Bublina to není

České akcie se začínají obchodovat za velmi atraktivní ceny

Byly doby, kdy se Jaromír Jágr chlubil, že v hokejové šatně vyžaduje televizi. Při přípravách na zápasy NHL sledoval finanční kanál CNBC. Obchodoval s akciemi na Nasdaqu a chtěl mít neustále přehled o tom, jak si jeho investice stojí. Psal se rok 2000 a technologická bublina měla před sebou posledních několik měsíců přifukování a růstu cen. O šest let později je situace jiná. Ve Spojených státech již nejen dobře vydělávající hráči hokeje, ale ani střední třída do akcií příliš neinvestují. Po špatných zkušenostech z počátku tisíciletí si našli novou modlu, a to nemovitosti. Ty považují za bezpečné, věří, že jsou nezávislé na kondici ekonomiky. Proto se ženou ceny domů v USA tak strmě vzhůru. Za posledních pět let se zvedly o více než šedesát procent a růst se dále zrychluje. V České republice je situace opačná. Nemovitosti považovali lidé za bezpečné v první transformační dekádě. V té druhé spolu s tím, jak se začínala vracet důvěra v ekonomiku a měnu, přišel i český střadatel na chuť akciím. Svou nepopiratelnou zásluhu na tom má také smutný hrdina tuzemské akciové horečky, bývalý člen představenstva ČEZ Alan Svoboda. Právě na propírání jeho příkladu v médiích, což ho nakonec v dubnu stálo místo v představenstvu elektrárenského gigantu, mnoho běžných lidí z ulice pochopilo, že na růstu akcií se dá během krátké doby hodně vydělat. „Když se o akciích začnou bavit uklízečky, je čas prodávat,“ zní jedno z tradičních obchodnických pravidel. Strach z globálního zpomalení a dalšího zvyšování úrokových sazeb v USA zanesl nejistotu i na všechny emerging markets. Prudký růst českého trhu, trvající s drobnými výkyvy již čtyři a půl roku, způsobil, že na burzu vstoupili nepoučení investoři, kteří na ní nemají co pohledávat. V restauracích jsme tak mohli v posledních měsících slyšet kromě řinčení sklenic také přípitky na to, „ať nám ten ČEZ, Telecom, Zentiva, Orco … dále roste“. Nejednoho ze čtenářů týdeníku EURO se určitě tázali příbuzní, kteří se doposud zajímali převážně o porovnání cen masa v řetězcích Lidl a Penny, „jak se vlastně kupují ty akcie“. Vzhledem k pozdnímu vstupu retailových investorů na trh, jejich nepoučenosti a neznalosti rizik obchodování na úvěr již korekce o deset až patnáct procent v Česku stačila k tomu, aby mnozí klienti přišli o svá akciová portfolia a nucenými výprodeji poslali burzu ještě níže.
Současná korekce, která poslala trh někam k hodnotám z konce loňského jara, je dobrým příspěvkem do diskuse iniciované loni v létě šéfem burzy Petrem Koblicem. Ten chtěl prosadit regulaci úvěrů sloužících k nákupům akcií na úrovni obvyklé v zahraničí. Investor měl dle jeho představ vždy investovat minimálně alespoň třetinu, ale ještě lépe polovinu vlastních peněz. Jeho snahu především menší obchodníci důsledně vetovali a regulace zatím nenastala. Možná již Koblicovy iniciativy ani nebude třeba a trh začne s marginovými obchody opatrněji zacházet sám. Brokeři, kteří vysoké páky nabízejí, si z nynější korekce odnesou jednu cennou zkušenost. Lepší klient méně vydělávající než klient ztracený. To se nyní děje. Klienti s vysokými pákami o svá portfolia již přišli a je nepravděpodobné, že by se, až znovu přijdou na chuť akciím, vrátili k témuž obchodníkovi, na kterého nyní svádějí svůj prodělek. V Česku se není třeba bát, že by aktuální pokles byl teprve začátkem nové sestupné spirály, která by vedla ke splasknutí cen srovnatelným s technologickou bublinou. Na rozdíl od obchodů na Nasdaqu před pěti roky jsou totiž aktuální ceny českých akcií ve vztahu k ziskovosti firem, výkonnosti a vyhlídkám celé ekonomiky v pořádku. Vůči doporučení cílových cen většiny makléřských firem, které se pohybují o dvacet až padesát procent výše, než jsou aktuální ceny, lze sice být skeptický, ovšem proti kupeckým počtům, které platí například u akcií Českého Telecomu, není co namítnout. Každého držitele této akcie, která se v pátek 9. června odpoledne obchodovala za 430 korun za kus, čeká na konci září dividenda ve výši 45 korun na akcii. Každý investor tak bude za čtvrtroční držbu tohoto papíru odměněn jedenáctiprocentním výnosem, nehledě na fakt, že k cenným papírů přijde o patnáct procent levněji než majoritní vlastník - Telefónica. Podobně by šlo výhodnost současné ceny dokázat i na mnoha dalších akciích. K panice není důvod. Dokazují to ostatně zprávy od obchodníků, že velcí domácí a zahraniční investoři začínají nakupovat. Zatím ale jen zlehka, tak, aby nezvrátili klesající trend.