoval na základě množství antidumpingových opatření, která jsou na produkci uplatňována, ocel by s největší pravděpodobností vyhrála. Spojené státy jako největší uživatel antidumpingových cel tímto způsobem nejčastěji chrání své domácí výrobce oceli. Reálný význam tohoto tradičního průmyslového odvětví celosvětově neustále klesá, avšak na mezinárodní scéně je stále předmětem řady obchodních sporů. Stejná situace je i v oblasti textilu a ošacení. Podíl na světovém obchodu činí 5,8 procenta, avšak na téma textil se na Ministerské konferenci určitě strávilo diskusemi více procent veškerého času, který byl k dispozici. Textil má však oproti oceli jedno specifikum. Mezi významné vývozce patří rozvojové země, a to zejména z asijské oblasti. Proto je zvýšená pozornost částečně namístě.
