V Ostravě vrcholí střet o ovládnutí zákaznických sítí
Ostravané napojení na městské centrální vytápění od roku 1996 dosud nepoznali, co to je zdražování tepla. A mohou být dál v klidu, protože francouzská firma Dalkia Morava, která usiluje o získání majority v městském podniku Zásobování teplem Ostrava (ZTO), slibuje patnáctiletou garanci na dodržení současné ceny. Nad míru inflace prý po celou dobu nepůjde.
Lehce se vzdát nechce ani dosavadní management ZTO, jenž svým hospodařením dosavadní dobrou cenu zákazníkům vytvořil, a který vytáhl ZTO mezi nejlépe hodnocené teplárenské podniky v Česku. Jenže na svůj další osud má však ZTO, coby podnik stoprocentně vlastněný městem, jen minimální vliv, neboť je zcela v rukou městských zastupitelů. Ti se už ve středu 27. března chystají přijmout zásadní rozhodnutí: prodat podnik, nebo pokračovat postaru?
Přehledně rozdanými kartami však může před zasedáním zamíchat ještě třetí zájemce o teplovodní sítě, který si žádá stále další a další podklady o firmě a kolem své účasti udržuje tajuplné napětí – plynárenský gigant Transgas. Mluvčí Jiří Wrobel o záměrech Transgasu zarytě mlčí, zasvěcení pozorovatelé si nedokáží představit, jaká plynárenská koncepce by měla v zásobování teplem nahradit tradiční využívání místního uhlí. Senátor Milan Balabán, který dlouhá léta působil jako náměstek ostravského primátora, je přesto přesvědčen, že by se na nabídku Transgasu mělo stůj co stůj počkat, i kdyby se kvůli tomu rozhodování zastupitelstva odložilo. „Za pár měsíců se ekonomické pozadí nezmění,“ upozorňuje Balabán. „Výběr z více nabídek je čitelnější a město může získat lepší podmínky,“ dodává. K větší zdrženlivosti ponouká Balabána i blízkost komunálních voleb. Z mnoha důvodů není kam spěchat.
Napětí mezi dodavatelem tepla Dalkií a jeho současným městským distributorem ZTO však už pohltilo ostravské zastupitele natolik, že nejspíše nenaleznou vůli rozhodování odložit. Souboj dvou nadnárodních titánů o nevelký městský distribuční podnik s teplem se zřejmě konat nebude.
Pozře Dalkia svého žalobce?
Dalkia Morava, zrozená z vůle svého francouzského majitele z koncernu Vivendi 7. ledna 2002 fúzí Moravskoslezských tepláren a Tepláren Karviná, má pro ostravskou městskou síť, spravovanou podnikem ZTO, devadesátiosmiprocentní monopol na dodávku tepla. Vlastní primární potrubí, jímž přivádí nejen teplo, které sama vyrobí, ale i to, které nakoupí. Není žádným tajemstvím, že v Nové Huti je teplo druhotnou surovinou s obtížným odbytem, a je tudíž levnější. ZTO ovšem Dalkii platí cenu, za jakou by ho sama vyrobila. To se vedení ZTO samozřejmě nelíbí. Rovněž to, že Dalkia která působí na trzích řady jiných obcí nejen jako výrobce, ale i jako distributor, přenáší část zvýšených nákladů na ostravský trh. Dalkia kvůli tomu čelí žalobě pro „zneužívání svého dominantního postavení“ a pro „vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého žalovanému na úkor žalobce porušováním hospodářské soutěže“ (EURO 6/2002).
Soud od konce ledna vyčkává na rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a přerušil řízení. Zato jednání o prodeji celé nebo části ZTO právě Dalkii se nezadržitelně blíží.
Kdyby žalovaná firma před vynesením rozsudku pozřela část nebo celého svého žalobce, vznikla by patová situace.
Zástupce starosty Statutárního města Ostrava Ivan Knižátko je přesvědčen, že spor bude třeba z teplárenského podniku právnickými kroky vyvést, aby Ostrava jako stoprocentní vlastník ZTO v případě příznivého rozhodnutí soudu nepřišla o nemalé částky, pro něž je Dalkia žalována. Vždyť rozdíl údajně činí až 80 milionů ročně. „Prodej nesmí ovlivnit výsledek sporu,“ zdůrazňuje Knižátko.
Nejde však jen o přímé finanční vyrovnání. ZTO tvrdí, že vysoká cena primárního tepla způsobuje úbytek části zákazníků, kteří vsadili na samostatné vytápění pomocí plynových kotlů. Kromě zhoršování ekonomických výsledků centrální soustavy to má za následek i vyšší znečištění ovzduší, protože malé zdroje jsou méně účinné a nekontrolovatelné, byť plyn sám o sobě je ekologicky přijatelné palivo.
Cena rodinného stříbra.
Navzdory bouřlivým odborným diskusím se expertizy určující cenu ZTO nijak nepřiblížily. Stále trvá nabídka Dalkie na 370 milionů korun za 75 procent městských akcií. A ředitel ZTO Jan Paprskář naopak lpí na tržním ocenění finančního experta, které přisuzuje podniku třímiliardovou hodnotu. Veřejně se diskutuje také o odhadu člena zastupitelstva a předsedy finančního výboru Aleše Zedníka, který takzvanou výnosovou metodou dospěl k 560 milionům. Zedník ovšem svůj výpočet považuje jen za orientační, pod nějž by prodejní cena neměla nikdy klesnout. Radnice si nechala zpracovat svůj odhad u společnosti Dědic a partneři, ale jeho závěry až do rozhodujícího zasedání zastupitelstva přísně tají. S čím může přijít Transgas, je opět velká neznámá.
Zedník soudí, že do Paprskářova tržního ocenění vstoupily i cenné nemovitosti, které ZTO historicky vlastní, ale jež nejsou nijak svázány s předmětem činnosti, například městská tržnice. Ty by nebyly předmětem prodej Dalkii ani jinému novém distributorovi.
„Jde-li radnici jen o těch 370 milionů, lze je získat z běžné činnosti a ZTO se nemusí prodávat,“ uvádí Paprskář. „V minulosti jsme nevyužívali regulátorem povolenou možnost zvedat každý rok ceny o čtyři procenta. V zájmu občanů jsme se snažili udržet co nejnižší cenu. Potřebuje-li však peníze radnice, může ji tímto způsobem ročně přijít do pokladny 30 až 40 milionů korun,“ doplňuje Paprskář.
Nepřijatá ruka trhu.
Zvyšovat ceny spotřebitelům jen pro profit radnice by byly ovšem smutné konce pro Paprskáře, který na základě studie Phare z roku 1992 zpracoval návrh na liberalizovaný trh s teplem v uzavřené „relevantní“ oblasti Ostravy a jejího okolí. „Při přebytku výkonu, který na trhu s teplem v Ostravě je, lze očekávat podstatné snížení tepla ze soustavy centrálního zásobování,“ argumentoval Paprskář při svých výzvách k otevření trhu. Cena pro zákazníka by se skládala z ceny za výrobu tepla a za jeho přenos existujícími sítěmi. To by ovšem znamenalo přesně opačný proces, než ke kterému se nyní v Ostravě schyluje - nikoli sdružení výroby, primárních a sekundárních sítí pod jedno řízení, ale dokonce oddělení sítí od dominantního výrobce. V konečném stadiu rozvoje trhu s teplem by každý majitel domu znal náklady na přenos primární soustavou, na transformaci tepla a na přenos sekundární soustavou. Znal by také ceny z různých zdrojů, kterých je na Ostravsku nepřeberně, včetně využití tepla dosud považovaného za odpadní. Na základě těchto kritérií by si odběratel zvolil výrobce tepla - samozřejmě takového, od něhož by služba vyšla nejlevněji. „Optimální model trhu s teplem lze naladit podle potřeby spotřebitelů,“ tvrdí Paprskář.
Tento návrh, k němuž na základě přibližovacích protokolů Evropské unie budeme v elektroenergetice muset přistoupit již v roce 2006, však pro mnohé byl a zůstal utopií, přestože ho lze uskutečnit (na rozdíl právě od elektroenergetiky) v ohraničeném území. Žádná jiná oblast v republice k tomu není vhodnější než Ostrava, a to vzhledem k množství a rozmanitosti zdrojů, k nimž - jak říká radnice - je třeba v budoucnu přiřadit i spalovnu odpadů.
Představám expertů studie Phare, která úvahy o liberalizovaném trhu s teplem odstartovala, odpovídalo i současné oddělení distributora od výrobce. Brání-li Paprskář do posledního dechu samostatné ZTO, nemusí to být projevem tradice či dokonce zpozdilosti, jak si myslí mnozí, zahledění do funkčních sdružených systémů v zahraničí, zejména v severských zemích. Zároveň je třeba také vnímat, že většina takových systémů je silně zakotvena v obecních rukou.
Výstavní síň Dalkie.
Chloubou Dalkie je její hlavní zdroj tepla v Olomouci: fluidní kotel, nejčistší známá technologie na spalování uhlí. Distributorem tepla občanům je společnost Olterm založená radnicí, v níž má ovšem formou pronájmu hlavní slovo (66 procent) Dalkia. Ředitel Oltermu Pavel Kolář si nemůže vynachválit, s jakou rychlostí Dalkia přebudovala parní rozvody na horkovodní. „Už neohříváme chodníky a v zimě na nich přestala růst tráva,“ jásá Kolář. „Byla to ohromná investice, která nezatížila městský rozpočet. Městský podnik by na to neměl,“ dodává. Investice se vyplácí, odstraněním tepelných ztrát v rozvodech se ušetřilo čtrnáct procent tepla.
„Ať se každý Ostravan k nám přijde podívat, která cesta je lepší,“ vyzývá Kolář. „Vždyť i v Ostravě jsou ZTO a Dalkia spojeny pupeční šňůrou! ZTO přece od Dalkie kupuje skoro sto procent tepla!“
Problémem je, že v ceně tohoto tepla i každý Ostravan platí olomoucké vymoženosti. Mluvčí Teplárenského sdružení z Pardubic Pavel Kauffmann hospodaření Dalkie se zájmem sleduje: „Kdyby onu rekonstrukci mělo platit 30 000 olomouckých domácností, asi by se nedoplatily. Prostřednictvím ohromného trhu Dalkie se náklady rozvrství až na 190 000 domácností. Rozmělní se a stanou pro zákazníka únosnější.“
Sociální princip, tvrdě uplatňovaný zahraniční soukromou firmou pod heslem „dnes potřebuje opravu on, zítra ty a postupně to zaplatíte společně“, působí v nevybíravých podmínkách rodícího se českého kapitalismu dost překvapivě. Pro zákazníky Dalkie možná i sympaticky. Jenže ZTO ještě filiálkou Dalkie není a Jan Punčochář se jistě soudí oprávněně. ZTO si musí své opravy samo zaplatit a rozpočítat to svým odběratelům. Těm Dalkia nic nepřidá, zato oni solidárně, aniž to tuší, přispívají obyvatelům Olomouce. „Jakým právem mají naši zákazníci připlácet zákazníkům jiné firmy?,“ ptá se Paprskář. Že by již Dalkia tušila, jak to všechno ve čtvrtek při zasedání zastupitelstva dopadne?
Námluvy.
„Češi už přestali naslouchat klientovi a jeho potřebám. My se naopak orientujeme na klienta především,“ charakterizuje přístup Dalkie mluvčí firmy Milan Wagner.
Přerovský starosta Jan Valouch však tvrdí, že pracovníci Dalkie se v jeho městě věnují především politickým klubům na radnici. I přerovskému zastupitelstvu totiž dorazila nabídka, aby schválilo prodej své distribuční teplárenské firmy. Zastupitelé se však na rozdíl od ostravských kolegů nabídkou odmítli zabývat. „Jak to tak sleduji, budeme ji mít brzy znovu na programu. Kontakty představitelů Dalkie s našimi zastupiteli jsou čím dál častější,“ poznamenává Valouch.
Odmítnutá první nabídka pro Přerov zněla na odkoupení jednapadesátiprocentní majority.
Do Frýdku-Místku zatím věrozvěsti Dalkie nedorazili, ač tu firma také vlastní výrobní zdroje a primární sítě. Starosta Zdeněk Stolař říká, že se o této možnosti zatím jen šušká. Rada však o ničem podobném nejednala, zastupitelstvo nehlasovalo. Zato v Krnově je už ruka v rukávě formou dlouhodobého pronájmu.
Zadními vrátky.
V Havířově se k podnětu Dalkie zastupitelé postavili čelem. Návrh na získání majority v distribuci tepla v klidu probrali a posléze zamítli. Avšak zadními vrátky se do jejich tepelného hospodářství bez souhlasu vetřel jiný, ještě gigantičtější subjekt usilující o vliv na hospodaření s teplem: Ostravsko-karvinské doly (OKD). Nečekaným způsobem získaly od bývalého ředitele Vlastimila Kučery do držení patnáct procent akcií a radnice teď marně hledá cestu, jak tento obchod zvrátit.
Příběh detailně popsala zpravodajka MF Dnes Zdena Kubátová. „Havířov touto transakcí v únoru nepřišel jen o šanci na menšinový podíl ve vlastní firmě: Akcie představují padesátmilionový majetek, město jej mohlo získat po sedmi letech zpět pod kontrolu za sotva desetinu této ceny. Když OKD ohlásily, že se staly vlastníkem akcií, radnici to zaskočilo. Začnou-li se občané ptát, kdo je zodpovědný za ztrátu majetku, který kdysi patřil městu, může to mít pro politiky vážné následky. Komunistický zastupitel Jaroslav Gongol už prohlásil, že při pohybech majetku v Havířovské teplárenské byl porušen zákon a aféra může stát leckoho křeslo,“ napsala Kubátová.
Teplo může na severní Moravě opravdu někomu pořádně zavařit. Rodí se v různých zdrojích a přímo vedle sebe tu existují nezávislé centrální systémy: třetinu Havířova s 12 000 byty zahřívají zmíněné OKD a obdobná teritoria mají i v Ostravě a Porubě. Prostor jako stvořený pro liberalizovaný trh s teplem. Nicméně většinu ho začíná ovládat Dalkia. Činí tak s porozuměním pro zákazníka a ekologicky čistými provozy. Jen soud časem ukáže, zda přerozdělování nákladů nebude ještě větší aférou než je ta havířovská.
