V horizontu dvou let budou v Česku tři operátoři
O broadbandu se v některých médiích hovoří jako o zaklínadle, které by prý mělo vyřešit většinu problémů informační společnosti. Počet uživatelů rychle roste. Ziskovost operátorů na jednu linku však stejně rychle klesá a současně stoupá investiční náročnost celého trhu. Logicky proto v poslední době dochází k jeho zásadní konsolidaci. Jsme svědky mnoha zajímavých, ale očekávaných akvizic – velcí telekomunikační operátoři se v prostředí dobře zorientovali a skupují menší společnosti. Lze tedy vcelku s jistotou předpokládat, že v horizontu dvou let budou v České republice jen tři celostátní operátoři, a to s největší pravděpodobností Český Telecom (ať už pod jakýmkoliv názvem), GTS Novera a České radiokomunikace. Řada operátorů zanikne nebo bude pohlcena silnějšími, protože nebude mít v takovém prostředí dostatek finančních prostředků na investice a rozvoj služeb i technologií. Vedle zmíněné „velké trojky“ už pak budou operovat jen specialisté ve svých tržních výklencích (provozující například specifické superrychlé linky nebo privátní sítě) a lokální poskytovatelé, kteří dokážou být v rámci svého regionu silní natolik, aby přežili.
Čekání na Godota aneb Velká aplikace.
V nedávné době byl vysněným připojením k internetu dial-up s dnes už překonanou rychlostí maximálně 64 kb/s. S nástupem ADSL uživatelské požadavky na rychlost postupně rostly a dnes je pro domácího uživatele již standardní rychlost 512 Kb/s. Dá se předpokládat, že na konci tohoto roku se stane domácím standardem rychlost kolem 1 Mb/s. Je evidentní, že k běžnému současnému provozu domácího uživatele není větší rychlost v zásadě potřebná. Pro přijímání i odesílání pošty, surfování po internetu, stahování hudby i filmů je zcela dostatečná. Rychlosti připojení k internetu se ovšem vlivem trhu a silného konkurenčního prostředí stále zvyšují. Tento závod tak brzy bude mít nějaký smysl pouze za předpokladu, že se objeví nějaká nová, pro domácnosti skutečně zajímavá aplikace, která bude vyšší rychlosti vyžadovat. Proto již nyní třeba České radiokomunikace i Český Telecom zkoušejí novinky, jako je Triple play („hlas, internet a televize po drátě“), IPTV (internetová televize) či Video on Demand (jakási virtuální videopůjčovna - stačí na běžné televizní obrazovce zakliknout film a už se můžete za malý poplatek dívat). To jsou aplikace, které vyžadují velké rychlosti a o kterých na druhé straně dnešní uživatel internetu uvažuje jako o službách, které by si do budoucna rád pořídil. Úsměvnou minulostí se proto stane takzvané FUP (Fair Use Policy, doslova pravidla korektního využití), kterým operátoři omezují zákazníky v objemu přenášených dat. České radiokomunikace tuto cestu už opustily a v krátké budoucnosti jí nebudou moci jít ani ostatní konkurenti.
Nová přelomová technologie nepřijde.
Několik posledních let se s napětím čekalo na stále nové a nové technologie přenosu dat. Nyní je situace zcela opačná. Očekávání nového zcela opadlo, neboť ty, o kterých se snilo, například UMTS, WiMax, sítě na frekvenci 5,4 GHz, jsou už zde. Zajímavý a nezvyklý je fakt, že na obzoru žádná velká, nová a inspirující technologie není. Tři největší operátoři si budou muset vystačit se současnými technologiemi. Oproti původním předpokladům UMTS zůstane vyhrazena zejména pro mobilní připojení, neboť její rychlost je v konečném důsledku přece jen omezená. Fixní připojení - ať kabelem nebo vzduchem - budou dál hrát hlavní roli na trhu, především z důvodu možnosti snazšího zvyšování rychlosti a vyšší kapacity. Zejména vedení „po drátech“ má mnoho předností a náhrada za něj v současné době neexistuje. V tomto případě je zřejmě hlavní naděje trhu v „rozplétání místních smyček“ Českého Telecomu, takzvaný Local Loop Unbundling (LLU). Díky němu už i v České republice alternativní operátoři zákazníkům poskytují vysokorychlostní připojení bez závislosti na dominantním operátorovi a na vlastních sítích. To jim umožňuje nabízet rychlosti a služby za ceny, kterých ten dominantní jen těžko dosahuje. Jedinou v podstatě novou technologií proto může být zavádění rychlého internetu do domácností pomocí optických kabelů. Kabely však nejsou univerzálním řešením. Z finančního hlediska totiž zůstane i do budoucna takřka nerealizovatelné připojení některých lokalit „po drátě“, protože dosud neexistuje technologie, která by umožnila poskytovat broadband dále než pět kilometrů od ústředny. Tam pak vždy bude hlavní přenosovou technologií „bezdrát“ - například síť založená na kmitočtu 5,4 Ghz. Největší takovou síť u nás nedávno zprovoznily již zmiňované České radiokomunikace.
Budoucnost = stabilizace.
Kdybychom si chtěli představit český broadbandový trh ode dneška za tři roky, je zřejmé, že bude mít následující parametry. Především bude stabilizovaný, cenové rozdíly budou tak malé, že přestanou být hlavním důvodem pro změnu operátora. Bude na něm operovat výrazně méně operátorů, nicméně konkurenční prostředí se spíše přitvrdí, prodejním argumentem už nebude cena, ale služby. Domácnosti tak budou připojeny rychlostmi, které v současnosti mají běžně jen firmy. Na trhu se objeví služby, o kterých dnes pouze čteme jako o zajímavostech z laboratoří. A to je pro operátory veliká výzva.
Miroslav Čuřín, generální ředitel a předseda představenstva společnosti Radiokomunikace
