Co to vlastně žvýkáme?
William Wrigley vynálezcem žvýkačky nebyl. Pantem se mlelo už v antice a u indiánských kmenů. Ve starověké Evropě se žvýkala neupravovaná smůla z pinií, v Novém světě šťáva z gumovníku nebo pryskyřice smrková. Teprve bílí osadníci míchali surovou živici se včelím voskem, medem, cukrem.
Vynález žvýkačky parafínové se datuje do čtyřicátých letech 19. století a připisuje se bratrům Curtisovým.
Teprve teď se vrátíme k Williamu Wrigleymu. Ztrátu, kterou utrpěl na startovních blocích, když pozoroval své děti, odlupující kousky smůly, dohnal prostřednictvím reklamy. Plnou polovinu získaných prostředků totiž vracel zpět do reklamní kampaně. Samozřejmě že před tím, než vyslal do světa svou „žvýkající divizi“, nejprve produkt vylepšil a dodal mu svěží, neotřelé chuti šťávou z různých bylinek. Pro představu, co dnes znamená „žvýkačkový byznys“ v Americe: každý obyvatel USA ročně sežvýká 174 vonných plátků. Americké děti zaplatí ročně za žvýkačky 500 milionů dolarů. A jeden účastník internetové burzy eBay byl ochoten zaplatit čtrnáct tisíc dolarů za žvýkačku, kterou vyplivla Britney Spearsová během koncertu.
Ale co vlastně žvýkáme? Dlouhé roky ovládal výrobu žvýkaček fenomén jménem Chicle. Jde o šťávu ze stromu Manilkara zapota, která má vlastnosti podobné gumě. Na té hodlal profitovat někdejší mexický prezident Antonio de Santa Anna. Nabídl tento artikl po Americe až narazil na pana Thomase Adamse. Jemu se snažil chicle prodat coby náhražku surové gumy. Snaha připravit z chicle gumu byla sice marná, nikoliv však zúročení téhle suroviny převratným způsobem. Adams z ní navařil malé kuličky a tyto prodával coby náhradu žvýkaček parafínových. Chicle zaměstnávala čelisti Američanů až do válečných dob, ochucená například kukuřičným sirupem. Časy přírodních surovin byly nakonec sečteny objevem plastické syntetické gumy. Ta se objevila coby produkt válečného výzkumu. A poté ke slovu přišly (a dnes jsou prakticky jediným materiálem pro produkci žvýkací gumy) polyvinylacetáty vyrobené uměle aniontovou polymerací. Jde o neutrální a tělu neškodné syntetické gumy, snadno chuťově upravitelné, hlavně však nebývale pružné a s dlouhým chuťovým dozvukem.
(S využitím materiálů Jiřího Kuby, mujweb.cz/www/jirikuba)
