Č e s k ý z b r o j n í p r ů m y s l
O modernizaci tanku T-72 se hodně mluví a hodně píše. Jenomže v armádním rozpočtu na ni budou peníze nejdříve v roce 2002, nebo dokonce až 2003.
Domácí zbrojovky tvrdí, že pokud armáda modernizaci tanku neobjedná, české podniky přijdou o několik set miliard korun, protože na inovovaný typ výzbroje již mají zahraniční zájemce. Je to ale tak? Kauza okolo modernizace tanku T-72 pro českou armádu se táhne již tři a půl roku. V dubnu 1995, kdy ministerstvo obrany vyhlásilo veřejnou soutěž, peníze k mání byly. Na tento projekt státní rozpočet rezervoval a také vydal zhruba 350 milionů korun. Jenže tuto částku možná stát utratil úplně zbytečně.
Situace se za tři roky zcela změnila. Vláda se rozhodla, že převážnou část armádního rozpočtu na nákup materiálu, v příštím roce se bude pohybovat okolo 37 miliard korun, věnuje na modernizaci vojenského letectva. To znamená na nákup 72 lehkých bojových letounů L-159 od společnosti Aero Vodochody. Takže ministerstvo obrany dnes není schopné sdělit, ani kolik tanků potřebuje modernizovat, ani zda vůbec k nějaké modernizaci do roku 2002 nebo 2003 dojde.
Státní zakázku pro modernizační projekt tanku T-72 vyhrál Vojenský opravárenský podnik 025 Nový Jičín. Společnost je koordinátorem projektu a jeho hlavním dodavatelem. Pod ni pak spadá řada subdodavatelů, zejména izraelská firma NIMDA, která má vylepšit motor a převodovku. Firma NIMDA má zase pod křídly řadu drobnějších subdodavatelů, kupříkladu americké firmy Perkins Diesel - dodavatele motorů a Allison - od níž pochází převodovka. Perkins je dnes součástí Caterpillar Diesel Engine Group a Allison je dceřinou společností General Motors. Českými partnery těchto firem jsou ČKD Praha a společnost Praga. Nezávislí odborníci tvrdí, že tento motorový systém je bez konkurence a nikdo zatím lepší řešení pro tank T-72 nenalezl.
Achillova pata novojičínského projektu, který se jmenuje T-72CZ, je ale zřejmě jinde. Dalším subdodavatelem je italská společnost Officine Galileo - dodat má systém řízení palby, a ten zatím nefunguje tak, jak by si všichni přáli. Ani po řadě zkoušek není armáda spokojená, novojičínský tank nestřílí tak, jak by měl. Co dělat, tank, který netrefí cíl, je k ničemu. Podle mluvčího ministerstva obrany Milana Řepky mají nyní zbrojaři z Nového Jičína do začátku příštího roku čas na to, aby vychytali veškeré mouchy celkového systému. Na přelomu února a března příštího roku pak mají proběhnout zkoušky, které rozhodnou, zda má smysl počítat s projektem v jeho dnešní podobě.
Jeden z vysoce postavených pracovníků ministerstva obrany se přitom dokonce nechal slyšet, že pokud systém řízení palby od firmy Officine Galileo neuspokojí armádní požadavky, hrozí vypsání nového konkursu nejen na palební systém, ale možná i úplně nového výběrového řízení na garanta celého projektu. „Pokud k tomu dojde, tak by to znamenalo, že veškerých 350 milionů korun doposud vložených do modernizace, by vyletělo komínem, uvedl zdroj časopisu EURO.
Novojičínští zbrojaři se ovšem brání a tvrdí, že u tak složitého projektu není téměř osmnáctiměsíční zpoždění nijak tragické. „Každý projekt, kde jde o vývoj a integraci vysoké techniky, má jistý skluz. Třeba program vývoje letounu L-159 má skluz téměř dva roky a nikdo neprotestuje, říká technický ředitel VOP Adolf Veřmiřovský.
Pravda je, že modernizace tanku T-72 se až příliš zpolitizovala. Předseda poslanec-kého výboru pro obranu a bezpečnost Petr Nečas (ODS) dokonce tvrdí, že tuto modernizaci postihl „temelínský syndrom . Jinak řečeno, projekt neustále polyká peníze, aniž by se jakkoliv blížil ke konci. Na druhém pólu ovšem stojí lidovci, kteří Novojičínské tvrdě hájí. Další člen parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost Pavel Severa (KDU-ČSL) argumentuje tím, že přes modernizaci se zbrojařské firmy dostanou k moderní technologii. Jeho stranický kolega, bývalý ekonomický náměstek ministra obrany Miloslav Kalousek, šel ještě dál. Jako člen sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost se snažil prosadit usnesení, které by znesnadnilo porovnávací zkoušky dvou variant modernizovaného tanku T-72.
Vedení Vojenského opravárenského podniku ovšem v prosinci 1996, tedy v době, kdy Kalousek ještě působil na ministerstvu obrany, podepsalo smlouvu s firmou Omnipol. A jak uvedl časopis Týden, tato smlouva stanoví, že ministerstvo může s VOP jednat jen a pouze přes Omnipol. Tajemstvím není ani to, že Kalousek se přátelí s tehdejším šéfem Omnipolu Richardem Hávou. Podle anglického týdeníku The Prague Post se přitom právě Omnipol loni v létě snažil od armády koupit sto nejnovějších exemplářů T-72 a modernizovat je v novojičínské firmě. Poté je chtěl prodat do Alžírska. Teprve po velkém vnitřním politickém tlaku se tehdejší koaliční vláda vedená Václavem Klausem rozhodla tanky alžírské straně neprodat. Vehementně proti tomuto rozhodnutí protestovala pouze KDU-ČSL.
Na případný nový konkurs se nejvíc těší firma PSP Bohemia, dceřiná společnost Přerovských strojíren, která nabízí vlastní verzi modernizovaného tanku pod názvem T-72MP. Narozdíl od novojičínského projektu se PSP Bohemia snaží modernizovat ukrajinskou verzi T-72. Z Ukrajiny pochází i pohonný systém, který vyrábí tankový závod v Charkově. Jako dodavatele systému řízení palby si ovšem PSP Bohemia vybrala francouzskou firmu SAGEM. Výsledky tohoto modelu jsou údajně lepší. Přerovské strojírny by se proto rády s výsledky své práce pochlubily ve srovnávacích zkouškách. Ale tomu brání legislativa, která zatím novojičínský závod chrání jako původního vítěze výběrového řízení.
Mouchy má ovšem i verze, kterou nabízí PSP Bohemia. Její největší slabostí je zase ukrajinský motor, na jehož výrobu by bylo nutné získat licenci. A to se nelíbí mnoha českým politikům - stát by měl totiž podle nich přestřihnout pupeční šňůru závislosti na zemích bývalého Sovětského svazu.
Výdělek za modernizaci tanků T-72 v ČR není hlavním důvodem, proč se zbrojovky o smlouvu tak perou.
Podle odborných průzkumů se na světě - kromě zemí bývalého SSSR - nachází asi dvanáct tisíc tanků T-72, a z toho je sedm až osm tisíc kusů zralých pro modernizaci. Například v Evropě má Finsko ve výzbroji zhruba 4000 exemplářů.
„Jestliže si Česká armáda nechá modernizovat tři sta padesát kusů, nebo pouze dvacet, je to pro nás jedno, podstatné jsou pro nás reference, tvrdí Luděk Fešar, tiskový mluvčí Přerovských strojíren. Žádná cizí armáda si totiž neobjedná vojenskou techniku od jakékoli firmy, pokud ji nemá ve výzbroji armáda té země, odkud technika pochází.
Počty jsou jednoduché. Modernizace jednoho tanku stojí řádově jeden až dva miliony dolarů, takže konečná suma není až tak nezajímavá. Není tedy divu, že se ozvaly i hlasy z ruských a ukrajinských zbrojovek, nabízející vlastní modernizační projekty. Minulý týden jim dokonce vyšla vstříc Severoatlantická rada a v Bruselu uspořádala konferenci na téma možnost uplatnění převážně ruských zbrojovek na modernizaci tanků T-72. Podle odborných zdrojů týdeníku EURO jsou ruské podniky ve velmi špatném finančním stavu, a hledají tedy jakékoli zakázky, které by přinesly valuty. Další důvod, proč Rusové usilovali o uspořádání konference v Bruselu, je snaha Moskvy ponechat si alespoň nějaký vliv v bývalých satelitních zemích prostřednictvím zbrojního průmyslu. Pokud by Aliance takovou konferenci odmítla pořádat, mohli by Rusové tvrdit, že Aliance nemá zájem o spolupráci. Tím by Moskva mohla i nadále stát v opozici vůči rozšiřování NATO na východ.
To, že je českým zbrojovkám celkem jedno, jestli si česká armáda nechá zmodernizovat dvacet, či tři sta padesát tanků, je důležitá informace. Samotné ministerstvo obrany totiž dnes není schopné sdělit ani kolik kusů, ani zda vůbec nějaké tanky budou modernizovány - chybí mu totiž koncepce pro armádu alespoň na deset let dopředu. Práci na nové armádní koncepci sice již zahájil bývalý ministr obrany Michal Lobkowicz (US), ale jeho následník Vladimír Vetchý (ČSSD) hodlá připravit vlastní verzi. Podle mluvčího Milana Řepky by měla být hotova příští rok v březnu.
