Americká měna by mohla navzdory všem spekulacím posílit
Dolar již několik let padá jako kámen. Navzdory poklesu jeho hodnoty vůči euru o 40 procent za posledních šest let, nemusí být jeho pád zdaleka u konce. Před několika týdny čínská centrální banka (ČCB) oznámila, že hodlá částečně změnit skladbu svých devizových rezerv. Diverzifikace by měla spočívat v nákupech dluhopisů nedolarových měn. Devizové rezervy ČCB činí bilion dolarů. Významnější přesun ČCB (či jiných asijských centrálních bank) z dolarů by oslabil americkou měnu a růst úroků v USA. Zpráva vedla trhy k dalšímu výprodeji dolarů. A to bez ohledu na to, že ČCB nesdělila, jakých proporcí se změna struktury rezerv bude týkat.
Příčina vysokých rezerv.
Nabízejí se otázky, kde se vysoké devizové rezervy asijských centrálních bank vzaly a mají-li motivace vytvářet rezervy stále dostatečné opodstatnění. Tyto banky mají trpké zkušenosti z finanční krize v devadesátých letech. Druhým hlavním důvodem je snaha udržovat relativně slabé měnové kurzy a zajistit svým vývozcům cenovou konkurenceschopnost, zejména v USA. Vysoké devizové rezervy významně snižují riziko měnové krize ve stylu devadesátých let, a tedy i potřebu je navyšovat. Merkantilistické pojetí obchodní politiky a udržování slabých měn však pro další růst rezerv hovoří.
Vývoj v USA.
Druhou stranou mince je vývoj v USA. Když v roce 2001 začaly rezervy asijských centrálních bank strmě narůstat, Amerika procházela recesí. Americká centrální banka Fed snížila úroky až na jedno procento a této úrovně dosáhly naposledy v padesátých letech. Bushova vláda zahájila mohutnou fiskální expanzi snížením daní a nárůstem výdajů na obranu. Oživení ekonomiky však bylo mdlé a hrozila „dvojitá“ recese a deflace. Druhou recesi by byl způsobil pokles trhu nemovitostí, který by poslaly ke dnu rostoucí úrokové sazby z hypoték.
Navýšení amerických dluhopisů.
Obavy z „dvojité“ recese a následné deflace se Fed snažil mírnit tvrzením, že je schopen a ochoten nakupovat státní dluhopisy, aby udržel nízké úroky. Přímý nákup vládních dluhopisů centrální bankou je ve většině zemí zakázán, nebo aspoň silně omezen. O čem však lidé z Fedu jen mluvili, asijské banky činily. Japonsko během posledních šesti let zvýšilo své držení amerických dluhopisů z 300 na 650 miliard dolarů a Čína ze 70 na 350 miliard dolarů. To vše, aby zastavily oslabení dolaru a zabránily růstu úrokových sazeb v USA.
Zbytečné obavy.
Obavy z dvojité recese americké ekonomiky a deflace se nenaplnily. Trh nemovitostí posílil nejen díky nízkým úrokům, ale i inovacím v hypotékách. Růst ekonomiky - tažený trhem nemovitostí - následně nasává z Asie zboží všeho druhu. Schodek americké obchodní bilance se od roku 2001 prohloubil z 350 na 760 miliard dolarů. Financování výdajů na auta, elektroniku a tak dále hypotékami a rostoucím trhem nemovitostí je však do jisté míry hra „letadlo“. Zastaví-li se spekulace na zvyšování cen - kvůli velkému růstu hypotéčních úroků -, celý domeček z karet se může zhroutit a ohrozit zdraví celé ekonomiky. To si nepřejí ani USA, ani asijské centrální banky, které by navíc tížily ztráty z držení amerických dluhopisů.
Co dále?
Podle Fedu by k narovnání deficitu amerického obchodu musel dolar oslabit minimálně o 40 procent, zejména vůči asijským měnám. Asijské centrální banky se tomu budou bránit ze zmíněných merkantilistických důvodů. Navzdory tlaku, který USA vytvářejí zejména na Čínu, není masivní revalvace jüanu skrze prodeje dolarů z čínských rezerv v jejich zájmu. Nemá-li nastat katastrofa, pak by měly americký hospodářský růst méně táhnout spekulace na růst cen aktiv a ten asijský více popohánět domácí poptávka. Některé „chtěné trendy“ již začaly, ale narovnání nerovnováh nelze očekávat v dohledné době. Asijské centrální banky v čele s ČCB se budou snažit nákupy dolarů omezit, ale výrazná redukce této měny v devizových rezervách není aktuální.
Aktiva.
Výzkum nositelů Nobelovy ceny za ekonomii Miltona Friedmana a Edwarda C. Prescotta navíc poukazuje na situaci, kdy cizinci drží americká aktiva za 13,5 bilionu dolarů (výsledek schodků zahraničního obchodu USA). Američané mají aktiva v zahraničí za něco přes jedenáct bilionů. Tvoří-li americká aktiva venku převážně přímé vlastnictví podniků, ta cizinci vlastněná v USA jsou téměř z poloviny cenné papíry, zejména dluhopisy. Přímo vlastněná aktiva USA v zahraničí jsou historicky výnosnější než americké cenné papíry. S tím souvisí i druhý argument. Vyrábí-li americká firma v Číně kvůli levné pracovní síle a dováží pak zboží do USA, ve statistikách se to projeví jako schodek amerického obchodu a přebytek toho čínského. Tato statistika však nereflektuje relativně nízkou přidanou hodnotu v montážních závodech a vysoký zisk amerických korporací. Rozvíjející se země tak vyvážejí relativně levné zboží do USA a na oplátku kupují poměrně nízko výnosná americká aktiva, aby zabránily posílení svých měn. To nehovoří pro oslabení dolaru.
Překvapivé zjištění.
Převládá názor, že americká měna bude dále oslabovat. Na první pohled se zdá, že avizovaná změna chování asijských centrálních bank ztráty dolaru ještě prohloubí. Úbytek devizových rezerv však asi nebude tak významný, aby naplnil katastrofický scénář oslabení dolaru. Další nákupy amerických dluhopisů rozšíří nůžky mezi relativní výnosností aktiv cizinců v USA a těch amerických venku. Vzhledem k negativnímu většinovému názoru trhu má dolar velkou šanci „překvapivě“ posílit.
