Podle většiny manažerů pivovar nepatří do vlastnictví státu
Souhlasíte s prodejem Budějovického Budvaru, n. p.?
- Ano 60,2 %
- Ne 26,5 %
- Nevím 13,3 %
Vláda Mirka Topolánka před nedávnem odhalila záměr, že by během svého funkčního období chtěla prodat dosud národní podnik Budvar. Jeho nejcennějším artiklem je ochranná známka a o její používání vede pivovar soudní spor v mnoha zemích světa s americkým koncernem Anheuser-Busch. Experti odhadují cenu známky až na jednu miliardu dolarů - tedy na více než dvacet miliard korun. „Nevidím žádný důvod, proč by stát pivovar neměl prodat. Mluvit o rodinném stříbru už ztratilo smysl,“ prohlásil ministr průmyslu Martin Říman. Ministr zemědělství Petr Gandalovič, pod nějž Budvar spadá, si však ohledně prodeje klade podmínku vyřešení známkoprávního sporu s Anheuserem. A premiér Mirek Topolánek chce také společně s ministrem zemědělství prověřit, zda tato státní firma neuzavřela některé nevýhodné obchodní smlouvy, například se svým americkým rivalem. Čeští pivaři by však nad prodejem Budvaru neměli zoufat. Portál českých biotechnologií www.gate2biotech.cz totiž napsal, že vypěstovat kvalitní ječmen půjde kvůli zhoršujícím se klimatickým podmínkám stále obtížněji a sladaři by mohli začít vařit pivo nejen z ječmene, ale i například z cizrny. České pivo by tedy mohlo mít za krátkou dobu jinou chuť, než na kterou jsou tuzemští pivaři zvyklí. I tato informace mohla ovlivnit některého z 60,2 procenta manažerů, kteří s prodejem Budějovického Budvaru souhlasí.
Podstatnější však u velké části z nich nepochybně bylo, že nevidí žádný důvod, proč by měl stát pivovar vlastnit. Potvrzuje to i tato odpověď: „Netuším, co Budvaru může přinést vlastnictví státem. Otázkou je, jak ho prodat, protože je jasné, že je jeden kupující, pro kterého má Budvar nejvyšší cenu, a proto je dobré celý proces řídit tak, aby jí bylo dosaženo.“ Podporuje ho i tento respondent: „Když bude prodej řádně a transparentně zorganizován, není důvod, aby Budvar nadále zůstával národním podnikem. Nejde přece o žádný strategický podnik. Domnívám se, že situaci kolem Budvaru záměrně emočně vyhrotilo vedení podniku, a to za podpory ministerských úředníků, kteří sedí v jeho orgánech.“ Nejdále se zachází ohledně státního vlastnictví v tomto libertariánském pohledu: „Stát se má starat o veřejnou správu. Není důvod, aby vlastnil pivovary. Určitě je rozumné, aby si stát ponechal kontrolu nad strategickými záležitostmi, jako jsou doprava, energetika a podobně, ale nezbytně nutně nemusí vlastnit vůbec nic.“
S tímto názorem však všichni manažeři nesouhlasí: „V minulosti byly státní společnosti zakládány jako stálý a dlouhodobý zdroj příjmů pokladny státu. Dnes to vypadá, že všechno, co je státní, musí být okamžitě prodáno, a kdybychom to neudělali, nebyli bychom dobří hospodáři, ale přinejmenším socialisté. Nevidím důvod prodávat státní společnosti jen proto, že jsou státní, jsou-li provozovány tak, že odvádějí do státní kasy nemalé daně nebo dividendy. A to se netýká jen Budvaru, ale i dalších.“ Stejný nesouhlas, ale poněkud z jiného důvodu se objevuje v odpovědi: „Do vyřešení sporu s americkým konkurentem s prodejem nesouhlasím. Navíc je mi podezřelý zájem ministra Římana o tuto záležitost, neboť podnik nepatří do jeho kompetence. Vyslání kontroly do Budvaru, která určitě nějakou závadu objeví, je jen záminkou, jak se zbavit úspěšného ředitele a na jeho místo dosadit stranicky řízeného neodborníka, jenž bude poslušně plnit pokyny poradců. Následně Budvar skončí v majetku Anheuser-Busch za 'přiměřenou cenu'. Získané peníze budou sloužit k porcování medvěda nezodpovědnými poslanci. A nedej bože, aby tam vařili 'americké' pivo dle jejich receptury.“
Tyto záporné odpovědi jsou však v menšině. V těch kladných se objevují velké výhrady ke státnímu, respektive národnímu podniku: „Zásadně souhlasím, protože 'n. p.' považuji za anachronismus.“ Tento manažer má v celé záležitosti jasno: „Statní podnik je naprostá anomálie, která zpomaluje další rozvoj společnosti.“
Podle tohoto respondenta by privatizaci nemělo být nic na překážku: „Mohl-li se, a velmi úspěšně, privatizovat Plzeňský Prazdroj, pak nevidím důvod pro státní vlastnictví Budvaru. Ani známkoprávní spory jím nejsou. Samozřejmě, jestliže kupní cena při privatizaci bude zohledňovat hodnotu firmy a její potenciál expanze na trhy, kde má známku registrovanou. A i kdyby snad Budvar koupil Anheuser a následně ho třeba i zrušil a registrace byly převedeny na Američany, nedá se nic dělat. Nemůžeme přece chránit české firmy před zahraniční konkurencí tím, že je budeme držet ve státním majetku.“
Odpovídalo 98 manažerů