BUDE SE PRODÁVAT

18. 7. 2001

Nezdaněné kapitálové zisky mají mít jen korporace

Německá ekonomika stojí na prahu zásadní přeměny. Daňová reforma, kterou nyní schválil kabinet kancléře Gerharda Schrödera, pokračuje v nastoupené cestě snižování daní. Ale především - tím, že chce od daní osvobodit zisky korporací z prodeje podílů v tamních společnostech, dává jasný signál k razantní restrukturalizaci dosud nedobytné „akciové společnosti Německo . Plán daňových úlev na léta 2001 až 2005 má dohromady ušetřit peněženkám poplatníků a firemním kasám více než 44 miliard marek. Opozice požaduje ještě radikálnější změny. Akcie bank a pojišťoven, jež ovládají celou řadu významných průmyslových podniků, zareagovaly prudkým vzestupem. Nejrozsáhlejší zásah do německé daňové politiky půjde nyní do parlamentu. Završení legislativního procesu přijetím zákona očekávají politici začátkem léta.

Kdo, co a kolik. Výrazné snížení daní, které poprvé ohlásili Schröder a ministr financí Hans Eichel tři dny před Štědrým dnem, pokračuje v kursu, který udal Oskar Lafontaine (EURO 2/1999). Dolní sazba daně z příjmu fyzických osob, s jejíž redukcí o čtyři procentní body se počítalo až od roku 2002, klesne příští rok z 22,9 procenta na 19,9. Změny nastanou i v letech 2003 a 2005, cílem je patnáctiprocentní tarif. Horní sazba, kvůli níž se rozhořel ostrý spor mezi vládní koalicí a opoziční unií CDU-CSU, by měla spadnout z dosavadních 51 na 45 procent. „Jsme ochotni jednat o jakékoli maximální sazbě pod čtyřicet procent, zdůrazňuje sárský ministerský předseda Peter Müller (viz rozhovor na straně 50). Průměrné německé domácnosti mohou ušetřit už v roce 2001 čtyři tisíce marek. Daně z příjmů podniků se příští rok sníží ze 40 na 25 procent, daně z dividend a dalších kapitálových výnosů z 25 na 20 procent. Snížení daňových příjmů si rozpočet vynahradí přísnějšími podmínkami odpisů.

Historický průlom. Německé subjekty mohou už teď prodávat bez danění účasti na zahraničních firmách. Tato možnost se má rozšířit i na podíly na domácích firmách, což bude mít podle analytiků kolosální dopad. „Německu by to přineslo odblokování vlny potlačovaných fúzí, protože banky by mohly prodávat průmyslové podíly bez dodatečných nákladů, které jim v tom nyní brání, sdělil nejmenovaný zdroj agentuře Reuters. Ochrannému finančně-průmyslovému partnerství, vedenému v povědomí jako německý model, začíná zvonit hrana. Až dosud musely banky, které chtěly prodat ze svého portfolia akcie průmyslových podniků, počítat s téměř šedesátiprocentní daní z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou. Jestliže získaly finanční ústavy cenné papíry kdysi dávno za velmi nízkou cenu, nemělo smysl je prodávat. Teď přichází změna, a kamenné domy jsou údajně připraveny. „Nostalgie není na místě. Deutsche Bank se chopí první příležitosti a své podíly prodá, cituje tisk výrok jednoho z expertů na adresu největší německé banky.

Odlož, co můžeš. Výkonný ředitel malé telekomunikační akciové společnosti Teles Sigram Schindler přiznává, že při poslechu zpráv o chystaných opatřeních nevěřil vlastním uším. Začal počítat - Teles se totiž rozhodl prodat třicet procent akcií v German Internet jistému americkému zájemci. Propočet byl výmluvný. Pokud by si firma počkala, až se stane vládní návrh zákonem, ušetřila by na daních 40 milionů marek (20,45 milionu eur). Tedy více, než byl její hrubý zisk v roce 1999. „Američanům jsem se omluvil. Myslím, že pochopili, uvedl pro Wall Street Journal Europe Schindler. „Toto je nepochybně naše obrovská šance, dodal. A není sám, kdo takto uvažuje a jedná. List připomíná, že prodej odkládají další a další firmy. V naději, že vládní koncept u zákonodárců projde. „Společnosti budou schopny vytvářet portfolia na zelené louce. Postupovat budou podle toho, co pro ně bude výhodné, míní frankfurtský bankéř investiční banky Merrill Lynch Ernst Fassbinder.

Sázka na malé. Cenu podílů, které drží mocné německé banky a pojišťovny v průmyslových podnicích, odhaduje Wall Street Journal Europe na 250 miliard eur. Pokud parlament novelu schválí, octne se ve hře více než patnáct procent celkového německého akciového trhu v objemu 1,5 bilionu eur. Podíly průmyslových firem spadly po válce finančním ústavům do klína jako protihodnota za nezaplacené úvěry. Během dekád se účasti rozrostly v bujné předivo vztahů, jež úporně bránilo německé podniky před zahraničními nájezdy. Vysoké daně při eventuálním prodeji byly varováním, aby se do nich nikdo nepouštěl. „Nicnedělání už není možné omlouvat, říká finanční ředitel elektronického a inženýrského konglomerátu Siemens Heinz-Joachim Neuburger. Šéfové bank a korporací jsou přesvědčeni, že se kromě laviny fúzí dočkají efektivnější německé akcionářské kultury. Drobní střadatelé, kteří by nakoupili cenné papíry, by získali vliv a oživili kapitálové struktury. V tomto směru má Německo co dohánět. Nekorporativní vlastníci cenných papírů tu drží pouhých 65 procent trhu, zatímco američtí a britští akcionáři ve svých zemích rovných devadesát. Už v okamžiku, kdy přišli Eichel a Schröder se svým „vánočním překvapením , začaly proudit akcie německých bank a pojišťoven k investorům ze Spojených států. Index Dax rázem stoupl o 4,5 procenta.

Tučné měšce. Potenciální zahraniční kupci mají políčeno především na akcie, které jsou dosud v držení Deutsche Bank, Dresdner Bank, Allinz a Munich Re. Jejich podíly představují gigantickou sumu 100 miliard eur. Návodem jsou i zkušenosti ze Švédska, které přeměnilo daňový systém v roce 1991. Včetně zrušení platby daní z prodeje kapitálových podílů. Následovala vlna firemních spojení a prodávání účastí. „Daňová reforma je nejdůležitější ingrediencí robustní ekonomické přeměny, připomíná šéf investičního bankovnictví u Morgan Stanley John Studzinski. Německá pevnost úspěšně čelila náporu celá léta, za lukrativní a zároveň prestižní kořist ji považovali především Američané. Nyní vezmou ochranná křídla, která držely nad podniky velké podíly peněžních domů, za své. Ještě před pár lety mohli finančníci zabránit převzetí výrobce nákladních vozů a dieselových motorů MAN, o něhož projevily zájem švédské Volvo a Volkswagen. Poté, co daly Munich RE, Commerzbank a Allianz najevo, že k obchodu nesvolí, vyklidili zájemci pole. Teď by byly banky samy proti sobě. Diskuse o koupi jsou údajně opět živé, padají jména Renault a opět Volkswagen.

Hájené pneumatiky. Změnit majitele by mohly podle Wall Street Journal Europe také nezanedbatelné podíly v akciové společnosti Continental, která je největším německým výrobcem pneumatik. I v jejím případě už banky jednou zasáhly. Když rozjel v roce 1991 italský Pirelli nepřátelské převzetí, přiměla Deutsche Bank německé firmy, v nichž držela účasti, aby začaly vykupovat akcie Continentalu. Pirelli ztratil šanci. V roce 2001, začne-li platit nový zákon, bude v zájmu hlavních akcionářů Continentalu, Deutsche Bank (8,4 procenta) a Dresdner Bank (5,3 procenta), aby si našli kupce. „Nepochybuji, že uvidíme množství držitelů velkých podílů, jak jdou tvrdě po penězích z daňově osvobozených prodejů, očekává ředitel dozorčí rady Deutsche Bank Hilmar Kopper. K plánům ohledně Continentalu se odmítl vyjádřit, stejně se zachovala Dresdner Bank.

Automobilka na mušce. K nejsledovanějším účastem patří bezesporu dvanáct procent Deutsche Bank v automobilovém gigantu DaimlerChrysler. Její hodnotu spočítali analytici na 8,5 miliardy eur. Společná historie kamenného domu a slavného výrobce vozů se píše od začátku 20. století. V roce 1926, se značným podílem v Daimler Motor, vedl věřitel fúzi s Benz & Co. Deutsche Bank, která držela více než osmadvacet procent Daimlerových akcií, přispěla k udržení podniku v německých rukou. To když se v polovině 70. let rozhodl průmyslový magnát Friedrich Karl Flick prodat svůj balík devětatřiceti procent akcií íránskému šáhovi. Kancléř Helmut Schmidt, zděšený myšlenkou, že by jeden z německých rodinných klenotů putoval na Střední východ, pověřil Deutsche Bank, aby intervenovala. Peněžní ústav poslechl a vykoupil pětadvacet procent akcií. V roce 1990 redukovala Deutsche Banka svůj podíl na dvaadvacet procent, která byla dále rozředěna při spojení s americkým Chryslerem v roce 1998.

Pozvolné přípravy. Ačkoli významné podíly drží v některých sektorech i jiné společnosti, například Viag, Veba nebo maloobchodní Karstadt, byly to jasně banky a pojišťovny, které držely po dlouhá léta klíče od zkostnatělé hospodářské struktury. Deutsche Bank a Allianz, jejichž portfolia obsahují akcie největších německých podniků z různých branží, neztrácejí nicméně dech a chystají si půdu. Deutsche Bank zhruba před rokem převedla ze svých holdingů do nového subjektu DB Investor akcie, určené na pozdější prodej. A pověřila jeho vedením bývalého šéfa akviziční strategie Axela Pfeila. DB Investor obchodoval od svého založení pouze jednou, a to když loni v říjnu prodal za 1,5 miliardy eur část podílu v Allianz. Vstoupí-li nový zákon v platnost, bude Deutsche Bank za vodou. Akvizice blížící se loňskému kontraktu deseti miliard dolarů s Bankers Trust by mohla financovat pouhým prodejem své desetiny v Munich Re.

Kdo z koho. Mnichovská pojišťovna Allianz také zjevně počítá s velkými pohyby. Svědčí o tom zejména nedávná reorganizace top managementu. Na místo finančního ředitele, který bude vrchním manažerem podnikového portfolia, zlanařila Paula Achleitnera, někdejšího šéfa německé divize investiční banky Goldman & Sachs. „Achleitner by nikdy od Goldman & Sachs neodešel, tam byl v centru dění, kdyby si nemyslel, že ho v Allianz čeká zajímavější práce, zmiňuje Wall Strett Journal Europe hlasy bankéřů z Achleitnerova okruhu. Jak Pfeil v Deutsche Bank, tak i Achleitner se nepochybně zaměří na dlouho ohlašovanou fúzi (nebo jen částečné spojení) HypoVereinsbank a Dresdner Bank. Tedy druhé a třetí největší německé banky. Deutsche Bank drží v Allianz sedm procent a stejně velký díl ve všech společnostech, v nichž je pojišťovna zastoupena (třeba v Munich Re). Allianz má v Dresdner Bank jedenadvacet procent, v HypoVereinsbank sedmnáct.

V zájmu rozpočtu. Daňová reforma, kterou označil kancléř Schröder za největší v historii Spolkové republiky, je těsně svázána s konsolidací rozpočtu. Rudozelená koalice loni poprvé prosadila rozpočtový schodek pod padesát miliard marek a slíbila, že vytvoří podmínky pro dosažení vyrovnaného rozpočtu do roku 2006. Výrazné úspory v kapitole výdajů už parlament odsouhlasil. Nová daňová opatření sledují i střednědobou jistotu v položkách rozpočtových příjmů. „Odlehčení daňového břemene dá impuls pro zvyšování hospodářského růstu a zaměstnanosti, věří Eichel. Ministr doufá i v lepší konkurenceschopnost Německa: „Daňové sazby se při započtení platných a v budoucnu dále zvýšených nezdanitelných minim stanou jedněmi z nejnižších v Evropě. První čtení vládního návrhu zásahů do daňové soustavy začalo minulý pátek. Spolkový sněm, v němž disponuje koalice dostatečným počtem hlasů, by měl ukončit projednávání novely v květnu. Rozhodnutí ovšem padne ve Spolkové radě, v níž nemají sociální demokraté a Zelení většinu. „V této podobě musíme vládní návrh odmítnout, nechal se ihned po zveřejnění podrobností konceptu slyšet sárský ministerský předseda Peter Müller (CDU).

Ve jménu slabších. Nejvíce kritizovanou položkou je právě zrušení daňové povinnosti z kapitálového prodeje. Unii CDU-CSU vadí, že se zvýhodnění týká jen korporací. „Osobní (v českém právním pojetí například komanditní - pozn. red.) společnosti přijdou zkrátka. Je to extrémně nespravedlivé, na hraně ústavního požadavku rovného přístupu, varuje bavorský ministr financí Kurt Faltlhauser (CSU). Toto stanovisko zastávají i některé země, jež vede SPD. Německý odborový svaz dal najevo, že je „více než rozčarován , a pohrozil protesty proti velkorysému miliardovému dárku. Svobodní vytýkají reformnímu zákonu ideologickou umíněnost a tvrdí, že podnikatel, jenž se rozhoduje, kde a jak investovat, bude novými pravidly omezen a znevýhodněn. Rudozelená koalice však (zatím) slevit nechce. Zaručené zvěsti, že je vláda svolná k dalšímu snížení kritizované maximální sazby, odmítl Eichelův mluvčí jako „naprostý výmysl .

Peter Müller
Pětačtyřicet je příliš Ministerský předseda spolkové země Sársko Peter Müller (CDU) drží basu se svými stranickými kolegy, z jejichž řad se ozývá nejsilnější kritika vládní daňové reformy. „Koncept znevýhodňuje střední stav, tvrdí Müller. Šéfovi sárského kabinetu vadí oslabení pozice spolkových zemí a nedostatečný pokles maximální sazby daně z příjmu fyzických osob.

Eichelův záměr počítá s výrazným omezením příjmů do zemských pokladen. Jak ustojí tuto změnu finančně slabé Sársko? Pokud ministr financí své plány bez změny prosadí, přijde Sársko ročně o stovky milionů marek. Zemi tak hrozí, že nebude akceschopná. Není možné, aby si podniky, banky a pojišťovny přicházely na velké peníze z nezdaněného prodeje majetkových podílů, zatímco veřejná správa (tedy hlavně země) nebude schopna plnit své úkoly.

Nabízíte vlastní řešení? Rozhodující bude, jak se o břemeno z celkové daňové úlevy podělí federace a jednotlivé státy. Spolek musí převzít více, než bylo dosud zamýšleno. Daňová opatření, která jsou v běhu, vedou spolu s dalšími vládními úmysly k masivnímu oslabení finanční síly zemí vůči spolku.

Budete usilovat o korekci? Unie považuje stejně jako vláda reformu, která je spojena s citelnou daňovou úlevou, za nezbytnou. Daňový systém musí být transparentní, zaplnění mezer po daňových úlevách musí být spravedlivé. Na tyto cíle Eichelův koncept nestačí, daňové právo bude ještě komplikovanější. Ohroženy budou i zájmy středního stavu.

Jak? Velké korporace budou prodávat podíly, aniž by musely ze zisku odvádět daně. Řemeslnickým dílnám a dalším podnikům, jež vedou jednotlivci, zrušil přitom kabinet poloviční zdaňování prodejního zisku. Kdo z nich prodá firmu, musí zdanit celý zisk. Malí by tak byli zdaňováni přísněji než v minulosti.

Eichel ale nabízí střednímu stavu volbu odvádět daně buď jako korporace či živnost, nebo jako fyzická osoba. Střední stav se podle CDU dočká daňové spravedlnosti, pokud budou daně z příjmů fyzických osob i podniků klesat stejným tempem. Možnost zvolit si způsob zdaňování není dostatečnou kompenzací, protože ji bude moci využít jen malé množství podniků. Totéž platí o stanovení sazby na živnostenské příjmy. Smysluplnější by bylo živnostenskou daň úplně zrušit.

Ministr financí potřebuje k prosazení reformy souhlas zemí ve Spolkové radě. Budete hledat kompromis také mimo parlament? Země, které vede CDU, Eichelovu reformu v této podobě odmítnou. Shodná stanoviska budeme hledat pouze ve vyjednávacím parlamentním výboru. Sporná je i horní daňová sazba z příjmu fyzických osob, kterou chceme stlačit pod pětatřicet procent. Koalice počítá s konečnou mezí o deset procent výše. Mezníkem je čtyřicet procent. Jsme ochotni jednat o jakékoli sazbě pod touto hranicí. Tarif, který by byl vyšší, nepovažujeme za únosný.

Je CDU, ochromená sponzorskou aférou, schopna vést hodnověrnou daňovou politiku? Unie je bezesporu v krizi. Přesto disponujeme přesvědčivými koncepty. Do debaty o daních jdeme dobře připraveni a budeme své pozice obhajovat.